1. Domů
2. Autoři
3. Ann Patchett
4. O autorovi

• O autorovi
• Knihy 5
• Bazar 2
• Životopis
• Citáty 4
• Diskuze

Nová kniha Ann Patchett

Jezero Tom

V Michiganu je třešňová sezóna. Lara a její tři dcery mají plné ruce práce. Ale… vlastně je všechno jinak. Maisie a Nell mají být na univerzitě a třešně mají če... detail knihy

Populární knihy

/ všech 5 knih

Nové komentáře u knih Ann Patchett

Holandská vila

„Kniha se mi četla dobře, příběh plynul, ale přece jsem stále cítila, jako by mu něco chybělo. A to něco je podle mého hloubka postav. Dozvěděla jsem se, co se stalo, ale ne proč, přestože vyprávění v první osobě prostor pro reflexi nabízelo. A vypravěč Danny mě vlastně trochu štval svojí neschopností vcítit se do sestry nebo manželky. Bylo to snad tím, že matka odešla v jeho ranném dětství? Proč chtěl za každou cenu být jako otec včetně opakování jeho chyb?“... celý text
— Oookka

---

Jezero Tom

„117/2025 JEZERO TOM ANN PATCHETT Nakl. Nakladatelství Argo Rok vydání 2025 Celkem 352 stran JEZERO TOM bylo pro mě první setkání s autorčinou tvorbou a už teď se těším na její předchozí knihu HOLANDSKÁ VILA. JEZERO TOM nás zavádí do Michiganu na jednu ovocnou farmu. Pandemie covidu donutila spoustu lidí zpomalit, vrátit se zpátky domů a na chvíli žít jinak. A přesně to se stalo i rodině Lary a Joea. Najednou se jim jejich tři dospělé dcery vrátily na nějakou dobu zpět domů a oni jsou si plně vědomi toho, že tento dar na pozadí krutých pandemických událostí dříve či později skončí a děvčata se zase rozlétnou do světa. Právě vrcholí sezóna třešní, a tak všichni od rána do večera pilně pracují a povídají si. Děvčata si nechávají vyprávět od maminky příběh jednoho léta, kdy se u jezera Tom z jejich maminky stala herečka. A jak se to nakonec událo, že skončila na této farmě s jejich tatínkem... Pomalé a poklidné vyprávění, které je prodchnuté vůní třešní, létem a vzpomínkami. Pokud k vám tato kniha přijde v ten správný čas, okouzlí vás, byť by někdo mohl říci, že se tam vlastně nic neděje. Ale ono se děje, děje se tam prostě a jednoduše život. I mně chvíli trvalo se naladit na tu správnou vlnu, ale ani nevím, kdy se to stalo a najednou to tam bylo, všechno hezky do sebe zacvaklo a já si užívala chvilky strávené na této třešňové farmě, sledovala jsem soudržnost této rodiny, nahlédla pod pokličku jejich problémů a starostí, ale hlavně si užila jedno léto u jezera Tom. Moc hezké to bylo, paní autorka umí úžasně vyprávět. V té knize si člověk najde mnohem více, než by se na první pohled mohlo zdát, ale jak jsem psala výše, musí k vám přijít v ten správný čas, pokud tedy nemáte trpělivost na poklidný a pomalý příběh, radši si dejte ještě něco jiného, ale až ten čas přijde, tak JEZERO TOM s radostí doporučuji. Nemusíte se bát tématiky covidu, je to tady opravdu zmíněno pouze párkrát, nikdo se v tom nijak nepitvá, jen prostě víme, že se příběh v současnosti odehrává v době pandemie, toť vše. V prvé řadě je to příběh o rodině, o rodinných poutech, o důležitosti znát minulost svých předků, o lásce a obětavosti.(ČERVEN 2025)“... celý text
— Knižní střípky

