Zuzana Renčová
Maria Narratová, J. Z. Svoboda, Ludmila Poláková, Zuzana Nováková · pseudonymy
česká, 1943
Populární knihy
/ všech 58 knihNové komentáře u autorových knih
Přítel Stesk
„Postavy s jejich klady i zápory jsou velmi dobře vyobrazeny. Bohužel mě kniha nijak moc neoslovila“
— Kanylka
Přítel Stesk
„Kniha se příjemně četla, rychle jsem se vžila do pohledu malé Viktorie a jejího světa. I kapitoly, které nebyly dopisy dodávaly dějí spád a kousky, které doplnili celou situaci.
Musím uznat, že je zde hezky popsán vztah Viktorie a matky Heleny a jejich neporozumění, které je zde vykresleno tak, že je problém očividný.
Dále jde trochu poznat vývoj Viktorie s přibívajícím věkem, ale za mě by tento aspekt mohl být více propracovaný.
Celkově se mi kniha líbila, ale nijak mě nezasáhla, snad to bude otevřeným koncem anebo příběhem, který je sice emotivní, ale podle mě nevydal ze sebe vše, jen pouhý nástin“... celý text
— Nicoletta1681
Přítel Stesk
„V dokumentu Heleny Třeštíkové „Vyloučeni z literatury“ Zuzana Renčová vyprávěla mimo jiné o tom, jak si nechtěla v dětství vychutnat žádnou radost, protože si vždycky hned vzpomněla na uvězněného tatínka. To už jí zůstalo a poznamenalo to i její dospělý život. Jistě to takhle prožívalo i mnoho jiných lidí a i my ostatní si to umíme tak nějak představit. Úplně představit si to ale určitě nelze a o to větší účast takové pomyšlení probouzí. V knížce „Přítel Stesk“ se o tom píše také: „ Jak mohu být takhle veselá, když je tatínek za mřížemi? Den za dnem strádá bez úlevy – a já se tady veselím. Tak je to se mnou, Andělko“
Páter Josef si uvědomoval, že „ se svými sny a skrývanými úzkostmi by se i v lepších časech lišila od ostatních, i tehdy by asi unikala do jiných světů. Ale teď vším, co žije, se kamsi ztrácí. Potřebovala by víc porozumění“ Je dobře, že si my čtenáři můžeme o tom všem přečíst a k tomu porozumění ještě teď po letech aspoň trochu přispět. A také obdivovat, že si autorka nenechala vzít naději a že se dokázala s námi o své myšlenky a city podělit. I o básně, z nichž některé napsala už ve velmi mladém věku – například tyto:
Tichost zakletá v jehličí
se rozvanula
až nad vrcholky sosen
a uléhala do kořenů stromů
i do kapradí.
Stíny tkaly pomyslný závoj královnin
na měkký koberec mechu,
po němž jen Stesk přecházel
krásný poutník Stesk“... celý text
— hrdlickova_61
Hejkálek ze starého lesa
„Co se stane, když se v liščím doupěti čerstvě narozených lišek objeví neidentifikovatelné stvoření? Teda aspoň ze začátku. Neznámý tvor chodí po lese a místních se vyptává, kdo vlastně je . Přijde na to chytrý noční pták. Z anonyma je najednou hejkal, který nebrečí, ale hejká :)
Krátké příběhy o tom, jak poznává les a svět kolem sebe.“... celý text
— simca9342
Mít svoje vlastní zvířátko
„A já půjdu proti proudu. Knihu jsem teď četla dcerám (necelých 8 let a 4,5 roku), které jsem s ohledem na věk hlavních postav (sester, kterým je 9 a 6 let) brala jako jasnou cílovou skupinu. Příběh jako takový super, holčičky chtějí zvířátka, rodiče se nejdřív brání, ale postupně se jim doma přeci jen nasbírá slušný zvěřinec. K tomu nějaké ty příběhy z běžného života, ilustrace od Zmatlíkové, četlo se to krásně. Jenže pak člověk narazí na totálně hluchá místa, případně místa, která podle mě v knížce pro děti nemají vůbec co dělat, nebo je tam přinejmenším nečekám a nechápu, proč je tam autorka cpala. Poprvé ve mně hrklo, když Lucie vypráví Barborce, kdo a proč straší v okolí mlýna. Jako vážně? Detailní popis jak jeden nešťastník zastřelil omylem svou milou, a pak ze žalu sám sebe, a proto bloudí kolem s prostřelenou hlavou, do které je mu vidět?! Nebo oběšený, které pronásleduje pěší kolem a doslova jim dýchá za krk? Starší dcera měla při čtení oči jako tenisáky a sama konstatovala, že mladší už zaplať pánbůh spí. Nebo celá kapitola o tom, kdo komu koupí jaký dárek k Vánocům a za kolik peněz? U téhle kapitoly jsem se sakra zapotila, abych se z ní nějak vymotala, protože ano, moje děti pořád věří na Ježíška. Pasáže obhajující smysl ženského aktu, zmínky o tom, že se maminka bojí babičky, anebo pasáž z nemocnice o kamarádce, které "utekl tatínek a ona ho nemá ani trochu ráda", a které maminka za celé týdny nedonesla ani neposlala žádný balíček, ani se za ní nebyla ani jednou podívat, protože toho má moc, to všechno byly místa, kde jsem si říkala, proč by si nad nimi měla dcera proboha lámat hlavu v dětské knížce - v reálném světě tohle všechno osobně nebo zprostředkovaně zná, ale v knížce pro mladší školní věk, kterou čteme tak nějak "pro pohodu", to opravdu nečekám. Korunu tomu nasadila věta maminky, že "každé zvířátko někdy CHCÍPNE". To slovo dcera taky samozřejmě zná, ale to ostatně i slovo vole, a nečekám, že na něj narazím v dětské knížce. Celkově mám z knihy strašně rozporuplný dojem. Příběh jako takový je hezký, ale četla jsem celou dobu ve střehu, často věty či slova upravovala, a nad hodně částmi kroutila hlavou. Číst znovu asi hned tak nebudeme, jestli vůbec.“... celý text
— Barbaanek
Zuzana Renčová - knihy
1997 | O Šípkové Růžence |
1982 | Silvie |
1987 | Hořící kámen |
2018 | Přítel Stesk |
1989 | Mít svoje vlastní zvířátko |
1984 | Koza paní Ježibaby a jiné pohádkové příběhy |
1987 | Jak lomikámen v dešti |
1987 | Alice |
1982 | Natálie není sama |
1983 | Čarodějná kniha |
Žánry autora
Novely Povídky Romány Pro ženy Literatura česká Poezie
Štítky z knih
pohádky svatý František z Assisi, 1182–1226 Brno pro děti pověsti zvířata, fauna česká literatura čítanky první láska světci
Renčová je 2x v oblíbených.