Alvydas Šlepikas

Nové komentáře u autorových knih

Jmenuji se Maryte

„V útlé knize s krásnou obálkou se skrývá smutný příběh. Ve válečných konfliktech vždy trpí ty nejnevinější a nejbezbranější. A nejtragičtější je že se to děje i teď,v Palesteně,v Izraeli, na Ukrajině a v mnoha dalších částech světa právě teď tisíce dětí hladový,hledá své rodiče a bojí se. Říkám si zda se to někdy změní a zda někdy budou mít všechny děti světa šťastné dětství.“... celý text
— Katka2382

Jmenuji se Maryte

„Chce se mi brečet, chce se mi zvracet, chce se mi křičet, chce se mi tlouct pěstí do zdi.. proč proč proč? Proč se tohle na světě musí dít? Proč musí nevinné děti trpět za hříchy mocných? Proč musí matky dělat zoufalé činy kvůli tomu, že někomu bylo jeho ego a zvrácené ideály milejší než obyčejný lidský život? Že tito (ne)mocní lidé roztočili soukolí hrůzy a nenávisti, kde strach plodí strach a násilí, a to vše vyvržené se násobí, vrací jako bumerang a cestou kosí další a další, vinné i nevinné.. pochopím násilí vzešlé z hladu a zmaru, možná i z pomsty.. ale ne aroganci a bezohlednost těch, jímž je motivací jen jejich pýcha :(“... celý text
— Aya81

Jmenuji se Maryte

„Nenápadně vyhlížející útlá kniha v sobě nese silný příběh. Autor děj vypráví s lehkostí, takže se skvěle čte. Ale obrňte se, protože pocítíte mráz až v kostech, bezmoc a beznaděj. Je po válce, tudíž by mělo být už jen lépe, ale opak je pravdou. Dětí jsem litovala a nedokážu si představit, že bych prodala jedno ze svých dětí za půl pytle brambor, aby zbylé čtyři měly, co jíst. To je jen střípek toho, jak krutá doba to pro některé byla.“... celý text
— lulucinax

Jmenuji se Maryte

„Zajimave tema o kterem se v obecnem povedomi moc nevi. Cekal jsem tim padem pomerne hodne...ale bohuzel... mohlo to byt lepe zpracovane. Mozna pro efekt dramatu, mozna kvuli male predstavivosti, ale zacinat ke konci kazdy druhy odstavec tim stejnym krestnim jmenem me uz spise otravovalo, nez napinalo.“... celý text
— DomYell

Jmenuji se Maryte

„Jsem si po přečtení pustil tu zmiňovanou skladbu a .. doporučuji. Jako podkres k tomu doslovu, nebo jen tak zavřít oči, poslouchat a říkat si: Do prde*e, dospějeme někdy jako společnost? Za děti minulé, současné a pro ty budoucí bychom konečně mohli. A ještě jsem si všimnul, že kniha dostává o hvězdičku míň za nedokončené příběhy ostatních dětí . tak my už máme možnost dozvědět se víc a doskládat celou mozaiku, ale zmiňované rodiny si mohly pouze domýšlet. Tady tedy máme možnost, my jako čtenáři, dotvořit si nějaký z osudů a jenom doufat, že je jim jinde lépe(bylo/je, těžko říct).“... celý text
— BratrO

Přejít na knížky autora