koupit eknihy

Dušan Šlosar

česká, 1930koupit eknihy

Nahrávám...

Populární knihy

/ všechny knihy
Historická mluvnice češtinyHistorický vývoj češtinyJazyčníkO češtině každodenníOtisky

Komentáře (1)

kní
25.01.2014

Z rozhovoru s tímto emeritním profesorem češtiny z dnešních LN, v němž s ním slovně šermoval David Macháček:

LN: Je to jen nadsázka, nebo je jazyk opravdu zbraní dnešní doby?

Žádná nadsázka! Jazykem se dnes rozhodují ty největší bitvy o moc a vliv. Ekonomické souboje se odehrávají v textu uzavíraných smluv. O správu města, kraje nebo celé země se bojuje jazykem. Kde se za středověku vedly souboje meček a kordem, tam nastoupilo slovo. Ve střetech o moc má rozhodující vliv slovo a to, jak je kdo schopný mu porozumět.

(...)

LN: Jazyk politiků bývá tvůrčí. Například když se pro peníze schované před manželkou při rozvodu použije pojem "odkloněné".

To máte pravdu, že jako jazykovědci mi v takovém okamžiku srdce zaplesá. Ale je to opravdu jen na to mžiknutí oka, ne déle. Úsměv mizí ve chvíli, kdy si uvědomím, že jsem na podobné jevy narazil při své jiné práci, a to když jsem pracoval na rozboru nacistického jazyka a projevů. Ten princip je totiž stejný. "Odklonit" je takový čítankový příklad sémantického slova, které má širší rozsah, než by bylo pro dané použití záhodno. A ten širší rozsah zbavuje mluvčího zodpovědnosti za to, co řekl. On ty peníze neukryl před manželkou, ale odklonil je. Tedy pouze provedl nějaké účetní transakce na účtech, na čemž jistě není nic špatného. Praotcem tohoto vyjadřování je Joseph Goebbels. Vytvořil sofistikovanou teorii, že když nějaký nepříznivý jev pojmenujeme nadřazeným synonymem, tak to najednou není tak drastické a vlastně to není ani napadnutelné. Protože ten nadřazený pojem v sobě to svinstvo - mimo jiné! - obsahuje. To hned pochytili všichni jeho následovníci. A od té doby, nehledě na panující režim, to pokračuje dál. Ale kdo o tom něco ví, měl by na to dávat pozor. Neměl by se nechat splést.

LN: V tomto byl svým způsobem mistr Václav Klaus, že?

No ovšemže! Když ODS prohrála volby, řekl, že to byla nevýhra. To zní jinak než na rovinu přiznat, že to naše partaj projela. A Jiří Paroubek si později zase vymyslel pojem "druhý vítěz voleb". Klausově nevýhře se to ale rovnat nemohlo. On Paroubek taky není tak vzdělaný.

LN: To už je poněkud vyšší škola šermu. Jako bychom se od základního výpadu dostali k fleši, tedy k rychlému útoku během nebo skokem.

A takovým flešem by mohla být další známá politická sprosťárna, a to plurál osobních jmen, kdy se například říká "ti Havlové a jim podobní". Mimochodem i tady bychom zjistili, že stopy opět míří k nacistům. A protože ten nacistický jazyk není dnes už tak známý, tak se v něm může jet dál. Platí tu však totéž, co u všech nadávek. Ta slova jsou výpovědí nikoliv o tom, ke komu míří, ale o tom, kdo je pronesl. (...)

LN: Přemýšlím, co by nám na to řekl Miloš Zeman... Možná nějaký svůj bonmot?

Se slovem bonmnot bychom měli nakládat velmi opatrně a především přesně. Bonmot je pozitivně hodnocená odpověď. Vždyť ve francouzštině to znamená "dobré slovo". Ovšem v Zemanových ústech to je pouze zlomyslné odbočení od té normální sémantiky. Je to plivanec do ksichtu. A zase nás to vrací ke Goebbelsovi. Když urážce přiřadíme pozitivní pojem, v tomto případě bonmot, tak je pak ten plivanec prakticky nežalovatelný.