Eddie Campbell
1955
Nové komentáře u autorových knih
Z pekla (barevné vydání)
„Tak tohle byla dechberoucí jízda. Zatím s přehledem nejlepší grafický román, který z mých stupňů vítězů vyšachoval i Bombu, V jako Vendetu, Zatmívačku, Strážce, Sandmana etc.(snad jen ten Maus se drží), přičemž klasické superhrdinské příběhy zadupal tak hluboko, že jim ani zkušení sibiřští horníci nepomůžou. V dohledné době neočekávám, že se to kterémukoliv jinému dílu z tohohle žánru podaří překonat. Fakt – kdo považuje Strážce za nejlepší komiks, pravděpodobně ještě nečetl Z pekla...
Vlastně ani nevím, zda se jedná o knihu. Spíš bych to přirovnal ke kosmické lodi, která mne vzala a odkryla přede mnou vesmír ripperologie, pseudovědeckého oboru, zahnívající žumpy tvrzení, protitvrzení, pseudofakt a kromobyčejné senzacechtivosti, kde jedinými konstantami je pětice nebohých žen (tedy Liz Stride někteří považují za oběť domácího násilí, maskovaného za Rozparovače, neboť měla „jen“ proříznuté hrdlo).
Za gigantický úspěch autorů považuji to, že mne dokázali v rámci příběhu přesvědčit o životnosti teorie královského spiknutí, zednářských praktik a mystických blábolů, kterým jsem nevěřil a stále tak činím (např. Gull v roce '88 měl přes sedmdesát, byl obtloustlý a míval záchvaty- to není profil řezníka, co naporcoval Mary Jane), přesto v rámci dvou desek obálky tohoto románu to vypadalo životně.
Těžiště knihy ovšem kromě životaschopné literární spekulativní fikce leží v dodatcích, které obsahují skoro celou Wikipedii o Ripperovi, kompilovanou několika málo lidmi (Moorovi okrajově pomáhal i Neil Gaiman) v devadesátkách, přičemž Moore se vědecky nebojí zhodnotit některé své zdroje jako přinejmenším pofidérní. Považte, jaké kvantum lidí nyní spravuje wikipedistické heslo o tomto vrahovi a jeho obětech...
A druhý dodatek v podobě ilustrované historie honu na Jacka Rozparovače je vysloveně pythonovskou lahůdkou.
Této stříbrné střele, korunovačnímu klenotu a musterové listině (kvalitního) komiksového žánru nemohu dát za rešerši, emoce, imaginaci a v neposlední řadě i za rekonstrukci těžkých životů whitechapelských obětí méně než plný počet (a ještě něco navíc) a zařazení do Doporučených.
Jeden drobný mínus by se našel v grafické podobě, kdy jsem čas od času musel dedukovat, o koho se na tom či tamtom panelu jedná, nicméně celý „setting“ odpovídá ponurosti události. Navíc v barevném vydání pravděpodobně došlo k jisté cenzuře nanesením „krve“ na panely. Ale to nejsou v kontextu obsahu nějak přespříliš podstatné věci.“... celý text
— HerrPilot
Z pekla (barevné vydání)
„Tato kniha je věnována Polly Nicholsové
Annie Chapmanové, Liz Stridové,
Kate Eddowesové, Jeanette Kellyové.
Vy a vaše smrt:
jen tím si můžeme být jisti.
„Co je čtvrtá dimenze?“
Černobílé vydání jsem již četl. I filmové zpracování s Johnny Deppem jsem viděl několikrát. Příběh byl perfektní a já si řekl, že se k němu vrátím. A najednou vyšlo barevné provedení. Neváhal jsem, pořídil si tento skvost, a začal číst znovu. Při čtení jsem měl na stole i to původní černobílé vydání. Chtěl jsem jen tak prozkoumat, nakolik se obě knihy liší. Neliší se v podstatě v ničem. Vše je tak jako v knize první. Nic navíc, nic míň. Jediný rozdíl je v kvalitě papíru. U této „barevné“ verze je papír kvalitnější a silnější.
Malá ochutnávka:
Pokletněte na levé koleno, vaše pravá noha nechť v koleně svírá pravý úhel. Do pravé ruky vezměte Bibli svatou a do levé toto kružítko, jenž jeden hrot si přitiskněte na obnaženou hruď.
„Já, William Withey Gull v přítomnosti Velkého architekta vesmíru slavnostně přísahám skrývat, tajit a nikdy neprozradit tajemství svobodných a přijatých zednářů...“
Dychtivě jsem se znova ponořil do ponuré atmosféry Londýna roku 1888.
Původní „černá“ verze byla víc temnější. Tedy, ona díky té černé barvě je opravdu deprimující. U této „barevné“ verze vyniká fakt, že je vše takové „veselejší“, což je blbost u tak brutálního příběhu, že? Ale za tím tvrzením si stojím. Zelené stromy, hnědé budovy, růžový sex, černá politika a barevné oblečení. Musím říci, tedy napsati, že ta původní verze se mi líbí víc.
Citát: Tenhle rok osmaosmdesát je peklo, co?
Navíc je zajímavé, sledovat tehdejší myšlenkové pochody, chování a jednání lidí tamní doby. Všechno to tak nějak k příběhu patří. Pro vytvoření lepší atmosféry jsem si ke čtení pustil soundtrack „Z Pekla“, který jsem dostal při zakoupení první „černobílé“ verze této knihy. Hned první song od Marilyn Mansona – The Nobodies mě zvednul chlupy na celém těle. No, pěkně to začalo. Později je hudba spíše instrumentální z taktovky mistra Trevora Jonese. Avšak ke čtení tohoto příběhu se to hodí. K obsahu nebo ději nemá smysl se nějak víc vyjadřovat. Kdo by neznal příběh Jacka Rozparovače.
Citát: Jsme jen lehký holky.“... celý text
— Terva