1. Domů
2. Autoři
3. Dagmar Beňaková
4. O autorovi

• O autorovi
• Knihy 6
• Bazar 1
• Životopis
• Citáty
• Diskuze 3

Nová kniha Dagmar Beňakové

Osudy vnučky císařovny Sisi - Rebelka Erzsi

Alžběta Marie, zvaná Erzsi, byla krásná a extravagantní po babičce Sisi a vášnivá po otci, korunním princi Rudolfovi. Prožila neobyčejně dramatický životní příb... detail knihy

Populární knihy

/ všech 6 knih

Nové komentáře u knih Dagmar Beňakové

Dopisy od Sisi – Dosud nezveřejněná korespondence císařovny

„Obálka: 5* Obsah: 5* @grada_cz #spoluprace I když to tak možná často nevypadá, jsem romantická duše. Alžběta, Elisabeth nebo prostě Sisi je jednou z mých nejoblíbenějších postav historie. Podívat se proto do jejích dopisů, které psala svým blízkým bylo velmi lákavé. Co mě na knize překvapilo je vysvětlení, že lidské písmo se může v čase měnit a zejména ho může ovlivnit nějaká silná událost v našem životě. Konkrétně u Sisi došlo k takto znatelné změně po úmrtí její milované dcerky. Kniha prezentuje konkrétní dopisy, které psala Sisi svým příbuzným i přátelům. Co se mi líbí je, že po každém dopise přichází vysvětlení textu s historickým kontextem a zajímavostmi z jejího života. Čtenář tak snadno chápe jednotlivé souvislosti a i díky rodokmenu na konci knihy se snadno orientuje. Řazení dopisů, představení osob, které jsou adresáty dané korespondence, stejně tak hrůzy v podobě úmrtí malých dětí (na tu dobu obvyklých), postavení žen ve společnosti i kratochvíle některých mužů na pozadí dopisů dělají knihu dobře čitelnou, zajímavou a do jisté míry i nezapomenutelnou. Pokud máte rádi Sisi, celou tuto historickou etapu stejně jako já, určitě vám čtení doporučuji. Pro mě to bylo seznámení se s některými novými informacemi a prostřednictvím tohoto díla jsem si i zavzpomínala na babičku mého manžela, která si knihu už bohužel nepřečte, ale byla by z ní tak nadšena. Děkuji za možnost si toto dílo díky spolupráci přečíst“... celý text
— bradovav

---

Na západ po stopách císařovny Sisi

„Právě jsem dočetl knihu Na západ po stopách císařovny Sisi. A bylo to zase jedním dechem, jak už je to u knih D. Beňakové zvykem. Autorka má až neuvěřitelný rozhled a díky svým vypravěčským schopnostem dokáže čtenáře provést zajímavými událostmi z života císařovny poutavě a v širších souvislostech, takže jsem se ani chvíli nenudil. Na jedné straně nabídne kniha plastický popis této zajímavé osobnosti, čerpající z originálních pramenů, hlavně z deníků a osobních dopisů, místy dokonce až intimní sondu do názorů a pocitů Sisi i jejího okolí. Na druhé straně je to cestopis po krásných místech anglosaských zemí, umožňující srovnání nyní – dnes. A především je to zábavné a vtipné čtení. Líbilo se mi, jak autorka vysvětluje i širší souvislosti a s lehkostí přepíná mezi různými tématy: v jednu chvíli čtete o honosných plesech, za moment zase o Sisiných osobních pocitech či rodinných dramatech, a přitom všechno to do sebe krásně zapadá. Tyto střípky dávají historii živý a lidský rozměr. Knihu určitě doporučuji všemi deseti každému, kdo se zajímá o Sisi, o historii obecně nebo o atraktivní místa v západní Evropě! Vzhledem k tomu, že jde o poslední část trilogie, jsem zvědavý, jakým tématem autorka překvapí příště.“... celý text
— Jozinek1

