Heather Terrell

Marie Benedict · pseudonym

americká, 1968

Populární knihy

/ všech 8 knih

Nové komentáře u autorových knih

Tajemství paní Christie Tajemství paní Christie

Autorka ukázala velkou odvahu tím, že se pokusila napsat románovou fikci o počátcích života slavné spisovatelky až do konce roku 1926. Četl jsem životopis paní Christie i knihy o jejím tajemném zmizení a znovuobjevení se. Doufal jsem, že to nebude jenom "červená knihovna", ale možná se objeví i něco z toho "tajemství". Marně. Neobjevilo se vůbec nic.... celý text
konicekbily


Tajemství paní Christie Tajemství paní Christie

Zklamání (nuda, krkolomnost a nevěřícnost): autorka sice vyšla z Agathina životopisu (jinak by to ani nešlo, a přiživila se na něm jako mnoho dalších) a vyfabulovala chybějící část, tedy chybějící dekádu před Vánoci 1926, ale v jejím podání se mi nelíbilo ani pojetí života od vdavek 1912 do objevení se 1926, ani pojetí hlavních postav. Agathu představila jako totální husu, která visí od prvního okamžiku na Archiem jako na ztělesnění láskyplného anděla, dělá pro něj první poslední, a přestože roky ví, že to neklape a že ji vlastně vůbec nemá rád, chce své manželství zachránit (a trpět ho dál?)...! Proč? Už si dobře samostatně vydělává, má úspěch s psaním, dělá to, co ji baví, zabezpečená i do budoucna je, vztah s Rosalind těžko může nějak zvrátit k lepšímu (proč nebyl dobrý, to je v knize taky poněkud vachrlatě a předpojatě podáno)... Archie je vylíčen jako slaměný panák, necita, studený čumák, ohavná povaha skrznaskrz (jeho později zdůrazňované vlastnosti vůbec neladily s jeho výcvikem a nasazením v Královském letectví za Velké války). Oba mi přišli značně nevěrohodní, jak v jednání, tak v zaznamenaných myšlenkách. A samotné vyšetřování dle mého bylo rovněž poněkud nevěrohodné, pomalé, zvláštní. Autorčino "ohromující a geniální" řešení mi rovněž přišlo poněkud přitažené za vlasy. Neladilo to s Agathinou povahou, jak ji sama autorka vylíčila - zlomyslně až zlovolně vymyšlená a do puntíku provedená zápletka pomsty na manželovi a jeho milence, ještě v době, kdy žadonila o Archieho návrat k rodině? Navíc nějak díky slabosti pro spisovatele detektivek (přes známý princip, že spisovatel má psát o tom, co zná) naivně nevěřím, že by spisovatel páchal (a dovedl naplánovat) vraždu (a jako taková je zde zápletka vlastně představena), samozřejmě až na nějaké temné výjimky. Pro mne celé nevěrohodně a schematicky podané, s divným málo čitelným stylem s mnoha donekonečna opakováními myšlenek, událostí, a to naprosto stejnými slovy (z "cesty po Britském impériu" se mi po třicáté už dělalo špatně, pokaždé to šlo opsat jinak, ale ne). Navíc mi vadil jakoby archaičtější jazyk, který autorka/překladatel používal, např. hořící líce, ručka dítěte (Rosalind nebyla miminko, nějak se mi to proto opět v neustálém opakování nezdálo), přitom 20. léta minulého století už po takovém jazyku rozhodně nevolají.... celý text
soukroma


Einstein & Einstein Einstein & Einstein

Poutavý a pro mě i objevný příběh nadané a vzdělané ženy, která se narodila do nesprávné doby. Nemohla proto uplatnit své nesporné schopnosti a zůstala v naprostém stínu svého slavného manžela, ačkoliv se zřejmě na jeho práci do jisté míry podílela. Je to historie jejich vztahu a manželství, které sdílet s géniem určitě nebylo jednoduché. Rozhodně zajímavá kniha.... celý text
IvaKo



Einstein & Einstein Einstein & Einstein

Einstein my nikdy nebyl příliš sympatický, ale byl to vážně ještě větší zmetek, než jsem si doposud myslela.
pip11


Lady Clementine Lady Clementine

Moc zajímavé a čtivé: ženský pohled z pera ženské autorky se nezapře, ale to nic neubírá na faktech, jelikož C. byla vskutku pravou Winstonovou rukou a velice zajímala o politiku a vůbec světové dění. Díky tomu se lze i příjemnou formou dozvědět o pozadí dvou válek a britské působení v nich. A nejen to, od samého počátku jsme vrženi mezi anglické aristokraty a jejich způsob života začátkem 20. století (kniha začíná svatbou s Winstonem). Překvapivě Clementine i Winston měli stejně neuspořádané rodiny - otec se prakticky nevyskytoval (pokud byl vůbec znám) a matky zase byly až moc moderní nejen na svou dobu (spousta avantýr, C. matka vláčela děti z místa na místo, jak chtěla uniknout věřitelům a společenským konvencím a nalézt svobodu - pro sebe), takže tepla rodinného krbu a stříbrné lžičky v ústech si v dětství neužil ani jeden. Osamělé dětství bez podpory kupodivu v obou povzbudilo sebevědomí a roznítilo ctižádost a cílevědomost, proto oba dosáhli vysoko, Clementine do té doby výjimečného postavení na politické scéně aktivní účastí na volebních kampaních a osobní podpory zejména sociálních reforem a volebního práva žen. Na druhou stranu ale život jejich vlastní rodiny kopíroval dřívější nepříjemné zkušenosti, děti vychovávaly chůvy, přičemž se také stále nedostávalo peněz na potřebné desítky služebných duchů... Pozn.: autorka mne zaujala už staršími dobrodružnými thrillery Zloděj map a Kukla motýla, které odhalují také zajímavé historické skutečnosti.... celý text
soukroma