Hartwig Hausdorf

Nová kniha

Zmizelí - Hartwig Hausdorf

Každý rok zmizí ve světě bezpočet lidí. Většina z nich se časem zase objeví nebo se pro jejich zmizení najdou „přirozená“ vysvětlení. Zbývá však hluboce znepoko... detail knihy

Související novinky

Příběh mateřídoušky, Pán hory a další knižní novinky (8. týden)
V týdnu od 19. do 25. února si vydavatelé připravili mnoho zajímavých titulů, které by rozhodně neměly ujít vaší pozornosti. Do článku jsme pro vás tentokrá... celý text

Populární knihy

/ všech 28 knih

Zmizelí

Život po smrti - reinkarnace

Záhady Marsu: Závod k rudé planetě

Když si bohové hrají na Boha

Nové komentáře u autorových knih

UFO - Setkání smrtelného druhu

„„Tyto poznatky mohou být šokující pro ty, kdo se doposud setkávali jen s pozitivními aspekty tematiky UFO.“ „Někde „tam venku“ se nachází pravda.“ Pan Hartwig Hausdorf se zde opět rozepisuje o mimozemšťanech a jejich létajících strojích. Tentokráte ale spíše z té smrtelné stránky setkání. Ne všechno totiž končí jako legendární snímek Stevena Spielberga o Blízkém setkání třetího druhu. Zde totiž pan spisovatel píše nejen o setkání čtvrtého druhu, ale i pátého. Pro upřesnění jen trochu historie o setkáních různých druhů: Setkání třetího druhu je dobrovolné unesení a kontakt s humanoidními bytostmi. Čtvrtý druh je nedobrovolný únos a podrobení se lékařským pokusům. O setkání pátého druhu hovoříme tehdy, jestliže osoba, která se dostala do styku s UFO nebo jeho posádkou, utrpěla trvalé tělesné následky, jako silné popáleniny nebo ozáření, či dokonce zemřela. Citát: Ptám se sám sebe, zda jsme skutečně jedineční, totiž v tom smyslu, že se ve vesmíru neobjevil žádný jiný druh, který je stejně schizofrenní jako my! Opět se tu setkáváme se zásadní celosvětovou otázkou: Je možné, že některé vlády mají již desítky let tajné dohody s mimozemskými civilizacemi? Já osobně si myslím, že jo. A nebuďme pokrytečtí k této možnosti. Slabinou této knihy je fakt, že pan spisovatel tu uvádí příklady docela staré a dnes už vlastně ani neberou dech. (nejnovější je z roku 1995) Naopak je snad každý bere jako část historie, která se opravdu stala. Proto bych už dnes mohl říci, že obsah knihy je velmi zastaralý. Ale v době, kdy kniha vyšla (1998) to byla velmi aktuální témata. Od té doby se totiž stala z pohledu mimozemšťanů, větší zvěrstva. Ale o tom jsou jiné knihy. Malá ochutnávka: Mnozí Portoričané pozorovali, že Chupacabrové rychle běhají a dokážou skákat neuvěřitelně vysoko. Na zádech mají špičaté ostny, které mohou podle potřeby zatahovat nebo vystrkovat. Tihle velmi nebezpečně vyhlížející ostny se táhnou od zátylku po kostrč a patrně dokáží měnit barvu. Když se tato kreatura objeví v blízkosti zvířat, ta propadají panice. Případy mrzačení tímto vtělením hrůzy jsou v poslední době hlášeny nejen z Portorika, ale také z Mexika a Brazílie. Dokonce i z Floridy a jihu Spojených států jsou již hlášeny případy, jejichž původci měli být Chupacabrové. Asi nejpoutavější kapitolu této sbírky o mimozemšťanech bych označil kapitolu nazvanou „Vtělení hrůzy, „Chupacabra“ se vydal na cestu!“ Tohle je velmi zajímavá úvaha a vlastně z pohledu setkání lidí s těmito tvory, je to kapitola sice méně nebezpečná, ale i zároveň nejsmutnější. Nejpoutavější jsou události, které se staly v srpnu roku 1995 v Barrio Campo Rico, předměstí městečka Canóvanas v Portoriku. Spatřit Chupacabru za bílého dne se jen tak nezadaří. I když to vlastně není jediný případ tohoto setkání. A úvaha, zda nejsou Chupacabra náhodou domácí mazlíčci mimozemšťanů, kterým se podařilo utéct svým majitelům, je vlastně na místě. (V jedné pasáži se píše, že kniha obsahuje i fotografie, ale není tomu pravda) Jinak velmi zdařilá kniha, a těm, co se o tuto tématiku zajímají, ji vřele doporučuji. Citát: Kdyby Homo sapiens neexistoval, museli bychom důrazně varovat před jeho vznikem.“... celý text
— Terva

