1. Domů
2. Autoři
3. Daniel J. Siegel
4. O autorovi

• O autorovi
• Knihy 6
• Bazar 2
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

/ všech 6 knih

Nové komentáře u knih Daniel J. Siegel

Rozvíjejte u dětí odvahu, zvídavost a odolnost

„Méně čtivý text vyvažují srozumitelné komiksy. Především z posledních dvou třetin si odnáším několik velmi dobrých tipů a myšlenek.“
— Edeltruda

---

Vnitřní nazírání

„Knihu jsem četla dlouho, je hodně hutná, na jedné stránce často několik podnětů k zamyšlení. Dostala jsem se k ní díky knize Klidná výchova k disciplíně. Autor popisuje osm sfér "integrace mozku" a těm se postupně věnuje v příbězích svých klientů - ukazuje problémy "neintegrovaného" mozku (např. používání převážně jedné hemisféry, nepropsání zážitků z implicitní do explicitní paměti, obsedantně kompulzivní poruchu aj.), snaží se odhalit příčiny problémů (pramenící např. z nesprávného přimknutí k primární pečující osobě, z traumatického zážitku apod.) a cestu ke změně. První sférou je integrace vědomí, kterou považuje za základ ostatních sfér. Nabízí různé způsoby, jak této integrace dosáhnout, jak v sobě najít místo klidu, ze kterého můžeme pozorovat, "co se nám děje", přičemž nejde o to se schovat či věci přehlížet, ale jen pozorovat, mít odstup. Doporučuje mj. meditaci vhledu a všímavost. "Jestliže si vytvoříme "střed uvědomění", můžeme rozpoznávat znepokojivé stavy, aniž by nás zahlcovaly, a vidět věci, jaké jsou, místo abychom se nechali svazovat očekáváními, jaké "mají být"."“... celý text
— Petrush

---

Rozvíjejte u dětí odvahu, zvídavost a odolnost

„Zajímavá knížka, která se výchovy dětí dotýká zase z trochu jiné strany. Mluví o tzv pozitivním (zajišťuje soucit, vzhled, zvědavost, schopnost řešit problémy...) a negativním mozku (reakce na hrozbu, obava z chyby...). V negatinvím stavu se mozek nachází občas u každého z nás. Podle autorů chceme dětem pomoct vrátit se k pozitivnímu mozku a ukázat jim, jak to dokáží i samy. Nejde tedy o dokonalý život a neustále šťastné dítě bez problémů, ale schonosti, jak se vypořádat s negativní situací a vrátit se do pozitivního mozku, který nám dává možnost hledat radost a smysl i uprostřed životních obtíží. Co se mi líbilo: + otázky k zamyšlení + komiksové ukázky situací + diskuse o přetížení dětí vjemy, povinnostmi, aktivitami a zdůraznění důležitosti spontánní hry, volného času, nudy a manuální práce + chování je forma komunikace + děti se chovájí nezpůsobně proto, že své emoce a tělesné projevy ještě kontrolvoat nedokáží, ne proto, že by nechtěly + příklady z praxe + důraz na vztah rodiče s dítětem + vyvážené myšlenkové menu + existují i jiné úspechy než jen dobré známky a vysoký plat + nereagovat pod vlivem emocí, ale až když je rodič v klidu + soustředit se jen na přítomný okamžik, není potřeba se trápit tím, jaké bude dítě za 15 let. Můžeme ovlivnit jen tuto chvíli + všechno je fáze a nebude to trvat věčně + obsahuje i čáast pro rodiče s otázkami a úkoly k rozvoji sebe sama S čím nesouhlasím: - osobnost dítěte závisí na tom, čemu věnujeme pozornost a čeho si vážíme - tvrdí, že vše maximálně zjednodušili, ale text obsahuje dost omáčky a zbytečně složité termíny a formulace - často se opakují - místy špatný překlad - některé obrázky jsou zbytečné a nicneříkající“... celý text
— Turmee

