José Eduardo Agualusa

Populární knihy

Prodavač minulostí

Obecná teorie zapomínání

Terorista elegán a iné príbehy

Nové komentáře u autorových knih

Obecná teorie zapomínání

„zaujal mě název i trochu "exotika" místa děje. Líbilo se mi konečné propojení všech osudů i dobrý konec. Zasmala jsem se, když vedlejší děj popisoval muže s cvičeným hrochem a hlavní hrdinka -Ludo, stran všeho, psala, že už blázní, když vidí na balkoně sousedního domu hrocha.“... celý text
— beruzzka

Prodavač minulostí

„Toto dílko z edice Lusobrazilské knihovny paradoxně nenapsané ani Portugalcem ani Brazilcem, ale angolským autorem, jemuž rozhodně koluje krev obou dříve zmíněných kultur, rázně navazuje na literární hravost J. L. Borgese. Agualusa představuje postmoderní novelu, jež však ponechává to důležité, zápletku, příběh, vývoj a zvrat událostí, prostě to, co od literatury čtenář očekává. Mezi tím vším si však také autor hraje, zkouší, experimentuje s perspektivou vyprávění, dotýká se zajímavých metanarativních témat, např. k čemu je vlastně vypravování, ale i obecnějšího a minimálně od sv. Augustina tradičního tématu souvisejících s rolí paměti, vzpomínání a zapománíní v našich životech. Co musím této edici nakladatelství Triáda především pochválit, jsou erudované doslovy, které velmi dobře dotvářejí a vysvětlují literární tvorbu autorů. Pár ukázek z díla: Jsem lhář z povolání, vykřikl. Lhaní mi působí radost. Literatura dává opravdovému lháři možnost, jak dosáhnout společenského uznání. (s. 51) Šťastní, opravdu šťastní jsme jenom, když je to navěky, jenže v čase, kde všechno trvá navěky, přebývají jenom děti. (s. 65) Vždycky, když se nějaké dvě události protnou a my nevíme proč, označujeme to za shodu okolností nebo náhodu. Ale to, čemu říkáme náhoda, bychom měli spíš nazývat nevědomostí. (s. 89) Paměť je krajina, kterou sledujeme z jedoucího vlaku. Vidíme, jak se mezi akáciemi šíří jitřní světlo, jak ptáci ozobávají ráno jako nějaký plod. V dálce vidíme klidnou řeku, objímanou stromovím. Vidíme líně se pasoucí stádo, muže a ženu, jak běží ruku v ruce, vidíme malé kluky tančit kopanou a míč, který se leskne na slunci (jiném slunci). Vidíme hladká jezera, po kterých plují kachny, ztěžklé vody řek, v nichž sloni hasí žízeň. Všechno se to odehrává přímo před našima očima, víme, že je to skutečné, ale přitom vzdálené a že se toho nemůžeme dotknout. Něco už zůstalo v takové dáli a vlak uhání takovou rychlostí, že si nejsme jistí, zda se to skutečně stalo. Možná se nám to jen zdálo. Vynechává mi paměť, říkáme, ale to se jen zešeřilo. (s. 100) Z doslovu knihy: Beletrie rekonstruuje minulost, když převádí do příběhů to, co Eco nazývá kolektivní pamětí, a umožňuje čtenáři iluzi, že existuje ve více časech současně, že svým způsobem ovládl čas. (s. 161)“... celý text
— Knišíl

Obecná teorie zapomínání

„Četla jsem jako první autorova Prodavače minulostí, který se mi líbil velmi. Tohle mi ale pak připadalo už značně povědomé - obsahem, stylem, rozsahem (naštěstí nemá autor, Portugalec, Angolan jen volbou, potřebu sdělit světu úplně všechny své myšlenky najednou). I ještěrka se kmitla. Takže tentokráte jen 70%, ale rozhodně lze českému čtenáři doporučit obě knihy, i tuto - právě pro exotický nám neznámý obsah, osvěžující styl i útlý rozsah.“... celý text
— soukroma

Obecná teorie zapomínání

„Útlá knížka nabitá emocemi, barvitými postavami a dramatickými událostmi, to vše na pozadí pohnutých politických zvratů v exotické Angole. Zajímavé čtení.“... celý text
— IvaKo

Obecná teorie zapomínání

„Moc příjemná kniha. Zajimave misto a obdobi velkych dejin. Zachvevy magickeho realismu. Obdivuhodná a dojemná hlavní postava.“
— Penicuik333

Přejít na knížky autora