Džalil Mammedguluzade

Nové komentáře u autorových knih

Ztráta osla

„Chudý Mahmed Hasan se na svém oslíkovi chystá vykonat náboženskou pouť do svatého města Karbalá. Den před odjezdem si však zvíře vypůjčí starosta vsi Chudajar a prodá je, aby měl na úplatek. Tím přesvědčí náboženského soudce, aby ho oddal s bohatou Zejnab proti její vůli... „Ztráta osla" dlouho připomíná evropský realismus 19. století a jeho sociální kritiku (možná s tím rozdílem, že Evropané po průmyslové revoluci venkov většinou idealizují, kdežto Mammedguluzade kritizuje jeho zaostalost). V závěru, který je opravdu silný a přinutil mě přidat jednu hvězdu, se ale rurální novelka mění v tragédii. Tam už se osudy ázerbájdžánských vesničanů, podrobených šíitskému muslimskému právu (a neprávu), nepodobají ničemu, co bychom se dokázali představit v českých kulisách. [spoiler] V křesťanské společnosti by se třeba těžko dalo přinutit dospělou a bohatou vdovu, aby přijala sňatek uzavřený bez jejího vědomí, pod pohrůžkou, že ji vlastní syn zase zbije jako psa. – „Ztráta osla" je kritika tmářství obecně, nejen toho muslimského, přesto mě však ještě o stupeň víc mrazí při myšlence na islamizaci Evropy. Překladatel použil přibližné české ekvivalenty i pro některé reálie (kapitola místo súra atd.), takže je text srozumitelný bez vysvětlivek. Nemůžu se ale ubránit dojmu, že evropskému čtenáři zůstává v novele skryta komika. Proč se například smějí ženy vycházející z lázní? Bez kulturního tlumočení se dá pochopit, že se v dané scéně vesničané chovají vidlácky, ale zajímalo by mě, co přesně je pro Ázerbájdžánce směšného na sezení před lázněmi. :) Přesto na mě dýchla atmosféra muslimské Asie se svými koberci a rohožemi, společným pokuřováním z dýmky a líným životním rytmem. Dozvěděla jsem se, že se v Ázerbájdžánu nosí beranice na znamení mužnosti a že máte-li k někomu kladný vztah, popřejete jeho otci lehké odpočinutí, kdežto máte-li k němu záporný vztah, pak jeho otce proklejete. To se bezesporu hodí vědět. :)“... celý text
— JulianaH.

Ztráta osla

„Tragédia o moci a bezmoci. Iróniu a satiru som tam žiadnu nenašiel... Výpoveď o stave vidieckej spoločnosti v Azerbajdžane na konci devätnásteho storočia. Podmienky, najmä spoločenské pomery, aké tam v tom čase vládli sú nášmu chápaniu a vnímaniu sveta úplne cudzie. Ešte aj naše nevoľníctvo sa mi pri tom vidí ako selanka. Úplne iný, zvláštny a svojim spôsobom krutý svet. Rozdiel iba sto rokov a tri tisíc kilometrov. Fakt len ťažko pochopiteľné...“... celý text
— bondula

Přejít na knížky autora