Richard Wurmbrand

rumunská, 1909 - 2001

Nová kniha

S Bohem na samotce

S Bohem na samotce - Richard Wurmbrand

Během tří let strávených v podzemní cele neviděl autor této knihy slunce, hvězdy ani modrou oblohu a kromě svých trýznitelů nezahlédl jinou lidskou bytost. V do... detail knihy

Nové komentáře u autorových knih

Vězeňské zdi kdyby promluvily Vězeňské zdi kdyby promluvily

Sáhla jsem vedle, čekala jsem něco jiného
Katulinka69


Vězeňské zdi kdyby promluvily Vězeňské zdi kdyby promluvily

Zážitek speciálního typu. Pan Wurmbrand je fascinující osobnost sám o sobě, se všemi hříchy, které na sebe prozrazuje, se slabostmi, s nimiž se smiřuje, s darem výmluvnosti, jíž využívá - a se vším bláznovstvím/ šílenstvím/ nepochopitelností, jež připisuje sobě i Bohu. Pro mne byla kniha zdrojem mnoha "aha" reakcí. Kdybych byla věřící, chtěla bych být luteránkou - i když doufám, že v jisté fázi mého duchovního vývoje by to bylo jedno. Takto se "jen" kochám množstvím podnětů - a obdivuji autora za sílu mravní i duchovní v situaci, která musela být šílená...... celý text
petrarka72


Mučen pro Krista Mučen pro Krista

Jsem ráda, že jsem si tuhle knihu přečetla...obohatila mě.
martunka



Sám s Bohem Sám s Bohem

Těžko hodnotit knížku, která vznikala během dlouhých let v komunistickém žaláři, na samotce, v mysli autora. Ale pokud odhlédnu od této determinující skutečnosti, pak jsou jednotlivá "kázání" spíše volným tokem myšlenek na určité téma, jehož se ne vždy drží. Každé "kázání" - na rovinu - obsahuje spoustu balastu, ale pak je v něm jako diamant v popelu nějaká ta historka, příhoda nebo historická zajímavost plus jedna skutečně skvěla myšlenka. Jen se k ní dočíst. Ne vždy je to o víře, ne vždy je to o Bohu, ale stejně jde o silnou knihu a myslím, že mnohý si v ní to své najde. A některé úvahy jsou skutečně velmi zajímavé, např. o odpuštění zvláště v rámci toho, jak se komunisté nejen v Rumunsku chovali, že žádný hřích není moc velký, aby se nedal Bohem odpustit, nebo jaká je míra laskavosti vůči druhým, a kde jsou hranice.... celý text
honajz


Od utrpení k triumfu Od utrpení k triumfu

Když se rozneslo, že v Temešváru zabili nevinné lidi (proslýchalo se, že jich jsou tisíce), propukly spontánně demonstrace i na dalších místech. Třináct dětí, z nichž nejstaršímu bylo čtrnáct, vytvořilo svými těly hradbu proti oddílu státní policie, který mohl postoupit jedině kdyby je pozabíjel. Děti klečely na zemi a volaly: „Prosíme, nezabíjejte nás!“ Policie nebrala žádné ohledy. Když první z dětí padlo, ostatní neutekly, ale zůstaly klečet se vztaženýma rukama. V lásce a dětské důvěře vůči vrahům prosily: „Nezabíjejte nás!“ Na místě, kde děti zahynuly, dnes stojí kříž. V Rumunsku se zrodila legenda. Říká, že revoluci začali andělé. Sestoupili z nebe, vstoupili do srdcí dětí a dali jim svatou odvahu dobrých andělů, kteří porazili satanovy zástupy na nebi. Mučednictví těchto dětí přineslo vítězství neozbrojených lidí nad armádou. Proti obyvatelům byly povolány tanky a oddíly, ale marně. Vojáci měli diktátora po krk stejně jako lidé. V Sibini vysadili na tanky dva pravoslavné kněze. Ti všechny požádali, aby poklekli k modlitbě. Tisíce demonstrantů, včetně vojáků a důstojníků, tedy poklekly a ti, kdo si modlitbu ještě pamatovali, modlili se společně „Otče náš“. Vojáci se objímali s ostatními lidmi. Povstání už nebylo možné potlačit.... celý text
onRock