Tomáš Bandžuch

česká, 1986

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Populární knihy

/ všech 7 knih
Dlouhý krok do tmy
Dlouhý krok do tmy
Světy v plamenech
Světy v plamenech
Úsvit černého slunce
Úsvit černého slunce
Noc a mlha
Noc a mlha

Nové komentáře u autorových knih

Noc a mlha Noc a mlha

„Dobrá kniha :) velmi napínavý a strhující příběh od kterého bylo obtížné se odtrhnout. Jazyk byl malinko složitější, ale to též hodnotím velmi pozitivně a od dalšího čtení mě ani v nejmenším neodradil. Práce s jazykem se mi moc líbila, také spousta zajímavých přirovnání a moc zajímavě zpracované vnitřní rozjímání postav. Jednoznačně doporučuji“... celý text
— Brigid

Světy v plamenech Světy v plamenech

„Druhý díl Archivů Tajných Válek je trochu více všeho, co bylo dobré i špatné v prvním díle. Zase tu máme kratičké kapitolky, které skákají z osoby na osobu rychlostí blesku; roztahaný příběh, který se v druhém díle jenom natáhl do šířky a docela hutné atmosféry, hlavně ve snových světech. Jenomže konec je stále v nedohlednu a minimálně jedna další knížka nás asi čeká. Přesto se mi to docela líbilo. Jde vidět, že autoři mají plán, a i když s tím epickým rozsahem trochu bojují a místo posouvání hlavního příběhu přidávají další a další příběhové linky. Snad se jim to podaří dotáhnout do konce a neskončí jako knižní série Hry o trůny. Pořád si ale myslím, že by to chtělo trochu více hloubku a jednotlivé kapitoly podstatně rozšířit. Už jenom ten příběh Silbersteina a Mania by vydal na celou knihu. Takový pěkný Lovecraftovský výlet peklem by si vážně zasloužil více místa. Za mě to jsou solidní tři hvězdy, ale chtěl bych v příštím díle vidět trochu více posunu v ději. Nejenom další rozšíření o více hrdinů.“... celý text
— SirChico

Úsvit černého slunce Úsvit černého slunce

„Archivy tajné války je hodně zajímavý mix alternativní historie a Lovecraftovského weirdu. Sám bych si to asi nekoupil (nejsem takovej fanoušek špionážních válečných thrillerů), ale protože jsem to dostal darem pustil jsem do toho a určitě toho nelituju. Jde vidět, že autoři mají v plánu epický příběh plný válečné tématiky, historie a nepojmenovatelné hrůzy. A je to hlavně ta poslední složka, které rezonuje s mým vkusem. Reálie historického obsazení Československa Německem je zajímavá, ale jsou ty snové světy a tajemné hrůzy, které (pro mě) dělají knihu zajímavou. Autoři tam dokonce na čtenáře pomrkávají odkazem na známé Lovecraftové reálie jako je Randolph Carter a jeho stříbrné klíče a dokonce se tam mihla i zmínka o českém Koniáši (autoři jsou asi fanoušci Žambocha). Ale je to ten zamýšlený epický rozsah knihy, který ji drží trochu zkrátka. Jednotlivé kapitoly jsou hrozně krátké některé mají jenom dvě, tří stránky a za tuhle krátkou dobu se rozhodně nestihnu s žádným hrdinou ani trochu seznámit. Takže jména a prostředí se mění rychlostí blesku a nakonec jednotlivé hlavní postavy splývají v jednu. U konce je to trochu lepší, protože přece jenom za třista stránek hrdiny, alespoň trochu poznáme, ale přijde to trochu pozdě. Nemám nic proti střídaní pohledů a skákaní v ději, ale rozhodně ne touhle rychlostí iránského kulčíka. Nicméně se už pouštím do druhého dílu a doufám že to bude jenom lepší.“... celý text
— SirChico

Úsvit černého slunce Úsvit černého slunce

„Kniha fajn, ale podráží jí nohy, že se vlastně jedná jen o prolog před zásadnějším vyprávěním. I když to ze 3* nevypadá, těším se, až si přečtu pokračování.“... celý text
— Gaudericus