Záhady a fenomény

„Už od mala mám s tatínkem ráda takovýhle záhady. Probírali jsme to, říkali si názory (pořád máme stejné), a zjišťovali si víc a víc. Je s podivem, že jsem tuto knihu našla v knihobudce, ale jsem za to ráda. Bylo zde vypsáno spousta zajímavých záhad o kterých jsem tedy netušila, ale o to víc jsem si po dočtení dohledala na google. Né všechno bylo vysvětleno, něco si lidé asi mohli vymyslet, a něco se prostě stalo. Ať si každý věří, čemu chce. Já si v této knize našla své favority. :) Čtení se mi líbilo, bavilo mě, ale tři hvězdičky stačí. Potřebovala bych něco novějšího, kde jsou takovéhle záhady napsány jako zde, ale i s případným vyřešením, nebo tedy vyvrácením obsahu, abych si sáhodlouze nemusela pořád otvírat google.“... celý text
— JointlieKat94

Spiknutí za bílého dne

„Nevím, kolik lidí zmizí beze stopy na zemi, ale ve vzduchu je to každoročně zhruba 800 lidí. (Mel Noel – americký pilot) Libí se mi, že pan Hartwig Hausdorf tak moc nelpí na mimozemšťanech. Například Erich von Däniken to zase všechno na mimozemšťany svádí. U pana Hausdorfa jdou některé myšlenkové pochody trochu jinam. Je dokonce schopen přiznat, že jsme kdysi měli nad naší planetou satelity, v době, kdy by tam vůbec být neměly. Ale netvrdí, že jsou mimozemské. Vím, že to zní divně, ale pro ty, kteří chápou, je to vlastně logické. Ale samozřejmě, že o mimozemšťanech je toho tady dost. Nemějte obavy, že by na nás zapomněli. Citát: Dělí se někdo o Měsíc s námi? Hartwigovo knihy jsou jemnější, plné úvah, o kterých pak docela dlouho po přečtení přemýšlíte. Má knihy průměrné, špatné, dobré a perfektní. Tajemná historie 2 je skoro dobrá. Opakuje se tu několik teorií z Tajemné historie 1 a proto je tohle spíš taková doplňující kniha. Asi nejvíc mě tu zaujal seznam jaderných elektráren, kde došlo k nějaké nehodě. Je fakt hrozivě dlouhý. A to v něm ani není Černobyl. Zajímavá je také složka ve které figuruje záhadná postava Kašpara Hausera. O němž se například tvrdí, že pozná stromy podle vůně jejich listů. Citát: Hic jacet Casparus Hauser. Aenigma temporis, ignota nativitatis, occulta mors. * Co mě však v této knize nejvíc zaujalo, je povídání o katastrofě, která se stala v USA 11.září 2011. Kam až se pan spisovatel troufnul vydat ve svých úvahách, to rozhodně zaslouží potlesk A v nekonečném přemýšlení o pravdě či lži nad touto událostí jsem se nakonec rozhodl pro plný počet hvězd. Tahle kniha za to rozhodně stojí. Co se tomu dá hodně vytknout je přítomnost velmi nekvalitních a podivných fotografií. Ale vlastně ani není divu. Pokud se zaobíráte teoretickými spekulacemi – nikdy k tomu neseženete kvalitní a cílené fotografie. Citát: Z mnoha lidí je možné si udělat jednou blázny, a z některých i častěji, ale dělat si blázny ze všech a stále, to nejde. (Abraham Lincoln 1809 - 1869) * Zde odpočívá Kašpar Hauser, hádanka své doby, neznámého narození, tajuplných okolností smrti.“... celý text
— Terva

Jsou lidské dějiny zmanipulované? A kým?

