Dina Štěrbová

Populární knihy

Tyrkysová hora

Touhy a úděl

Putování po kanadských řekách

Nové komentáře u autorových knih

Touhy a úděl

„Páni... neskutečná knížka, stran formální úpravy (mnoho fotek, mapek, pěkná grafika), ale i systematičností, komplexností, ale především i literárním stylem. Bylo to pro mě možná trochu překvapivé, ale Dina Štěrbová píše o horách s takovou láskou a barvitostí, až se mi tomu nechtělo ani věřit, hltala jsem řádky jako blesk :) Nepřijde mi to nijak ufňukané, prostě jen popisuje realitu, kterou si ženy musely občas doslova vyboxovat. My se na to dnes možná díváme s úšklebkem a názorem, proč to všecko tak zdůrazňuje, ale žijeme v době, kdy se ženám vede výrazně lépe než před např. 40 lety, podle mě si to už nedovedeme vůbec představit, čemu všemu musely ženy čelit a o kolik to bylo všecko těžší zařídit a zorganizovat. Slyšela jsem názor pár "starých" horolezců, že do ženy do takto vysokých hor nepatří apod. (např. Rakoncaj). Proč by tedy Dina ve své knize nemohla mluvit o svém pohledu? To hlavně horolezci si potřebovali poměřovat pindíky se sobě rovnými (tedy jinými muži), jakmile jim do toho chtěly hodit vidle ženy, tak se jejich ega začala vtipně čepýřit :D Dina je zkrátka super ženská, zaslouží si vyznamenání, které obdržela... díky za tuto, občas dramaticky napínavou, knihu :)“... celý text
— Mánička178

Čo Oju, tyrkysová hora

„[Audiolibrix Plus] Jak kdesi napsal Antonio de Saint-Exupéry - V pustině je člověk tak silný, jak silní jsou jeho bohové. Což ovšem zde úplně neplatí. Přece jen tu extrémní pustinu zdolávali nakonec ve čtyřech. "Čím méně něčemu člověk věří, tím více se tomu snaží uvěřit!" Říká sama Dina Štěrbová. Kdo ví, zda na vrcholcích nejvyšších hor našla chvíli pro svou duši a křesťanského Boha? Protože to je za mou vrozenou lenost zdolávat výšky maximum PROČ někdy někam do výšin vylezu. Kvůli nadhledu. Kvůli tichu. Kvůli nádheře přírodních scenérií. Kvůli případné osamocenosti a komunikaci v srdci s Tvůrcem krásy a dokonalosti. Z doslovu vysvítá, že spíše ano, protože přetavit lásku k horám do pomoci horalům je velice dobré ;o) Nebo se spokojila skrz přírodní náboženství se vztahem k hinduismu a budhismu kvůli toleranci a snášenlivosti ? Nemám vůbec ráda tohle "dokazování si" čehokoli s obrovským strádáním a rizikem smrti. Nemám ráda hazard se životem a zdraví kvůli soupeřivosti. Nemám ráda ani svět vrcholového sportu ani svět komerčního a soupeřivého horolezectví. Autorka se mi zdála, že patří do té lepší části světa horolezců. Používá humor, nadhled, poetiku. Zmiňuje vznik gregoriánského chorálu a poslouchá v horách Bacha. Je uctivá k místním náboženstvím, ale prokmitne i pobavený nebo smutný úžas nad některými jejich nelogičnostmi. Třeba když: " smrt dítěte je daň za štěstí" ? Anita Krausová dodala mladý hlas, švih a šmrc. Líbilo se mi to. Moc. "Protože i když to na první pohled vypadá, že cenou vítězství je vrchol hory, není to tak. Nesmíme se nechat mýlit, každá hora, ať malá či velká, každý konkrétní cíl lidského snažení je jen kulisou, rekvizitou ve vážném dramatu lidské důstojnosti. Člověk jí může vyhrát jen jednou." 5/5“... celý text
— Chesterton

Tyrkysová hora

„Skvělá kniha! Našla jsem v ní všechno co v dobrém cestopisu nemůže scházet. Napětí a všechny nástrahy a nepohodlí spojené s obrovským úsilím při výstupu na Čo Oju autorka líčí s nadhledem a humorem sobě vlastním a nešetří ani poetickými pasážemi, kterými popisuje krajinu a obyvatele Himaláje. Tyrkysová hora je především nádherný lidský příběh o přátelství, statečnosti a pokoře a v neposlední řadě o pochopení a podpoře těch nejbližších. P.S. Nesmírně jsem vděčná za Doslov, vydaný až v reedici. Jsou v něm místy až neuvěřitelná fakta...“... celý text
— niknikita

