Cchaj Ťün
čínská, 1978
Nové komentáře u autorových knih
Řeka života a smrti
„Není to úplně jednoduché čtení, ale právě tím se mi to líbilo. Oproti klasickým krimi příběhům to přineslo jiný prožitek. Velmi oceňuji seznam postav na začátku, protože občas jsem si nebyla jistá, kdo je kdo. Párkrát jsem se musela vracet i o pár stran zpět. Knížku bych si ale ráda přečetla znovu, bavil mě příběh i styl vyprávění.“... celý text
— Ennie
Řeka života a smrti
„Pěkně napsaná kniha. Člověk si musí zvyknout na čínská jména a vyznat se kdo je kdo,ale stojí to rozhodně za to.“
— iv.ča
Řeka života a smrti
„Bylo to zajímavé. Pokud připustíte, že je možné "stěhování" duší. Občas se mi tempo příběhu zdálo příliš rychlé, nakonec jsem si zvykla. Na co si ještě čtenář musi dát pozor, jsou jména. Není lehké se orientovat v podobnosti a ještě si srovnat souvislosti. Nevadilo mi trochu listovat nebo se vracet v ději. Co je ale nejzajímavější, je čínská kultura, která jde při čtení nejvíce cítit. Úcta k člověku, malebné přirovnání i celková atmosféra knihy.“... celý text
— evickakyticka
Řeka života a smrti
„Na počátku jsem byla připravená dát plný počet hvězdiček, protože se mi nápad moc líbil, stejně jako způsob, jakým byl začátek napsaný. Jenže postupem času se postavy, a především pak hlavní hrdina, začaly chovat naprosto nelogicky. I když se jednalo o příběh s prvky nadpřirozena, postavy by měly mít alespoň nějakou vnitřní logiku. Tady jsem ji postrádala. Navíc se do příběhu vmísila dějová linka romance, která zabírala čím dál větší prostor, a to neustálé sem a tam mezi kantorem a studentkou/kantorkou a studentem mi začalo jít rychle na nervy. Škoda.“... celý text
— drakamena
Řeka života a smrti
„Tohle je, milí moji, čínský detektivní román na jedničku. A myslím tím opravdu starou školu tohoto literárního žánru. Pokud našinec nezná základní rysy způsobu psaní detektivek z orientu, může se snadno ztratit v množství postav a zdánlivých odboček, nebo může být rozmrzelý z "nadpřirozena".
V klasickém pojetí čínské detektivky je totiž naprosto běžné, že zde vystupují desítky postav (proto ten jmenný rejstřík na začátku), že jsou zařazeny básně či písně učenců, že se do děje promítá mystika, ale přitom máte chvílemi pocit, jako byste se probírali spíš policejním spisem než četli beletrii. Dříve - a tím myslím několik staletí nazpět - byl pachatel uveden hned na začátku a čtenářský požitek spočíval ve sledování detektivní práce. Dnešní autoři už se obracejí k západnímu publiku mnohem vstřícněji. Přesto z jejich psaní dýchá kouzlo prastaré kultury, které jinde nenacházím. A proto je čtu. Chtěla bych víc, ale "nestíhám se znovu narodit".“... celý text
— Luciefever
