Brian James Freeman

Nové komentáře u autorových knih

Děti Halloweenu

„Dost mě překvapuje, že o Dětech Halloweenu není víc slyšet, ba že kniha schytává poměrně negativní hodnocení. Mě samotného děj svým svižným tempem pohltil už od začátku a odkládal jsem knihu jen nerad. Někdo snad může získat dojem, že se v příběhu nic neděje, nicméně to je dáno psychologickým laděním svazku. Najdete zde psychické jump scary, destabilizaci jistoty ohledně reality a pohledy manžela a manželky, které se coby vypravěči navzájem znevěrohodňují. Zda jde o nadpřirozený horror čtenáři neprozradím, protože práce s odhalováním tohoto faktu je podle mě součástí knihy. Mohu k tomu říct jen to, že ta kniha je inteligentně poskládaná; například zdánlivě zbytečné emaily jisté studentky v kombinaci se sdělením jednoho z protagonistů vypoví mnohé. Možná že se postavy chovají nevěrohodně a zvraty se zdají příliš bizarní. Ovšem pokaždé když jsem chtěl knize něco vytknout, uvědomil jsem si, že to už bylo vysvětleno v jiné části dění. Je to skládačka, logický rébus - přesně jak mám rád. Vyvrcholení se sice zdá být na efekt, na druhou stranu ovšem pokládá čtenáři otázku, co se to vlastně celou dobu dělo. Závěrečná analytická kapitola mě pak v některých odhaleních dostala, ačkoli jsem choval jistá nespecifikovaná podezření. Oba autoři odvedli pěkný kus práce; pevná vazba a poutavá obálka pak jsou jen třešničkou na dortu. Doporučuji čtenářům psychopříběhů s nejednoznačným vyzněním.“... celý text
— Morbidus

Děti Halloweenu

„Děti Halloweenu - Brian James Freeman & Norman Prentiss Máte rádi Halloween? Dokážete si představit, že se na něj celý rok těšíte a najednou je tu možnost, že se jeho oslavení zruší? Naylorovi jsou obyčejná rodina, která bydlí v moderním bytovém komplexu. Čím více se ale blíží Halloween, tím více se v celém domě dějí nevysvětlitelné jevy. Zároveň naše rodina zjišťuje, že mají před sebou nejedno tajemství. Opět tu máme jeden kratší béčkový horor. Jenže tady mám mnohem více výhrad než u Domu u hřbitova. Kniha je útlá, ale 3/4 děje se neskutečně vleče. Až na nějakých posledních 50 stranách se začíná dít něco strašidelného. Příběh, dle mne, měl navodit znepokojení a autoři nás chtěli napínat až do konce, ale napětí budovali až příliš dlouho, kdy se z toho stala spíše nuda a dotaz “Už se bude něco dít?”. Konec knihy byl pak rychle sfouknutý a než se člověk naděje, tak byl konec. Nejvíce jsem si užila finále příběhu a přepis výslechu. Zajímavým se staly i E-maily jedné ze sousedek Naylorových. Co se ale vyvedlo je navození prostředí a atmosféry příběhu. Podzim a soužití v bytovém komplexu bylo takřka hmatatelné. Harris, což je otec rodiny, je zvláštním podivínem, který dělá neskutečné rozdíly mezi vlastními dětmi. Až by se dalo říci, že svého syna poštvával proti sestře. Zároveň se s manželkou tak často hašteřili, až jsem si říkala, proč spolu vlastně jsou. Můj názor na jejich manželství podporovaly i “dopisy” terapeutovi, které psala manželka Harrise. Děti Naylorových byl opět vyvedený prvek. Dětský svět a charaktery obou dětí se autorům povedlo dovést téměř k dokonalosti. Celkově kniha je taková, že nenadchne, ale ani neurazí. Takový průměrný příběh s pár vyvedenými věcmi. Hodnotím tedy 3/5⭐️“... celý text
— LucyEcstasy

Děti Halloweenu

„Hrozně mě mrzí, že se přidávám ke zdejším špatným recenzím. Dlouho jsem si říkal, že to není zlé. Pozvolna se tu buduje atmosféra, roste znepokojení a autoři sází na psychologii. Jenže ono to nikam nedospěje, najednou se spustí hororová smršť a je konec. Veškeré předchozí napětí je pryč, návaznost nulová a konec přes svou hrůznost je vlastně nudný. Přitom evidentně oba autoři psát umí. Jen je to takové nedotažené, nedomyšlené. Velká škoda.“... celý text
— jefff

Děti Halloweenu

„Docela zklamání. Ne a ne se začíst. A to jsem si knihu nechala schválně na tohle roční období...“
— Andrée

Děti Halloweenu

„Takový polořízený chaos, který se na konci vymkl kontrole. Ze začátku bylo rozhodně zajímavé sledovat psychologickou hru, kterou pomalu rozjíždí vypravěči, kteří svým úhlem pohledu znevažují důvěryhodnost vyprávění toho druhého. Ale ruku na srdce, Lynn mě štvala mnohem víc než Harris. První půlku je to tedy takové psycho drama, pak se to zvrhne. Nejdříve to působí, že by to mohlo fungovat, ale konec to totálně zabije. Hromada hororu, ale závěr je dost pochybný a ne takový, s kterým by se jeden spokojil, působí to jak zpatlané rozuzlení šité horkou jehlou..“... celý text
— Shaxx

Přejít na knížky autora