Kathleen McGowan

Populární knihy

Očekávaná

Princ básník

Kniha lásky

Nové komentáře u autorových knih

Princ básník

„Zajímavé čtení. Kniha lásky byla nejlepším dílem už se těším na překlad 4.knihy.“
— gabriela8704

Kniha lásky

„Tedy WAU. Hotová apokalypsa. Víc neprozradím. Tu musím mít v knihovně. Doporucim číst až po 1.dilu. Ale 2.je zajímavější.“
— gabriela8704

Očekávaná

„Docitam a za mě moc zajímavé dílo. Něco je i překvapení, něco se dalo už tušit. Kolik historie kolem žen byla muži úmyslně pretocena nebo mazaná. Vše kvůli boji o moc a slávu. To je ta věčná mužská nespokojenost, kdy prázdnotu moci a slávou nezaplni. Ženy tím, že rodí děti mají větší ponětí o duchovním světě, protože musí být spojené s dětmi tak, aby věděli co chtějí a potřebuji a to hlavně v době jejich největší zranitelnosti. “... celý text
— gabriela8704

Princ básník

„S historií to má společného jen máloco. Špatné vykreslení doby rensance, lidských vztahů i náboženství. Pozitivum je snad jen to, ža autorka již trochu opustila ten dětsky zatvrzelý přístup "všechno, co napsali akademici, jsou lži". Je opravdu úsměvné, jak je Maureen líčena jako milovnice umění, která ráda tráví čas po galeriích - a pak ani ona ani nikdo další z jejich skupinky (Tammy, Roland, Peter) nepoznají Zvěstování od da Vinciho... Rozesmálo mě, když jsem četla o tom, jak chřipková epidemie vyvolala nepokoje v Římě, protože za noc zemřelo 5 (ano, 5!) lidí :-D.“... celý text
— Sisssi

Kniha lásky

„Vtipné je, jak autorka tvrdí, že hledá pravdu, boří mýty o ubohých, utlačovných ženách - a přitom jen sama posiluje ty staré a vytváří spoustu dalších, dosti nechutných zkreslení. Považovat Matyldu za bojovnici za práva žen je nepochopení společenského uspořádání raného středověku, ona byla vnímána spíš jako vládce než jako vládkyně. Matylda je líčena jako geniální panovnice a bojovnice - ale přitom její chování a výroky místy ukazují spíš na nevyzrálou puberťačku. Charaktery jsou ploché a černobílé, příběh nezalidněný, žádný dvůr, žádné služebnictvo, prostě vzduchoprázdno, oba si spolu žijí pod dohledem Řádu, takže papežovi lidé byli asi všichni nahrazeni "kacíři". Řehoř a Matylda jsou dva dokonalí lidé - ani zmínka o druhém Matyldině sňatku, ani zmínka o Dictatus papae, o prohlášení o papežské vševědoucnosti a neomylnosti, o nároku papeže rozhodovat o všech křesťanských záležitostech... většina těchto věcí by se fanouškům podobných slátanin asi moc nelíbila, že? Zkrátka nevidíme v knize nic, než zkreslený pohled na boj hodného papeže a jeho Matyldy proti zlému Jindřichovi. Autorčino užívání slova kacíř svědčí o tom, že bohužel vůbec nepochopila jeho význam, svým pokusem o vysvětlení v závěru se jen zamotává hloub do svého nepochopení. Zkreslené líčení Matyldy vlastně pokračuje na oslavné vlně, která se zrodila už v 19. století, zmínky o ní najdete nejen v Kosmově kronice, ale i v knize Muži a ženy středověku, Žena v době katedrál od Regine Pernoudové, Královny válečnice Antonie Fraserové nebo v článku Terezie Pilarové Návrat římského práva do středověké soudní praxe (dostupné na internetu). Zajímá-li se někdo o labyrinty, daleko přínosnější bude četba knihy Craia Wrighta (Labyrint a bojovník : symboly v architektuře, náboženství a hudbě). Jaké štěstí, že autorka nezná třeba Pasionál abatyše Kunhuty s vyobrazením Marie a Krista v objetí, to by byl "nádherný" námět na další díl.“... celý text
— Sisssi

Přejít na knížky autora