Bruce Sterling

americká, 1954

Populární knihy

/ všech 8 knih

Nové komentáře u autorových knih

Vidím to jinak Vidím to jinak

Čtení Sterlinga je pro mě požitkem. Stále se podivuji nad jeho vynalézavostí a hravostí, s jakou své nápady (a že jich je!) předkládá čtenáři. Nejznámější jsou bezesporu povídky ze světa Tvárných a Mechanistů, ale teprve další oddíly této sbírky ukáží, jaký má rozlet a rozhled. A stejně jako se on dovolává svých oblíbených autorů, i já vidím celou řadu podobností s těmi nejlepšími (Večeři v Audoghastu jako by napsal Borges, při čtení Našeho neuronového černobylu si nelze nevzpomenout na Lemovu Pračkovou tragédii a Maneki Neko je tak paranoidně šílená, že by ji klidně mohl napsat Dick). To ale neznamená, že autor nemá co nabídnout nového, naopak! A ještě vzkaz Lazarusovi: román s Leggy Starlitzem existuje, ale nebyl zatím přeložen (Zeitgeist)...... celý text
kralika


Oceán prachu Oceán prachu

Konzument drogy zvané syncopin John Newhouse se vydává na dobrodružnou velrybářskou výpravu, na níž, jak doufá, se k surovině, z níž se vyrábí onen halucinogen, bez problémů dostane a bude ho moci přivézt celé komunitě svých rádoby přátel. Oceán na Nulakvě je, na rozdíl od toho pozemského, tvořen prachem, což ovšem Nulakvanům nijak nebrání se po něm plavit na svých plachetních lodích a lovit místní tvory. Sterlingova prvotina je obratně napsanou sci-fi imitací Melvillovy Bílé velryby, kde Achabovu nesmiřitelnost nahradila Desperandumova touha po vědění. Asociace s Bílou velrybou se nabízí i v absenci nějaké výraznější tažné myšlenky. Tím nechci říct, že by Oceán prachu postrádal zajímavou dějovou linku, jen mi chybělo její směřování k nějakému smysluplnému cíli. Prozření Johna Newhouse a jeho uvědomění si svého místa na slunci mě prostě neuspokojilo dostatečným způsobem. Po dočtení poslední stránky a zavření knihy mi zůstal pocit, že mi Sterling dluží vysvětlení, proč se to všechno stalo, kde to začalo a jaké to bude mít důsledky.... celý text
ludek.n


Schismatrix Plus Schismatrix Plus

Po otřesném Neuromancerovi, hodně divné Mašině zázraků a nemastných neslaných Zrcadlovkách je toto konečně kyberpunk, který byl srozumitelný a čtivý. Následné povídky byly také výborné.... celý text
sf1



Schismatrix Plus Schismatrix Plus

Oslavného a ódu pejúceho komentára sa odo mňa na túto knihu nedočkáte. Životné osudy revolučného radikála, ktorý sa zmenil na deprimovaného a stále unaveného umelca, sú napísané zručne, ale zároveň nudne. Pritom román začína super, vtiahlo ma do príbehu od prológu, lenže následne stratil na pútavosti ako bežec, ktorý zle dýcha - chýbal mu kyslík a románu "drajv". Od druhej časti som sa v podstate príbehom prehrýzal len ťažko (napriek Bruceovmu nespornému rozprávačskému talentu) a príbeh Schismatrixu, teda postľudskej slnečnej sústavy, veľmi rozmanitej a predsa jednotnej, ma už nebavil - bolo mi fuk, čo, kto, ako ,prečo, načo, s kým atď. Nastala nuda a šeď, neustále zápolenie medzi frakciami, Investormi, Tvárnymi, Mechanistami ma bavilo asi tak, ako pozorovať jednanie parlamentu. Ako doplnok dostáva čitateľ päť poviedok z tohto sveta, no až na "Zapustené záhrady" si pravdepodobne žiadnu z nich nezapamätám. Čo dodať na záver - pre mňa jedno zo základných diel kyberpanku a zásadný pilier tohto subžánru sci-fi - zostane už navždy knihou, ktorá ma neoslovila.... celý text
Ivan F


Vidím to jinak Vidím to jinak

Sbírka krátkých fikcí Bruce Sterlinga Vidím to jinak je jakýmsi „best of“, výběrem toho nejlepšího, co autor na poli sci-fi napsal. Sterlingovy povídky nejsou žádné vesmírné hard science fiction opusy, plné akce a techniky, jsou spíše zadumanější, vrcholně promyšlené, složitě strukturované, motivy jsou často zastřené, vyžadují plnou čtenářovu pozornost, happy end často chybí nebo je zcela odtržený od reality. Kniha je rozdělena do pěti celků, v nichž jsou soustředěny kousky, které spolu souvisejí, navazují jeden na druhý nebo mají společného hrdinu. Tak tu máme úžasný vesmír Mechanistů a Tvárných, Leggy Starlitze v postsovětských republikách, chattanoogská ghetta s Koumákem Eddem, Lylem Schweikem a Pavoukem Petem. Vedle těchto koncepčních věcí je tu trocha orientu (Brunej, Audoghast, Jeruzalém), netradičních destinací (Borneo) nebo velkoměstských džunglí (Tokio, New York). Občas jsme se Sterlingem nepotkali na stejné straně břehu (Milosrdný, digitální; Dvacítka evokací; Náš neuronový Černobyl, Damoklův meč) a jindy jsem byl zase naopak stržen a uvězněn gejzírem Sterlingových nápadů (Roj, Zelené dny v Bruneji, Blemmyho lest a především Taklamakan). Sečteno, podtrženo, nakonec z toho vyšla schůzka na polovině cesty.... celý text
ludek.n