Čo Oju, tyrkysová hora

„Čtu ráda knížky o horolezcích, i když pochopit motivaci pro enormní strádání a riziko spojené s výstupy je pro mě nemožné. Doposud bylo. Knížka Diny Štěrbové mě nechala nahlédnout: Do toho, kolik nekonečné a mnohdy krutě zbytečné námahy, trpělivosti, strategie a štěstí potřebovala žena k tomu, aby prorazila krunýř předsudků a tuposti oficiálních institucí (viz reedice knihy, doslov autorky). Do toho, co jsem už trochu znala z podobných knih: nebo-li, co si neuděláš na koleně, nemáš, aneb, jak vyzrát na nedostupnost vybavení a neexistenci finančních zdrojů. Do toho, kolik stojí plnění "nesplnitelných" snů rodinu. Do toho, jak velká musí být vůle a touha a psychická a fyzická odolnost, aby byly větší než strach a pokušení vzdát. Do toho, jak složitá je organizace, aby vedla k realizaci projektu a díky čemu všemu může přijít celá námaha těsně před cílem vniveč. Do toho, jak chutná zklamání, když se po tom všem oficiální prameny "zapomenou" o ženami dobyté osmitisícovce zmínit... A tak dále a tak dále... Co mi ale přišlo jako nahlédnutí zásadní... Neuvěřitelně poetické a pokorné vyprávění o Nepálu, himálájské floře a fauně, lidech, počasí, božích úradcích... Dina Štěrbová je úžasná spisovatelka, líčení nepostrádá humor, odevzdané povzdechy nad mnohdy svérázným pojetím smluvených závazků místními, dechberoucím způsobem líčí výstupy, překážky, těžko představitelná strádání nejen při dobývání samotných vrcholů. Ale nad tím vším je vždycky bezbřehá láska, obdiv, úcta a respekt k horám. A já měla, aspoň stopově, možnost pochopit, o čem to všechno je, když je to tak, jak to má být. Můj obdiv, úcta a respekt, paní Štěrbová.“... celý text
— milary

Touhy a úděl

„opět další pěkný počin z Joty...křídový papír, spouta fotek. Mravenčí práce Diny Štěrbové, k některým informacím se dostávala opravdu těžce (jak sama neopoměla zdůraznit). A to je to, proč jí musím jednu hvězdu ubrat...knížku jsem dala manželovi k svátku, a on poměrně rychle po začtení se začal kroutit hlavou...už rozumím...první třetina je totiž náročná. Obsahuje hodně dojmů a úvah paní Diny, působí na mě jako Messnerovic knížky pozdější doby...úvahy jako takové by nevadily, aleje tam také spousta takových rýpanců, stesků..jak to měla těžké, o to víc , že je holka. Jak jí všichni házeli klacky pod nohy. A v tomto duchu jsou právě i některé příběhy velkých lezkyň. Knížkou se nese až feministický podtón..my , ženy, ó jak jsme dobré..oběť jsme přinesly, protože jsme chtěly. A co za to ?? místo uznání pomluvy a klacky pod nohami...too na mě působilo dost rušivě. Pak se vyskytlo pár chybek, dokonce i v popisu obrázků, kde třeba byla záměna popisků cest - jiné barvy a podobně (což ale nebylo tak rušivé, jak zmíněné stesky..) Celkově jsem však četla s velkým zaujetím. Příběhy nejen prvních dobyvatelů, ale i velkých tragédií či významných výstupů na tu kterou osmitisícovku. Pak samozřejmě první pokořitelky z řad žen a jejich příběhy. Paní Dina odvedla kus práce. A tak, pokud vás ze začátku knihy potká stejná mizérie jak mě - vydržte !!! postupně bude tón psaní smířlivější, méně svého stesku a více objektivních informací. A o to jde...silné příběhy v drsné přírodě, kam se možná většina z nás dostane jen prostřednictvím knih, jako je tahle. Kus historie, nejen té lezecké. A připomenutí pionýrů - mravnců na velikánech této planety. Díky paní Dino, ráda se k ní jednou vrátím.“... celý text
— haki34

Přejít na knížky autora