Nová kniha Catherine Coldstream
V klášteře: Zpověď bývalé karmelitánské mnišky
Objevte sugestivní vyprávění Catherine Coldstream o životě mnišky v 90. letech 20. století a o dramatických událostech, které vedly k jejímu útěku z kláštera. P... detail knihy
Nové komentáře u knih Catherine Coldstream
„Naprosto brutálně upřímná zpověď ženy, která po smrti svého otce - umělce, hledá ticho, klid, zázemí, bezvýhradnou lásku, harmonii, prostě takový ráj na zemi. Táhne ji to k církvi, protože má pocit, že to je to pravé a tam najde to, co všude hledá. Místo toho zjistí, že se dostala do prostředí s velmi nesourodými povahami, boje o moc, intrikami, manipulacemi a nakonec i fyzickým násilím. Z kláštera uprchne, aby se po krátkém čase vrátila a zažádala oficiálně o uvolnění a zproštění církevních slibů, kdy se vrací do normálního života, dostuduje, stává se učitelkou a vdává se. Ze začátku jsem myslela, že knihu odložím, ale pak mne vtáhla do děje a dočetla jsem ji za jednu noc.“... celý text
— MirrorIsis
„I když jsem si to v první chvíli nemyslela, vlastně se mi celek velmi líbil - tedy až na ten název "zpověď", který naprosto nemístně indikoval autorčinu vinu. Která tu prostě nebyla. Začala jsem text číst s mírnou nechutí, trochu jako případovou studii, ale pak mne strhl - už jen proto, že o podobných střetech absolutně toxických prostředí s velkou nezralostí příchozích mám dost nejen zpráv z blízkého okolí, ale i osobních zážitků. To postupné "zaplétání do sítí" bylo velmi uhrančivé, zevnitř by bylo opravdu hodně nepostřehnutelné, ale náznaky pro čtenáře jasné. A poslední třetina: spád, vyhraněnost, jediné možné řešení... a naprosto rozumím i závěrečným dvěma letům pobytu tam, kde se to celé zrodilo. Naprosto rozumím. Je to celé příběh velkého dozrávání, které vlastně dobře skončilo - na rozdíl od mnoha jiných členek převorství. Určitě bude stát za to knížku vzít občas do ruky, abych si připomínala, co je zralost, co je svoboda a jak se nenechat zaplést do toxicity. A úplně na závěr doufám, že si čtenáři neudělají příliš špatný obraz o životě v kontemplativních komunitách... tenhle text má v mnohém pravdu, na mnohá rizika ukazuje, ale takhle to není a být nemá. Každopádně klobouk dolů za tohle bolavé, úchvatné, kultivované, duchovní a otevřené vyprávění.“... celý text
— Vojslava
„Otevřená a citlivě napsaná zpověď bývalé karmelitky, inspirovaná skutečnými událostmi. Autorka kombinuje filozofické úvahy o víře, svobodě a poslušnosti s přesnými popisy každodennosti a vztahů v uzavřeném klášterním prostředí. Odhaluje nečekané mocenské struktury, manipulaci i psychický tlak mezi jeptiškami.
Styl je přemýšlivý, kultivovaný a zároveň velmi konkrétní. Kniha nabízí jedinečný vhled do současného života v přísně kontemplativním řádu a ukazuje, že ani za klášterními zdmi neustává zápas o lidskou důstojnost.“... celý text
— Janka7
„" když jste vstoupili do vybíleného prostoru, ticho vás zahalilo jako plášť a něco ve vašem srdci se rozeznělo, začalo zpívat do toho ticha. Věděli jste, že vám někdo naslouchá. Někdo tam byl a čekal, aby se vám mohl celý odevzdat, na oplátku za vaši pozornost..."
jak tak koukám na ostatní hodnocení, zas jdu trochu proti proudu. Mě se Catherinina zpověď líbila moc. A hodně jsem jí rozuměla. Jsem věřící, mám řeckokatolické kořeny, praktikuji i římskokatolicky. Ale v životě mě netáhlo do kláštera. Rozumím autorčině cestě hledání, úplně jsem ji chápala. A své prožitky, vjemy, pocity dokázala velice uvěřitelně přenést i do knížky.
Křehká, hledající, nalézající.
Často mám pocit, že čím je člověk křehčí, slabší, tím spíš ho přitahuje víra, potažmo nějaká forma náboženství. Hledá, krouží, popslouchá volání, snaží se odpovídat...a Cathy naslouchala. Velice odhodlaně si zvolila svoji cestu, plná ideálů a nadšení. A potkala se s realitou. S tím, že i mniška je jen člověk. (mně toto slovo nevadilo - u nás na Slovensku sa rádové sestry označujú ako mníšky... zároveň s krátkym i mi pripomínalo motýľa - bekyně mniška :)))
Vůbec mi nepřišlo, že by Cathy byla ukňouraná a stěžovala si. Spíše mi přišla lidsky dezorientovaná v systému, do kterého se dobrovolně vmotala.. místo bezbřehé lásky a pochopení našla formální vztahy a notnou dávku pokrytectví. Papežštější než papež...jak se to říká ? že cesty do pekla jsou dlážděné dobrými úmysly...takto to možná začlo...a končlo to rozkladem akensidské komunity, několika zhrouceními (věřím v ty dispozice, které holky už měly v sobě..) a Cathyným útěkem... aby se pak vrátila. Měla volání v sobě. Naslouchala hlasu. Ale protože cesty Boží jsou nevyzpytatelné, ani ta její nebyla tak jednoduchá a rovná. Klášter jí hodně dal, něco vzal.
Živě jsem vnímala její malé radosti a pak bezmoc. Nevědět, na koho se obrátit. Volat a nebýt vyslyšená...uvězněná v kruhu.
Věřím, že řády, které pracují s lidmi, mají zas jiné bolístky, a zároveň větší možnost interakce, očistného hovoru, ventilace. V podstatě všeho, co v Akenside selhalo.
Catherine popsala svůj příběh. Nic víc, nic míň. Zkušenost, za kterou jí děkuji.
Byl to nevšední čtenářský, lidský, ale i duchovní zážitek.
Tak to vnímám já. Čistých 5* a smekám před Cathynou vůlí a odpovědí na volání.
Howgh !“... celý text
— haki34
„Moje drahá polovička, která je duchovně zaměřená, mi tvrdila, že mne to nebude bavit, protože se tam nic neděje. Ale děje! Uznávám, že některé části mi, jako pragmatikovi, unikali. Ale dějově mne to bavilo.
Nakolik to ale brát za bernou minci? Catherine byla extrémně přecitlivělá, až ukňouraná, takže je možné, že některé věci zase až tak negativní nebyly, jen je tak vnímala ona.“... celý text
— Maraiser
Knihy Catherine Coldstream
| 2024 |
 V klášteře: Zpověď bývalé karmelitánské mnišky |
Coldstream je 0x v oblíbených.
Osobní web autora