Nová kniha Caroline Wahl
Síla větru 17
Tildu drželo nad vodou 22 bazénů. Jak si v životě poradí její mladší sestra Ida? Při odchodu z domu nemá Ida nic kromě matčina starého otřískaného kufru, pá... detail knihy
Související novinky
Když se trhá nebe, Pod bledou oblohou a další knižní novinky (33. týden)
Léto ještě zdaleka nekončí a s ním přicházejí i další knižní novinky – připravili jsme pro vás více než čtyřicet titulů ... celý text
Populární knihy
Nové komentáře u knih Caroline Wahl
„Po opravdu povedeném prvním dílu jsem si s chutí přečetl i druhý – a líbil se mi možná ještě více. Příběh o mladé osamělé hrdince, která je nucena opustit vše známé, mě oslovil svou upřímností a hloubkou. Velmi jí přeji, aby našla štěstí, které tolik hledá. Čtení bylo smutné, a přesto posilující — ukázalo, že i když nás život zkouší, je možné znovu najít cestu s pomocích blízkých.“... celý text
— petr.trep
„Knížka o Idě, která se plácá životem a neví jak truchlit. Nechce dopadnout jako matka alkoholička a miluje svoji sestru, kterou teď právě nechce vidět, protože je na její poměry moc šťastná.
A tak Ida prchne na ostrov Rujána.
A plácá se celou knížku a potkává nové lidi a její rozjímání často nemá uvozovky. Ani pevný rámec ani nějaký nosný bod v ději. Hledáš marně klasický příběh čtenáři.
Ale když ti není proti srsti polemizování o vině přeživšího dítěte alkoholičky a černé bolavé momenty se dají nazvat tvým gustem běž do ní.
Pasáže se starší sestrou mám moc ráda, jejich vztah je magnetický ve své upřímnosti.
Cítíš tu lásku a zároveň křivdu, protože mladší sestru nechala za sebou.
Chápeš je obě a u stránek s nimi máš vždy úsměv.“... celý text
— Mona-Lisa
„O tom, jak člověka rozbije dětství bez zázemí. O tom, že ač je matka sebevíc horší, pořád je to máma, a na ty děti prostě vždycky nahlížejí trochu jinak. To, co by jiným neodpustily, mámám možná jo?
Autorka píše lehce odosobněně a stroze, přitom ale vidíme Idě do hlavy. Můžeme tak sledovat všechny myšlenkové pochody, ironické poznámky na sebe samu, vlastní nepřijetí, pochyby,…
A to nějak způsobilo, že se mi tenhle příběh, a vlastně příběhy obou holek zaryly hluboko pod kůži.
Možná je to tím, že jsem 22 bazénů četla už před nějakou dobou, ale Síla větru 17 na mě zapůsobila ještě víc než první kniha.“... celý text
— veriszv
„Síla větru 17, volné pokračování 22 bazénů od Caroline Wahl. Přiznám se, že ráda dávám autorům druhou šanci, když mě jejich předchozí kniha úplně neoslovila. Proto jsem si řekla, že zkusím i tuto novinku a uvidím, jestli mě tentokrát příběh vtáhne.
Bohužel, ani tentokrát to nebyla láska na první pohled. Autorka se pustila do vážných témat, která mají hloubku a čtenáře donutí se zamyslet. To je určitě velké plus, protože takové příběhy nezůstávají jen na povrchu. Jenže mně osobně chyběl ten náboj, který by mě přiměl číst dál a dál, bez přestávky a s napětím, co přijde. Četla jsem poměrně dlouho a vztah ke knize jsem si úplně nevytvořila.
Na druhou stranu oceňuji, že autorka píše o věcech, které jsou důležité a které mohou s někým silně rezonovat. Umím si představit, že jiného čtenáře právě tato témata pohltí a vtáhnou mnohem víc než mě. Možná je to i otázka nálady a správného času, někdy nám kniha zkrátka nesedne v daném období, ale v jiné životní fázi by mohla působit úplně jinak.
Já osobně už asi po dalších autorčiných knihách sahat nebudu, ale to vůbec neznamená, že by nestály za pozornost. Pokud Vás zajímají příběhy, které jdou do hloubky, možná právě Vy v nich najdete to, co já jsem tentokrát nenašla. A pokud jste knihu četli, určitě mi dejte vědět, jak na Vás zapůsobila!“... celý text
— Jane2016
„Idě umře matka, se kterou žila sama posledních pár let v bytě a byla těžká alkoholička. Ida zůstává sama a protože to těžce snáší, rozhodne se opustit město a vydat se ke své sestře. Na nádraží se ale rozhodne jinak, koupí si jízdenku na Rujánu, ostrov kde se rozhodne na chvíli ubytovat v hostelu. Najde si práci v hospodě a seznamuje se tak s Knutem a Mariannou, kteří se jí ujmou a poskynou jí domov a péči, které Idě tak zoufale chybí.
Začnu tím, že jsem nečetla knihu 22 bazénů, na kterou Síla větru 17 volně navazuje, ale nepovažuji to za nějaký problém, v postavách jsem se brzy zorientovala a neměla jsem pocit, že mi něco uniká. Trochu jsem si musela zvyknout na způsob rozhovorů, psaní bez přímých vět, ale to bylo dobré taky za pár stránek. Pak už jsem si knihu užívala.
Kniha je psaná v ich formě a díky tomu se dostáváme do nejhlubších míst Idiny duše. Autorka zde dobře popisuje, jak se Ida cítí, co se jí děje v hlavě, jaké myšlenkové pochody probíhají, jsou zde skvěle popsané její emoce, úzkosti, její snaha vyrovnat se se vším jejím vlastním způsobem - během, křičením, plaváním, nebo psaním, nechybí zde její vnitřní boje, kdy si sama prochází uvědoměním si vlastních špatných rozhodnutí, a vlastním odpuštěním. Autorka i skvěle popsala vztah dvou sester, kdy Ida jako mladší sestra bojuje s tím, aby si v tom vztahu našla své platné místo, na jednu stranu chce být mladším opečovávaným sourozencem a na straně druhé chce být plnohodnotným členem jejich vztahu, který je tak brán a ne vše, co řekne nebo udělá cítí sama jako to správné a často toho okamžitě lituje.
Myslím, že autorčino mistrovství je v tom, že dokáže skvěle vylíčit bouře v lidských hlavách, když člověk hledá tu správnou cestu, zvlášť po nějaké traumatické situaci. Přitom ale nejde cíleně jen o popsání bouře, ale skvělé na knize je, že dává naději, kterou Ida postupně nachází a má tak šanci odrazit se ode dna.
Kniha není určitě klasickou oddechovkou, ale baví a hlavně je to jedna z těch knih, které vás donutí i trochu přemýšlet a třeba si z ní i něco odnést do svého života.“... celý text
— petra7778
