Nové komentáře u knih Adolfa Parlesáka
„Skvělá kniha, je neskutečná škoda, že se z jeho zápisků hlavně do Jemenu nedochovalo víc. Četla jsem knihu Sandra Volty z pozdější doby, ale přečíst si autentické vyprávění kulturně bližšího krajana z této tehdy naprosto uzavřené země, to by byla paráda. Etiopská část je ale i tak velmi zajímavá, taky je vidět, že v působení nacistických autokratů a podobných existencí jako jsou Vladimir Vladimirovič a Mussoliny není žádných rozdílů. Porušování mezinárodních smluv, používání zakázaných zbraní, cílené bombardování nemocnic, zabíjení nevinných žen a dětí a neozbrojených starců, intriky, propaganda... Příšerný druh, co vůbec dokážeme způsobit jeden druhému :-( Jo a překvapilo mě již tehdy zcela bezzubé působení mezinárodních společenství, se divím, že ještě někdo v OSN dobrovolně působí a hlavně platí členství... :-/“... celý text
— hanucha
„Fascinující. Vřele doporučuji.
Je pro mě těžké pochopit, že takový dobrodruh, jakým Adolf Parlesák bezpochyby byl, se dožil 73 let.“
— Jonny
„Z původního prvního vydání mi jako malému četl dědeček.
K této knize a jejímu příběhu tak mám od mala vztah a tehdy asi u mě probudila i cestovatelskou vášeň.“... celý text
— ctenarTimSiFr
„Etiopie, Vietnam, Afghánistán. Války, v kterých nelze zvítězit. Převálcovat špatně vyzbrojené domorodce nejmodernější technikou, napalmem, plynem, ano. Vyhrát bitvu, ano. Jenže terén, čas a odhodlání místních nakonec vítězí nad tanky a bombardováním.
Autor podrobně popisuje z pozice vojenského poradce etiopského krále statečný boj Habešanů proti italským fašistickým vetřelcům, kteří přišli v třicátých letech minulého století do této chudé země nabídnout evropskou civilizaci. 200 tisíc padlých a zraněných Italů a 775 tisíc padlých a zraněných Etiopanů ukazuje, jaké byly jejich přesvědčovací metody.
85 % (jsem třetí hodnotící, dosavadní průměr je 87 %).
… Habešský otrok nikdy neměl žádných starostí a většinu času prozahálel a prospal. Pracoval jen zřídka kdy, a to ještě pomalu a opatrně, aby se nepředřel. Když se otroci dověděli, že císař otroctví zakázal, že mají býti svobodni a starat se sami o sebe, propuklo v jejich řadách hotové pozdvižení. Mnozí odmítli opustit své pány, dobrovolně u nich zůstali a žili dále svým bezstarostným způsobem. Při první návštěvě v Habeši se mi naskytla příležitost pozorovat skupinu takových dobrovolných „otroků" při práci. Stavěli pro svého pána nový tukul s kamennou podezdívkou. Skoro čtrnáct dní hledali v okolí vhodné kameny pro stavbu a snášeli je na jednu hromadu. Jejich práci by museli vykonat dva evropští dělníci za jediný den. Tady pracovalo dvacet lidí čtrnáctkrát tak dlouho. Každý otrok půl hodiny hledal, než našel pokud možno malý kámen, pomalým krokem jej zanesl k pracovišti, kde jej hodil na hromadu a potom usedla drahnou chvíli se bavil s ostatními. Zvláště od doby, kdy císař otroctví zrušil, žijí si „otroci" jako v ráji, pokud jim jejich páni nevnutili svobodu násilím. Když se jejich pán rozzlobil a chtěl je dát bičovat, využili svého práva na svobodu a prostě utekli. Vyskytly se však i případy, že otrok se nechal raději zbičovat, než aby opustil svého pána.
P.S. Itálie kolonizovala Etiopii v letech 1935 - 1941.
P.S.2 https://zpravy.tiscali.cz/cesky-cyklista-ktery-objevil-poustni-manhattan-a-radil-cisari-296617“... celý text
— mi-380
„Parlesák , Ingriš , Stingl , Hazelka a Zikmund a samozřejmě Trabanti kolem světa. Jsme úžasný národ a tak si toho važme.“
— hoesch
