Peter Weiss

německá, 1916 - 1982

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Populární knihy

/ všech 8 knih
Hölderlin
Hölderlin
Rozhovor tří chodců
Rozhovor tří chodců
Přelíčení
Přelíčení
Stín vozkova těla
Stín vozkova těla

Nové komentáře u autorových knih

Marat/Sade Marat/Sade

„Dobré, dokonce s geniálními záblesky, a těžké. Alespoň ode mě vyžadovala Weissova jevištní báseň vypětí pozornosti. Podařila se jakožto poesie i jakožto drama, ale jelikož kombinuje poměrně nezvyklé formy (kramářská píseň + filosofická hra), a k tomu tři roviny děje současně (1. zavraždění Marata, 2. inscenace hry o tomtéž v blázinci, režírované de Sadem na počátku napoleonské éry, 3. a skutečnost), musela jsem se hodně soustředit, abych zvládla vstřebat všechny aspekty najednou. Slovenština mého výtisku mi také nepomohla, nemluvě o tom, že jsem se rozesmála pokaždé, když v refrénu zaznělo: „Marat, čo se to stalo z našej revolúcie?“. :D „Predmestská háveď Čvarga Spodina Simona Simona hlava mi horí Nemôžem dýchať Ten krik je vovnritri vo mne Simona Ja som revolúcia“ Těžiště spočívá v dialogu titulních hrdinů, postavy a režiséra — jeden ze způsobů, jak se realita blázince vlamuje do reality inscenované hry. Individualismus, anti-vlastenectví, skepticismus a pasivita zestárlého de Sada se střetává s Maratovou jiskrnou vírou v revoluci, optimismem a vzýváním činu. Marat ovšem právě sedí ve vaně a Charlotta Cordayová už klepe na dveře, takže všechno, co revolucionář pronáší, je labutí píseň. Brechtovský zcizovací efekt působí na všech třech úrovních hry (ředitel blázince zasahuje, když herci pronášejí myšlenky nepovolené v napoleonské Francii; blázni mluví ve verších, i když vypadávají ze své role), takže hra jako celek ve mně zanechává pocit roztříštěnosti, rozrušenosti a absurdity, určitě záměrné. Všechny hudební prvky a živé obrazy jí ještě dodaly na zvláštnosti. Rozhodně čtenářský zážitek, který nezapomenu. Zajímavá je také politická rovina. Weiss pojímá postavy poměrně neutrálně, ale lze si domyslet, že na straně atentátnice jeho sympatie nebudou. Marata sám označuje za protomarxistu, jehož revolucionářství už obsahuje prvky totalitarismu. To první autorovi nevadí, to druhé ano (nepříliš překvapivé u židovského emigranta z Německa). A jelikož Maratova politická linie (Francouzská revoluce → marxismus → neomarxismus) stále hýbe světem, bylo jednoznačně přínosné poslechnout si Maratovy maximy, tlumočené Weissem tak věrně (prý až doslovně)... a jistě nikoli bez náklonnosti. MARAT: Odsudzujeme bez vášne nijaká krásna individuálna smrť sa nám už nepredvádza len anonymne znehodnotene umieranie a mohli by sme doň poslať celé národy až bude raz v našich silách zničiť na zemi všetko živé.“... celý text
— JulianaH.