Dlouhý krok do tmy Dlouhý krok do tmy

„!!! POZOR SPOILERY !!! CITÁT: Vše bylo, jak má být. Nic nebylo, jak má být. Po knize jsem sáhla kvůli zasazení děje do Liberce (našla jsem ji přes vyhledávání pomocí štítků), aniž bych tušila, že jsem se s autorem potkala na Coniáši 2022. Anotace mne zprvu příliš nezaujala, ale už po první stránce jsem se začetla a nechtělo se mi knihu odkládat. Obálka i hlavní hrdina skutečně svádějí k Četnickým humoreskám, na které jsem si nejednou vzpomněla. Líbilo se mi věrohodné vykreslení doby včetně toho, jak postavy mluvily, jaké slovní obraty používaly. Lomnici nebo Paku tak dobře neznám, ale prostředí bylo vykresleno perfektně, měla jsem pocit, že sleduji film, cítila jsem lezavou zimu a vyloženě se mi do mlhy k Rváčovu v deštíku nechtělo. Co se Liberce týče, budu se muset podívat do starých map, jestli se autor věrně držel tehdejších názvů ulic, ale jsem si skoro jistá, že ani tyhle detaily, které většinu lidí nechají lhostejnými, neopomněl. CITÁT: (...) Hartl díky všem těm zprávám, které mu pravidelně chodily na stůl, viděl mnohem větší část zmatené tapisérie, která se jednou v nudných učebnicích dějepisu přetaví v pár řádek o listopadu 1918. Dokud jsem si nepřečetla komentář níže, vlastně mi vůbec nedošlo, že každá z kapitol začíná historickým exkurzem. Coby absolvent historie a přednášek doc. Rokoského (jehož tímto srdečně a halasně zdravím!) jsem měla povědomí o dějinném kontextu a kapitoly si vyloženě vychutnávala. Plně souhlasím s úvahou jedné z postav, že toto období učebnice dějepisu shrnují do několika vět. Ba spíše bych řekla, že na mnoha středních školách je to (maximálně) jedna věta holá (a to možná jenom v těch částech republiky, kde kdysi samostatné provincie byly vyhlášeny) - spíše se ale o tom vůbec neučí. Chápu, že to pro někoho mohlo být nezajímavé, bez šťávy nebo zdlouhavé (kupř. moje maminka kvůli tomu knihu odložila v samém počátku), ale já si vychutnávala každý detail a opis. Hlavní hrdina v určité chvíli získal kabátek akčního hrdiny, nikoli však "Švajcika", ale spíše Bruce Willise, který sice neustále dostává přes hubu, ale vždycky se zvedne, utře si pramínek krve z koutku úst, lakonicky pronese nějakou hlášku a znovu jde bojovat za dobrou věc. (Kališ sice nehláškoval, ale za to si občas něco pomyslel.) Textilní dělnice Malíková mi oproti četníkovi k srdci moc nepřirostla, Bandžuch ji minimálně zpočátku líčil spíše jako komickou figuru, místy možná karikaturu, a i když se v poslední čtvrtině knihy zdálo, že její vztah k závodčnímu prochází nějakým vývojem, což jí zjemnilo rysy, vyznělo to v závěru spíše do ztracena. Stejně tak celá zápletka kolem Marie Farské se v průběhu vyprávění vytratila a z vyšetřování vraždy se stalo odkrývání spiknutí s celostátním (doslova) významem. Bylo to trochu sci-fi, ale vůbec mi to nevadilo a přemýšlela jsem, jaký motiv hlavní padouch k tomu všemu má. A že byl napsaný pořádně tajemně a jen kolem jeho jména se šířila aureola strachu... Čeho si moc cením je to, že autor ve vyprávění nestranil ani Čechům ani Němcům a i dnes poměrně vyhrocené téma líčil z pohledu rozumu. Zejména Kališ, nadlesní Havlíček či profesor Hartl kladou důraz především na kvalitu člověka, nikoli na jeho národnost (či politické přesvědčení). Z vyprávění je celou dobu znát, že autor je historikem, a já mu to vůbec nemám za zlé, ba naopak si mne tím získal a mohu jen si jen se slzou v oku představovat, jakou cestou by se moje kariéra vydala, kdybych zůstala na akademické dráze a rozhodla se živit vědou. Jelikož k tomu nedošlo, oceňuji i druhou autorovu stránku, kdy se pouští na pole fikce (a o to víc mne fascinují některé jeho další tituly). To, že se i ve fiktivním příběhu drží faktografie, je něco, za co mu dávám deset hvězd z deseti. Ač jsem se s autorem osobně setkala na Coniáši (doteď se vzpamatovávám z toho, že Upíra s Düsseldorfu hrál Robert - Peyrac - Hossein), toto literární setkání bylo mým prvním. Pokud bude pokračování o četníkovi Kališovi, tak rozhodně ne posledním. CITÁT: Vždyť pro jeden bylo vše, jak má být. Pro druhý nebylo nic, jak má být.“... celý text
— tatjana1737

Přejít na knížky autora