---

Na západ po stopách císařovny Sisi

„Výborné.“
— Jana K

---

---

Na západ po stopách císařovny Sisi

„Opět velmi čtivou formou napsaná kniha, která zachycuje cesty Sisi do Anglie, Irska, Beneluxu, Německa a Švýcarska. Sisiino dobrodružství autorka líčí neutrálním tónem a ponechává čtenáři prostor na to, udělat si vlastní úsudek o životních událostech císařovny. Zároveň se čtenář u četby náramně baví, zejména tím, jak Sisi nespoutaně jednala bez ohledu na tehdejší pravidla - třeba tím, že si nebrala servítky a urazila britskou královnu, či flirtovala s jejím záletnickým synem. Kniha tradičně nabízí spoustu tipů na místní pamětihodnosti, a to včetně fotografií. Tragické ukončení života císařovny čtenáře zase vtáhne do děje takovým způsobem, že není možné se od knihy odtrhnout. Obohacující je i propojení s českými historickými osobnostmi: například možné záletnictví císaře s maminkou T. G. Masaryka (autorka samozřejmě upozorňuje na fakt, že jde pravděpodobně o spekulaci), či propojení místa posledních okamžiků císařovny, hotelu Beau-Rivage, jako místa setkání zástupců Československa těsně před jeho vznikem. Osobně velmi oceňuji toto skvělé propojení cestovního deníku, informací o zajímavostech v dané destinaci, historických událostí, a to vše pečlivě prostudované, podpořené zdrojovými informacemi a propojené detaily z života Sisi do skvělého koherentního celku.“... celý text
— Lucie13397

---

Na západ po stopách císařovny Sisi

„Za Západ po stopách Sisi - Knihy Dagmar Beňakové patří k tomu nejlepšímu, co o ní u nás v posledních letech vychází, předčí je jen kniha "Sisi, mladá císařovna" od Martiny Winkelhoferové. Přesto je třeba připomenout, že Beňaková nepíše vyloženě odborný text, dobře je to vidět právě na této její poslední knize, kde sice cituje mnohé slavné výroky či výňatky z dopisů a podobných zdrojů, ale nedělá to příliš profesionálním způsobem. U většiny citací neuvádí primární zdroj (např. dopis,...), ale knihu, kde byl tento výrok již citován, zpravdila se jedná o novější zahraniční tituly, ale většinu výroků zná člověk již ze starších textů, např. od Hamannové. Zmiňuje sice, že šáh Nasreddin (Násir ad-Dín) své zážitky zaznamenával do deníku, který byl knižně vydán, ale ve zdrojích se tento titul nevyskytuje. Někdy se však s uváděním zdrojů vůbec neobtěžuje, což je škoda, protože u některých zajímavých perliček by to čtenář rozhodně ocenil, např. u příhody s mrtvým dítětem služebné na straně 62, užití pseudonymu Pretory na str. 135,... V souvislosti s pseudonymy je zajímavé, že v roce 1893 se ve Vitznau ubytovala pod jménem Madame de Tolna. Bylo by zajímavé prozkoumat, zda jde skutečně o pseudonym samotné Alžběty, či zda s ní byla přítomna i Marie Festeticsová (jíž přídomek z Tolny patří) a zda se jako hlavní osoba třeba zapsala právě Marie, případně, zda Alžběta nechtěla na dálku touto výstředností svou věrnou společnici poškádlit. Přítomnost této dvorní dámy by byla možná, protože právě s ní Alžběta dorazila 20. září do Wellsu, aby v Lichteneggu navštívily Marii Valerii a její rodinu (můžeme se o tom přesvědčit ve Wiener Zeitung z 21. 9. 1892). Celkově postrádám v podobných knihách vysvětlení, jak tato inkognita v 19. století fungovala. Často si to totiž neuvědomujeme a vnímáme inkognito stejným způsobem jako dnes. V 19. století bylo totiž běžné, že všichni věděli, kdo se pod pseudonymem skrývá, v novinách bylo často i uvedeno, jaké inkognito významná osoba při konkrétní cestě používá. Pseudonym tedy neznamenal, že pravou totožnost osoby nikdo nezná, ale sloužilo jako apel na veřejnost, která se měla tvářit, že tam Její Veličenstvo oficiálně není, nedožadovat se přijetí a neprokazovat jí běžné pocty, zkrátka žádným způsobem neobtěžovat. Na str. 42-3 Beňaková tvrdí, že Kate Middletonová je příbuzná s Bayem, škoda, že jejich příbuzenský vztah nepopisuje trochu podrobněji, protože Bay měl jen jednu dceru, jeho přímým potomkem tak princezna z Walesu být nemůže. Občas narazíme i na nějaké drobné chybky, kupříkladu na str. 134 najdeme vyobrazení Alžběty s popiskem, že jde o foto Carla Pietznera, což ale není přesné, mělo by být vysvětleno, že se jedná o jednu z fotografií ze 60. let, které fotografové v pozdějších letech upravovali, aby mohla být veřejnosti nabídnuta císařovnina podobenka navzdory tomu, že Sisi už se tehdy nenechávala fotografovat. U některých popisovaných příhod mám dojem, že jsem o nich četla i v souvislosti s jinými destinacemi, než do jakých je zasazuje autorka, potažmo její zdroje přímo v dané lokalitě. Myslím, že v zájmu pozvednutí turistického ruchu jsou tyto příhody recyklovány stejně jako kdysi fotografie.“... celý text
— Sisssi