Lao-c´

čínská, -604 - -531

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Populární knihy

/ všech 5 knih
Tao te-ťing
Tao te-ťing
O Tau a ctnosti
O Tau a ctnosti
Laozi
Laozi
Lao-tsiova kanonická kniha o Tau a ctnosti
Lao-tsiova kanonická kniha o Tau a ctnosti

Nové komentáře u autorových knih

Daodejing Daodejing

„Jak je psáno níže, také se budu ke knize vracet, protože uchopit neuchopitelné je pro mou maličkost nemožné.“
— Andrea81

Tao Te Ťing Tao Te Ťing

„Vynikající kniha, ke které se určitě budu opakovaně vracet.“
— Elea

O Tau a ctnosti O Tau a ctnosti

„Instantní, jednoduchá a stručná dávná moudrost Lao-c' přeložená/ interpretovaná do podoby přístupné našemu západnímu myšlení. Krásně se čte a doslova hladí po duši. Začala jsem poslechem kapitol čtených Janem Slovákem na Slaměném psu, pak jsem si oblíbené kapitoly četla na webu, až jsem zjistila, že potřebuji tištěnou knihu. Kniha teď cestuje všude se mnou a já občas obšťastňuji předčítáním svou rodinu a přátele. Nikdo zatím nebyl proti :-)“... celý text
— moni.ka

Tao te-ťing Tao te-ťing

„Manželka s oblibou poslouchá filozofické disputace paní Hogenové a já jí jednou řekl, ať se nezlobí, ale že mi některé výroky připadají jako náhodné spojení co nejodborněji znějících slov jejichž smysl posluchačům uniká, ale nikdo z nich si není ochotný přiznat, že vůbec neví o čem ta paní mluví, protože všichni kolem to přeci chápou a jsou nadšení. No a pak jsem se na doporučení dostal k této knize s výborným hodnocením a tak sem četl ty tisíc let stará moudra a hledal v nich tu světovou pravdu a moudrost a klíč k životu a duši a rovnováze abych si posléze uvědomil, že paní Hogenová je oproti tomuto jen slabý odvar a že sdělení v této knize jsou úplně někde jinde. Klobouk dolů před čtenáři, kteří s upřímností můžou sami sobě říct, že v tomto díle nachází tu hlubokou pravdu, pra pravdu. Vše je vším a vše je ničím. Tao je vším a proto je ničím. Život je Teo ale Tao není život atd“... celý text
— tomas5327

Tao te-ťing Tao te-ťing

„Krása, moc hezké, těšilo mě to. Kniha je českým překladem sinoložky Berty Krebsové, kterou doplnila svým výkladem a komentářem k intepretaci ostatních překladatelů. Ač taoismus necítím jako sobě vlastní, je jednou z největších nadčasových světových filozofií, ve které si něco najde každý. Dále bych si zde dovolila nechat nějaké poznámky k dílu, primárně sama pro sebe. Dílo má nejasnou dobu vzniku (asi 3.-4. stol. př.n.l.), pře se vedou i o autorovi - někdo považuje dílo za kompozici více autorů. I o samém autorovi Lao-c jsou historické údaje dost nejasné. V taoismu se moudrý člověk oprošťuje od věcí tohoto světa, protože v nich nevidí žádnou hodnotu, jsou to pouhé slupky, pomíjivé jevy, jež zatěžují a spoutávají mysl člověka a brání mu dostat se k jádru života. Není to rezignované odevzdání se jako ve stoicismu, ale plnost a návrat k jediné pravé existenci. Cílem je člověk - čím méně je formován zvenčí, čím více se od věcí dovede oprostit a zachovat si původní prostotu, tím plněji a dokonaleji žije. Taoismus odmítá instituce s jejich příkazy a zákazy, odmítá moc a násilí a jakékoliv zasahování, neboť to vše narušuje přirozený běh a přirozenou míru věcí. Taoismus odmítá nejen přílišné úsilí o vědomosti, ale i přehnanou touhou po dokonalosti a svatosti, neboť za tím se skrývá snaha vyniknout a odlišit se, což vše je oddálením od původní jednoty, celku. Taoismus nechce nikoho formovat, zlepšovat, neboť snaha napravovat lidi vede k pokrytectví, snaha řídit lidi vede k pohromám ve společnosti. Proto poučovat beze slov a jednat bez zasahování je vrcholem taoistické moudrosti. Je třeba se oprostit nejen od nadměrné žádostivosti, ale i od jednostrannosti, zaujatosti, příchylnosti, je třeba se oprostit i od sebe sama, nechtít nic svého, nežít pro sebe, nelpět na svém životě. Tao je věčně měnlivé, zároveň stálé. Nemá jméno, je vším a zároveň ničím. Čína si nikdy nevytvořila pojem personifikovaného boha. Konfuciánství dalo člověku kult předků a taoismus v nejstarších dobách dal možnost vyžít se v magii a kouzelnictví a později pod vlivem buddhismu se přiblížil k určité formě náboženství. Nejvyšší bytost jim nahrazovala nebesa, čili příroda - tao. Na závěr odcituji dvě moje nejoblíbenější části: 'Patříš na ně - a nevidíš je, proto se nazývá nepatrné. Nasloucháš mu - a neslyšíš je, proto se nazývá nevýrazné. Chceš je uchopit - a nezachytíš je, proto se nazývá neurčité. Toto trojí nelze dále probádat. Směšuje se a prolíná v jedno. Jeho nejvyšší část není jasná, jeho nejnižší část není temná. Je nepřetržité a neustálé, je nepojmenovatelné. Vždy znovu se vrací k původní nebytnosti. To je, proč se nazývá tvar beztvarého, obraz nezobrazeného. Proto se nazývá neurčitelné. Jdeš-li mu vstříc - nevidíš jeho tvář, sleduješ-li je - nevidíš jeho záď. Kdo obsáhne tao dávných dob, může řídit přítomné jsoucno, může poznat počátek pradávnosti. To je to, co nazývám odvěkostí tao.' --- 'Ten, kdo ví, nemluví, ten, kdo mluví, neví. Uzavírat se vnějšku, zamykat brány (svých smyslů)! Zmírňovat svou ostrost, pořádat svůj chaos, tlumit svou zář, ztotožňovat se s vlastním prachem. To je, co nazývám tajemství stejnosti. Proto zde nemůže být přilnutosti - a tedy ani odcizení, nemůže zde být ziskuchtivosti - a tedy ani poškození, nemůže zde být povyšování - a tedy ani ponižování. Proto je to tím nejvzácnějším na světě.'“... celý text
— painthers

Přejít na knížky autora