Přelíčení Přelíčení

„Moc pěkně napsaná hra. Doporučuji.“
— Sitting-Bull

Marat/Sade Marat/Sade

„A další pozitivní překvapení. Nenašivše zde na Databázi žádný komentář k tomuto dramat, šlápl jsem do neznáma. Knihu jsem si koupil proto, že poměrně obdivuji Jean Paul Marata a proto, že mě zajímá charakter markýze de Sada. Kvůli celému názvu hry jsem očekával zhýralou komedii. A místo toho jsem našel zajímavé filosofické drama. Před nedávnem jsem napsal jednu krátkou esej o Maratovi. Vždy jsem jeho osobnost považoval za mimořádně zajímavou a silnou. Nesouhlasil jsem s jednoznačným odsuzováním tohoto velkého muže. A v ještě nedávnější době jsem napsal seminární práci o Rousseauově Společenské smlouvě. A díky těmto dvěma mým úkonům jsem si tuto hru užil ještě více. Oproti socialistickému Maratovi zde byl postaven markýz de Sade. Těžký individualista, zastánce hédonismu, myslím, že kdyby měl tu možnost, tak snad i vyznavač LaVeyova Satanismu. Mám-li říci, který z těchto mužů je mi bližší, je to jednoznačně Marat, ke kterému chovám respekt, ba dokonce i obdiv. Zato filosofií je mi o něco bližší de Sade, i když bych stále vůči jeho filosofii měl mnoho výtek. Střet těchto dvou mužů na úrovni kvalitní debaty mi velice imponoval, a ač se jednalo o prachsprostou fikci, stejně jsem si ho užil. Měl-li bych vůči knize nalézt nějakou kritiku, bude to nejspíše toto: Díky textu jsem si uvědomil, proč mám vlastně rád Shakespeara – tedy mimo jiné. Proto, že nepoužíval mnoho scénických poznámek! Nic proti nim, ale myslím, že nic by se nemělo přehánět. Drama je to skvělé a jeho obsah je příjemný k zamyšlení. Zcela jistě si tuto knihu přečtu znovu. SADE: Jednoho si najdou a všechno na něho svalí a ustanoví ho krvelačnou nestvůrou jež může vejít do dějin pod jménem Marat.“... celý text
— Set123

Přelíčení Přelíčení

„Velice silná kniha.“
— brosofa

Rozhovor tří chodců Rozhovor tří chodců

„Byli to muži, kteří jen šli šli šli. Byli velcí, byli zarostlí, měli kožené pláště do deště, jmenovali se Abel, Babel a Cabel a při chůzi rozmlouvali. Tak začíná kniha a bez varování , aniž by čtenář tušil, kdo mluví, začíná avizované vyprávění...no vyprávění, zmatené příběhy nepříběhy - jeden úryvek: „Žil jsem tady a nedělal nic, co by zanechávalo následky. Účel měly nanejvýš drobné úkony, které mi sloužily k obživě.....Jinak se mé myšlenky ničím nenamáhaly, přicházely bez otázek, nekonstruovaly žádné odpovědi na zdánlivé problémy. Spal jsem, když jsem byl unaven, vstal jsem, když jsem se prospal. Zvedal jsem kameny, ohmatával je a zase je pouštěl...“ no a přesně taková je kniha. Některé pasáže mi připomínají stavebníka z filmu „Na samotě u lesa“, který vypočítává, co je třeba ke stavbě. Někdy zase kluka přicházejícího do koloniálu, z povídačky „Máte, prosím vás, ty bonbony, co tak fouknou do krku, za dvě koruny?...(Uznávám, že zrovna tento příměr není moc fair, protože asi není moc čtenářů, kteří budou tento „příběh“ znát.) A hodně mi připomíná Franze Kafku a jeho Zámek (nepochopitelný mamutí úřad), ale nejvíc se to podobá nějakému horečnatému snu – fantasmagorické kulisy, postavy a události se překotně valí na čtenáře a přesto se nic neděje... Rád bych napsal, že např. Abel vypráví lépe než Babel, či Babel lépe než Cabel, ale nemohu, kromě úvodního autorova vysvětlení už o nich není ani zmínka. A jak přesně vystihl autor doslovu Vladimír Kafka, jehož slova si teď ve zkratce vypůjčím: „Tři mysteriózní postavy jdoucích jsou vlastně mystifikací: jejich údajný rozhovor je monolog o třech hlasech.“ Nicméně se musím ptát, čím si tato útlá knížečka, kterou jsem dočetl jenom ze zvědavosti, co se ještě dá vymyslet a napsat, zasloužila můj, tak obsáhlý, komentář... Ovšem jinak trvám na tom, že kdo nečetl, o nic nepřišel.“... celý text
— Mahuleno

Přejít na knížky autora