---

---

Klidná výchova k disciplíně

„Přestože se autoři snažili knihu dobře strukturovat, tak na mě působila trochu nepřehledně. Také se tam pořád dokola opakovaly některé informace, mohla tedy být stručnější. Autoři to psali lidsky a s pochopením pro náročnost rodičovství. V závěru knihy uvádí příklady toho, jak některou výchovnou situaci sami nezvládli. Celkově je to určitě doporučeníhodná kniha, kde jsou hezky shrnuty principy respektujícího rodičovství (i když tady je to tzv. "klidná výchova k disciplíně"). Celá kniha se točí kolem vývoje mozku, především se zmiňuje dolní mozek (silné emoce) a horní mozek (přemýšlení, rozhodování). Výchova spočívá v ponaučení, apelujeme tedy na horní mozek (který nefunguje, je-li dítě v silných emocích). Základní doporučení pro situace, kdy je dítě v emocích a řeší se nějaký problém je podle autorů: navázat s dítětem kontakt (uklidnit se, vyjádřit útěchu, přijmout pocity dítěte, místo mluvení naslouchat), snažit se vidět za chováním dítěte jeho pohnutky a potřeby. A uvědomit si, že není důležité jen to, CO říkáme, ale také JAK to říkáme. Poté, co se dítě zklidní a je připraveno (a my také) se o situaci bavit (a klidně to může být až druhý den) se snažíme tzv. přesměrovat jeho chování. Od přesměrování očekáváme, že se dítě naučí všímat si vlastních pocitů a reakcí, empatii a přemýšlení nad nápravou/změnou. Při přesměrování vedeme s dítětem dialog a situaci popisujeme (místo poučování). Mezi další doporučení patří mj. zaměřit se spíše na to dobré než špatné a naučit dítě pracovat s vnitřním nazíráním (ve smyslu "Nemusíš uvíznout v negativním prožitku. Nemusíš být obětí vnějších událostí ani vnitřních emocí. Můžeš využívat mysl k ovládání svých pocitů i svého jednání.") Na konci knihy je vypsáno "Dvacet výchovných chyb, které dělají i ti nejlepší rodiče". Namátkou: pleteme si důslednost s přísností, moc mluvíme, příliš se soustředíme na chování a nedostatečně na jeho skrytou příčinu, zapomínáme se soustředit na to, jak říkáme to, co říkáme, neusmiřujeme se poté, co něco zvoráme, necháváme se zatáhnout do mocenských bojů atd. Příklad řešení nevhodného chování batolete (uhodilo rodiče) ve čtyřech krocích: Navažte kontakt a zabývejte se jeho pocity za chováním ("Tobě to vadí? Někdy je těžké počkat.") Zabývejte se chováním ("Když někoho uhodíš, tak ho to bolí.") Nabídněte dítěti jinou možnost ("Raději mě pohlaď"). Přejděte k něčemu jinému ("Víš co? Pojďme ven, podíváme se, jestli jsou tam pořád ty žížalky."). "Rodiče na rozrušené děti většinou moc mluví. Kladením otázek a snahou, aby si dítě, které zrovna dostalo záchvat vzteku, vzalo ponaučení, se mohou jeho emoce ještě více vyhrotit. Nervová soustava už je beztak přetížená, a čím více mluvíme, tím více ji zahlcujeme dalšími senzorickými vstupy."“... celý text
— Petrush

---

Rozvíjejte naplno mozek svého dítěte

„Druhé české vydání knihy z roku 2011, už to svědčí o kvalitě knihy. Autor mě již oslovil jinými knihami, takže na jedné straně mě další kniha už tolik nepřidala, ani nepřekvapila. Prostě se v jedné knize dočtete plno poznatků, které jsem já sbíral z vícero knih. Dozvíte se teorii, praktické příklady i obecnou strategii. Na konci knihy najdete tabulku, která vám pomůže rychle se zorientovat pro danou věkovou kategorii dítěte co tak použít. Najdete tu příklady jak postupovat, když dítě je v emocích. Jak řešit traumatické zážitky v životě dětí, důrazně autor varuje před mlčením, ale i "násilném" probírání, prostě přizpůsobit se potřebě dítěte a pomáhat mu včlenit zážitek do svých zkušeností. Autor celkově mluví obšírně k věci, probírá dané téma na mnoho příkladech z praxe. Pro rychlé zopakování, shrnutí nenajdete nějaký text na konci kapitoly, škoda, na druhou stranu tomuto cíli dobře slouží i vložení jednostránkové komiksy, které rychleji najdete při listování knihy. Jsem rád, že kniha opět vyšla.“... celý text
— vladku