---

Holandský dom

„Vydavateľstvo Tatran pokračuje v úspešnej tradícii vydávania kníh svetového formátu a prináša slovenským čitateľom román nominovaný na prestížnu Pulitzerovu cenu. Ann Patchettová síce v našich končinách nepatrí medzi známe mená, no má na svojom konte množstvo zaujímavých kníh, svietiacich na priečkach bestsellerov. Holandský dom predstavuje peripetie súrodencov Dannyho a Maeve, tiahnuce sa piatimi desaťročiami. Pritom rozsahovo nie je vôbec veľký, autorka dáva prednosť kvalite pred kvantitou, čo sa odráža aj v jej štýle. Je veľmi nevšedný, okamžite ma ním vtiahla do svojho sveta, kde sa prelína krutá realita s rozprávkovosťou. Občas mi pripomenula velikánov magického realizmu, inokedy zas úvahy existencialistov. Križovatky života a času sú totiž neoddeliteľnou súčasťou tohto originálneho príbehu. "Keď sa Andrea s dievčatami presťahovali do Holandského domu a Maeve sa vrátila do školy, s otcom sme sa zblížili. Odjakživa sa o mňa starala sestra, no keď odišla, otec sa začal nečakane zaujímať o moje domáce úlohy a basketbalové zápasy. Nikomu ani nenapadlo, že by úlohu, ktorú v mojom živote zohrávala Maeve, mohla zastávať Andrea. Otázka v skutočnosti znela, do akej miery môžem ako jedenásťročný žiť bez dozoru dospelých." (str. 42) Dvadsať kapitol vás prevedie osudmi Conroyovcov, ktorí sa po vojne nasťahujú do Holandského domu. Ten kedysi obývala rodina Van Hoebeekovcov, po ktorých získal meno a museli ho opustiť pre zlú finančnú situáciu. Nádej, že novým majiteľom prinesie viac šťastia, netrvá dlho. Po odchode matky sa deti musia zmieriť s novou macochou a jej dvoma potomkami, ktorí sa nielenže veľmi rýchlu udomácnia v novom prostredí, ale prevezmú nad ním aj kontrolu. Andrea sa čoskoro stáva hlavou rodiny a nevlastné deti sú jej na príťaž. Ich ďalšie kroky preto smerujú mimo domu, nesúc si so sebou detské traumy a nepochopenie najbližšieho okolia. Staršia Maeve a mladší Danny netušia, že ich niekdajší domov bude s nimi prepojený aj naďalej. Klišé ohľadom nevyspytateľných ciest osudu sa v tomto prípade napĺňa do posledného písmena a na čitateľa čaká rozmanitý zážitok pri spoznávaní ich cieľa. Ann Patchettová zvolila zaujímavú kompozíciu rozprávania. Názov naznačuje, že dušou príbehu je samotný dom, rozprávačom je Danny, no na obálke sa vyníma mladé dievča, s najväčšou pravdepodobnosťou Maeve. Apropo, obálka. Som rád, že vydavateľstvo ponechalo pôvodnú grafiku, pretože ide o skutočne peknú kúsok. Dievčina akoby priamo odkazovala na maľby holandských majstrov, okrem toho jeden konkrétny obraz je aj súčasťou deja, keďže na dianie obyvateľov domu sa pozerajú portréty Van Hoebeekovcov. Pre Dannyho je Maeve strážnym anjelom a po čase si uvedomíte, kto je skutočným protagonistom knihy. Optika priameho rozprávača je skôr prostriedkom než sondou do vnútra postavy, no svoju funkciu plní viac než dostatočne. Keďže príbeh zahŕňa niekoľko desaťročí, čaká vás tiež striedanie časových rovín. Aj tu sa prejavila autorkina znalosť človeka, pretože spomienky sú zvláštnym fenoménom a udalosti sa nemuseli odohrať vždy tak, ako si ich pamätáme. Nespoľahlivosť pamäti je prvkom, s ktorým by mal čitateľ počítať. A ak na to nebude dbať, o to väčšie bude napokon jeho prekvapenie a prehodnotenie prečítaného. "Krivdy, ktorými sa jedna proti druhej previnili Maeve a Celeste, boli po všetkých tých rokoch bezpredmetné. Nemali sa rady už zo zvyku. Nemohol som si pomôcť, no bol som presvedčený, že keby sa stretli len ony dve nezávisle odo mňa, výborne by si rozumeli. Na začiatku to skutočne tak bolo. Obe boli múdre, vtipné a nekonečne oddané. Tvrdili, že ma ľúbia viac než ktokoľvek iný, nikdy si však nepripustili, ako veľmi ma ničí, keď sa navzájom kritizujú. Vinil som z toho obe. Mohli s tým konečne prestať. Mohli sa rozhodnúť, že zakopú vojnovú sekeru. Ale neurobili to a ďalej si pestovali svoju zatrpknutosť." (str. 184) Holandský dom je román o rodinných vzťahoch, odpustení a pohnútkach, ktoré dokážu človeka priviesť až na hranice možností. Po dynamickom úvode síce trochu zvoľní tempo, ale ide iba o povestné ticho pred búrkou, pretože udalosti opäť rýchlo naberú spád, reprezentovaný prienikom do mysle a pocitov postáv. Odhaľovanie tajomstiev a zmena uhlov pohľadu na rôzne situácie sa dejú prirodzene, akoby išlo o skutočnosť a nie fantáziu Ann Patchettovej. A to je nepochybne ďalší pozitívny prvok tohto rozjímavého, dojemného románu.“... celý text
— marcoz

---

---

Jezero Tom

„Krásné, jemné, něžné, láskyplné vyprávění. Jestli máte rádi knihy plné akce, dramat a zvratů, tak po ní nesahejte. Jestli máte rádi příběhy plné obyčejnosti, každodennosti, příběhy, které umí najít krásu ve zlatém podzimním listí nebo vůni koláče, tak se vám bude líbit. Mně se líbila víc než Holandská vila, která byla tedy taky výborná. Ann Patchett je skvělá vypravěčka.“... celý text
— dagmar7365

---

Jezero Tom

„Tohle byla neskutečná nuda bez jakékoliv pointy. I když za to nemohl až tak příběh, jako styl vyprávění. Zorientovat se v ději a zjistit, kdo je kdo a kam patří, je náročné na pozornost. Je mi jasné, o co autorce šlo. Popsat rodinný život jako jedno velké štěstí, i když se vždy nedaří. Jako příměr si vybrala život herecký a život na farmě. Z herců udělala ožralé fetky a z farmářů bankrotáře na kraji chudoby. Z postav jsem si neoblíbila nikoho a to ani v záporném smyslu. Všichni se mi zdali ploší a emocionálně hluší. Děj se odehrává za covidu, kdy se nikam nesmělo, jen být doma. A stejně je to i s tímto příběhem. Začal a najednou skončil. Aniž by mi došlo, proč byl napsán.“... celý text
— mnohoknih