Bohuslav Kočárek

česká, 1949

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Nové komentáře u autorových knih

Utajený odposlech Utajený odposlech

„Roky běží. Tak celkem spokojenost. Kritiky od kritiků zdrcující. Kritiky od přátel a čtenářů spíš hladí po duši. Doma mi zbyly poslední dva výtisky. V obchodech přes Kosmas zůstalo po létech pár desítek posledních. Vydat to podruhé by nebyl chytrý počin. Jak to říkal herec Jiří Kodet „Mě by jenom zajímalo, kde udělali soudruzi z NDR chybu,“ že Bestseller napsal někdo jiný. No přiznejme si soudruzi, že se našli lepší. Možná našli lepší cestu jak se prodat. Knihy moje doma skříně nepodpírají a tak kromě toho, že se vrátily úspěšně náklady na vydání, krátce jsem se seznámil s Michalem Vieweghem, v jednom svém pořadu mě odcitovala Halina Pawlovská a málem zahájené třetí světové války, se vlastně od vydání knihy nic zvláštního neudálo.“... celý text
— Tajnůstkář

Utajený odposlech Utajený odposlech

„Kritiky obecně nemám rád. Snad proto, že často nedokáží posuzovat dílko z pohledu toho kdo píše, když sami nepíší. Přesto je oslovuji, protože někdo ten názor na napsané by publikovat měl. Vždy je třeba ocenit, když má kritik vlastní názor, pokud ho má. Nevadí, že je kritický, že to prostě zdrbe, když je v tom něco nového, z čeho se dá poučit. Konec konců si čtenář může sám utvořit názor na knížku, ale i na kritiky k ní. Proto jsem šel tak daleko, že jsem do tištěné knihy uvedl dosud známe kritiky na e-knihu již dříve vydanou. Především i ty záporné. A odezva? Při posledním čtení v městské knihovně Jbc padnul dotaz, kolik kritiků ode mne tu mou knihu koupilo? Trochu jsme se zasmáli a povídalo se dál.“... celý text
— Tajnůstkář

Utajený odposlech Utajený odposlech

„Ke knize jsem se dostala díky autorovi, který se mi ozval na základě toho, že jsem ji uvedla v "Chystám se číst" a poslal mi ji. Kombinace beletrie a literatury faktu mě velmi zajímala, ale musím říci, že v této knize je to na mnoha místech řešeno dost násilně. Nevím, zda je to mu tak i v tištěné verzi, ale v elektronické verzi je docela dost gramatických chyb. Vadil mi přechod ze 3. osoby do první, naprosto nečekaně a z jedné věty do druhé. Jak už tu je někde napsáno, pokud to byl záměr, tak já jsem ho nepochopila. Pokud chceme hovořit o literatuře faktu, neměly by být chyby např. ve jméně amerického prezidenta, protože potom ani ostatní jména a názvy, které neznám, nemusí být přesné. Také několikeré řešení tykání a vykání v angličtině opravdu ve mně nebudí důvěru v ostatní fakta v knize obsažená. V Závěru knihy jsou nasypaná různá fakta dohromady s domněnkami a celé je to proloženo varováními typu: "Dávejte si pozor i na to, co píšete do mailu, ať nedopadnete jako Bin Ladin." Myslím, že to bych spíš nechala na čtenářích, co si z přečtených informací vezmou. Knihu jsem ovšem přečetla se zájmem a myslím, že jsem si z ní i něco odnesla. Autorovi fandím a přeji mu, aby jeho další díla byla jen lepší.“... celý text
— Makropulos

Utajený odposlech Utajený odposlech

„'Utajený odposlech' už svým názvem nedává žádnou konkrétní představu a stejně tak fotografie na obálce neřekne o nic víc. Jako kdyby kniha neměla tvář, což je jeden z mých oblíbených motivů - neukazovat tvář, být neurčitý, nekonkrétní, nedefinovaný, nechat čtenáře tápat. "Nejlepší styl je nemít žádný styl." ____ Kniha je očividné debut a tím nechci říct, že by měla kazy, ale na mnoha maličkých detailech je patrné, že je ještě nevypsaná a chybí jí plynulost. Autor působí dojmem technika, což vše ještě umocňuje, protože se to odráží nejen v obsahu, ale i ve způsobu, jakým píše. Knize to pak v kontrastu s beletristickou části rozhazuje rytmus. Stejně jako přeskakování v ich a er formě, což nepovažuji nutně za negativum a není vyloučené, že šlo o záměr, ale několikrát jsem se přistihl, že mi nejspíš něco ušlo a najednou nesleduju popis děje, ale něčí vnitřní myšlenky. ____ Jestliže se člověk podívá na logiku snů, kdy se zdají, jejich útržkovitost atd., musí cítit, že úvodní kapitola je zkrátka dlouhá. K jejímu konci ale už kniha začíná nacházet svoje tempo a nemám s ní problém, ale úvod se neskutečně táhne, i navzdory akci, která to má nejspíš kompenzovat. ____ Formálně má kniha tři roviny: beletristickou, technickou a faktografickou. Kniha je ale příliš krátká na to, aby dokázala využít jejich potenciál. Abych to řekl polopatě, beletristická část mi připadala až na pár momentů nadbytečná a faktografická z knihy v závěru jako prásknutím biče dělá učebnici, což způsobilo, že závěr působí uspěchaně. Zato ta technická. Navzdory mé povaze a oblibě všeho absurdního a zábavného musím říct, že jsem si na knize paradoxně nejvíc užívat právě tuhle část a vůbec bych se nezlobil, kdyby kniha byla ještě odbornější. Definitivně se mi líbila i civilnost postav, enormně respektuju, když autor nemá potřebu dělat z hlavní postavy něco víc, než je. U té romance bych ale ubral. ____ Zmínka o Islandu mě potěšila, protože se tam v brzké době chystám za prací. A v Siemensu jsem taky pracoval. Takže jsem v knize, mimo jiné, četl i o spoustě věcí, se kterými jsem obeznámen. ____ Závěrem bych zmínil několik filmů, na které jsem si během čtení vzpomněl: 'The Conversation' (1974), kde se hlavní postava snaží celý film bránit pásky s nahraným zvukovým materiálem před zneužitím druhé strany. A druhý je 'K-19: The Widowmaker' (2002).“... celý text
— JP

Utajený odposlech Utajený odposlech

„Tak ještě jednou k té knize. Před časem jsem využil nabídky autora a o knížku v e-podobě si napsal. Přečetl jsem ji a líbila se. Platilo o ní, že i když byla v několika e-shopech, tak o ní jinak moc vědět nebylo. Teprve potom co jsem zde v příspěvku napsal, že bez reklamy se kniha neprodá, jsem pořádně pohledal na netu a krom zjištění, že kniha vyšla už také v tištěné podobě jsem s překvapením zjistil, že tu knížku nabízi asi ve stovka kamených obchodů a to i na Slovensku, dokonce i v jednom polském. E-shopy jsem ani nepočítal. Tedy knížka na očích je, to jsem se mýlil, ale reklamu by to stejně chtělo, aby knížka nečekala až ji někdo v obchodě objeví. Asi by to chtělo Autogramiádu, ale v trochu větším stylu, než tu kterou jsem ve vyhledávači ke knize našel. Takhle pane spisovateli Viwehga nedoženete. Dobře, tak vážně. Knížka je to zajímavá, hlavně konspirátory ze střední a starší generace.“... celý text
— nabber

Přejít na knížky autora