„Jsem rád, že tato trilogie je za mnou. První díl byl výborný, druhý už místy drhnul, ale třetí byl vyloženě nuda. Ve třetí Tajemné historii se Hausdorf zaměřil na UFO na obloze, většinou během válečných konfliktů. Bohužel minimálně dvacet stran je „vykradených“ z předchozího dílu (ztracená jednotka v Dardanelách nebo UFO kolem Karla Velikého). Jak níže dole píše ve svém komentáři Antragus, stačilo udělat dvacetistránkový seznam, kde by se objevilo sledování UFO v průběhu válek a bylo by to. Tady bylo dost zbytečné omáčky kolem, neustále se vše opakovalo, bylo to nudně napsané. Zajímavě bylo popsané jen UFO při Alexandru Velikém nebo v počátcích Říma. To mě opravdu bavilo a donutilo sednout i k wikipedii a dočíst se o tom něco více. První díl jsem přečetl za nedělní odpoledne, druhý díl jsem četl přes víkend. Třetí díl jsem četl asi týden a pořád jsem to odkládal, jak mě to nudilo.“... celý text
— Adapa

Spiknutí za bílého dne

„Oproti prvnímu dílu je to takové nudnější, méně zajímavé a dost často povrchní. I tak to byla ale příjemná víkendová jednohubka, která mě občas donutila podívat se na google nebo do wikipedie. Nejvíce se mi asi líbila první kapitola o prastarých hieroglyfech v Austrálii. Ty důkazy o stycích mezi Austrálií a Egyptem vypadají pravdivě. Škoda, že se tomu Hausdorf nevěnoval podrobněji. Celkem se mi ještě líbila teorie o tom, že starozákonní Bůh pomohl dvěma izraelským kmenům se usadit v Americe pomocí podmořských lodí, které vypadaly jako ponorky. Dost se zde autor odvolává na knihu Mormonovu, kterou už roky mám doma a snad bych si ji konečně měl přečíst. Po prvních dvou slibných kapitolách přišla šílená nuda o UFO nad Římem, božské pomoci Karlu Velikému a mumiích. Ožilo to při kapitole o mapě Pirra Reisiho, ale ze slíbeného pátrání v Číně se ukázalo jen několik dopisů z ambasády. A opět přišla spousta nudy jako Napoleon, ztracení vojáci u Galippoli, přistání na Měsíci, tajná mise v Mexiku. Teď, co píšu tyto řádky, tak si říkám, že většinu z těch tajemných záhad jsem už zase zapomněl, jak mě nezaujaly. Předposlední kapitola je amerických zajatcích ve Vietnamu. To jsem si hodně googloval, četl články na wikipedii a vypadalo to dost zajímavě. Tady bych i věřil, že Američané spoustu zajatců ve Vietnamu nechali. Poslední kapitola je věnovaná 11. září 2001. Tady o tom bylo už tolik napsáno, že několik stránek v této kapitole jsou jen kapkou v moři. Podle poděkování na konci knihu autor psal někdy v roce 2003, takže je spíše smutné, že ani nyní v roce 2023 nemáme jasné odpovědi na to, co se v září stalo. Máme více konspirativních teorií a na druhé straně spoustu lidí, kteří jasně ví, že člověk je debil, pokud jen trochu pochybuje o tom, že se vše stalo tak, jak je nám americkou vládou prezentováno. S odřenýma ušima dávám čtyři hvězdy a to asi jen protože mám prostě záhady a konspirace rád.“... celý text
— Adapa

Přejít na knížky autora