Dmitrij Sergejevič Merežkovskij

ruská, 1865 - 1941

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Populární knihy

/ všech 30 knih
Julián Apostata
Julián Apostata
Antikrist. Peter a Alexej. Tretí diel trilógie
Antikrist. Peter a Alexej. Tretí diel trilógie
Aleksandr I. - IV.
Aleksandr I. - IV.
Leonardo da Vinci
Leonardo da Vinci

Nové komentáře u autorových knih

Čtrnáctého prosince Čtrnáctého prosince

„Velice sevřený příběh odehrávající se v krátkém časovém úseku, v podstatě během několika dní před a po tzv. "povstání děkabristů" (prosinec 1825). Merežkovskij přitom, jak je jeho zvykem, filigránsky dbá o každý dobový detail a pečlivě stínuje všechny charaktery - od Rylejeva až po nového imperátora Nikolaje I. Nedá se přitom říci, že by některé ze zápasících stran stranil - byť osobně necítil naprosto žádnou náklonost k revolucionářům, i portrét císařské rodiny a jejich "približjonnych" není nijak lichotivý.... Pro toho, kdo se hlouběji zajímá o ruské dějiny, tak mohu tento román jen doporučit.“... celý text
— PeterRainhard

Smrt Pavla I. Smrt Pavla I.

„Četl jsem jako doprovodnou brožurku k inscenaci Městského divadla v Brně v r. 2007. Krásně vypravená, s mnoha i barevnými obrázky a především texty o spisovatelově životě, o Pavlovi I. a tehdejších reáliích a dalších zajímavostech k inscenaci. Vynikající!“... celý text
— Hobo

Smutné lásky Smutné lásky

„Málo známá ruská poezie konce 19.století. Apuchtin, Žemžučnikov, Kutuzov,Lochvická,Minskij,Merežkovskij, Solovjov ,Slučevskij ČAS je pln zdvořilosti dokončí rád své dílo: prázdný sál po slavnosti- to je vše, co všem zbylo.“... celý text
— PoetickaM

Julian Odpadlík Julian Odpadlík

„K tomuhle napůl nedočtenému románu jsem se vrátila přesně po roce. Scény z Merežkovského mi totiž vyvstávaly před očima, když jsem četla kapitolu o Julianovi v učebnici k dějinám Byzance. Mimochodem řečeno nejspíš neexistuje informativnější a zároveň půvabnější kniha věnovaná tomuto velikému císaři, filosofovi a reformátorovi pohanství. Naše učebnice (oxfordské provenience) jí nemůže konkurovat, a to ani pokud jde o historickou věrnost a detailnost. A tím přednosti téhle knihy nekočí. Je tu dokonalá znalost reálií; barvitá, živá a poučená představivost; ostrá kresba tělesných i duševních rysů několika tahy; pasáže jakoby vzaté z nějakého lyrického cestopisu po starověkém světě. Zkrátka mistrovské dílo. Trochu Waltari, ale o hodně melancholičtější. Čímž se dostávám k důvodu, proč jsem loni knížku odložila v polovině: je prostě moc silná. Hluboká, závažná, naléhavá a precizní. Nutí člověka, aby si spolu s autorem odpovídal na bytostné otázky, zejména (jeho slovy) „Co jest křesťanství současnému lidstvu?“. Kromě toho je to román krajně deprimující: román o smrti civilisace a marné snaze jednotlivcovy vůle zvrátit dějiny. O vítězství davové sprostoty a šílenství nad racionalismem a láskou ke kráse. O tom, jak „pouhá“ materiální náhoda v podobě vojenské prohry zlomila vaz ideji – respektive vladaři, který v duchu této ideje chtěl (a mohl!) vystavět svět lépe, zachránit ho před duševní smrtí středověku. Jak zmiňuje komentář pode mnou, Merežkovskij, ačkoli křesťan, zpodobnil svoje starověké souvěrce (i jejich pohanské protivníky) pozoruhodně objektivně. To znamená, že pro křesťany není jeho kniha zrovna lichotivá, a kdybych ji četla někdy v patnácti, nejspíš by ve mně vyvolala divoké nietzschovské opovržení vůči křesťanství en bloc. Mého milovaného císaře Juliana autor ukazuje jako přinejmenším rovnocenného, spíše však nadřazeného křesťanům – ušlechtilostí morálky, smyslem pro krásu i jemností myšlení. „Miluji večer více než jitro, podzim více než jaro. Mám rád krásu umírajících květů. ... Takovým mne stvořili bohové. ... Tam, v dalekém starověku, je cosi nevýslovně krásného a milého, čeho již nikde nenacházím. Tam je záření večerního slunce na mramoru stářím zežloutlém. ... Nové je jen ve starém, ale ne v stárnoucím, zemřelém, nýbrž v nesmrtelném, v pohaněném, v krásném!“ Julian, svatý pohan.“... celý text
— JulianaH.

Leonardo da Vinci Leonardo da Vinci

„Mám knihovnu plnou starých knížek a postupně je pročítám, je to skvělé dobrodružství číst knížku, která má víc jak sto let :-). A s nadšením jsem se pustila i do Leonarda da vinci. Musím říct, že se knížka nečte tak snadno, jako když jsem četla pana Arbesa, ale jsem ráda, že jsem si knížku přečetla. Dozvěděla jsem se o Leonardovi da Vinci ne to co udělal, napsal, vytvořil, vymyslel, namaloval... Ale dozvěděla jsem se jaký byl člověk, v jaké konkrétní době žil, co se konkrétně v roce 1497 dělo, dětští inkvizitoři, moc církve a "jednoduchého" lidu, myšlení učenců Leonardových a tlak společnosti na Leonarda a jeho zastánce... Bylo pro mne hrozně zajímavé a krásné objevovat jaký byl Leonardo člověk, všestranný, umělecky založený, nadšený do objevování, matematik, mírumilovný, člověk, který dělá deset věcí na jednou a dělá mu potíž u něčeho vydržet delší dobu, člověk, který svou práci odevzdává se zpožděním, ale v perfektním stavu (neexistuje, aby jeho dílo mělo vady, takovou věc nepustí z ruky) a dobrosrdečný člověk. Pro mne to bylo skvělé poznání tak velikého člověka, z té neformální, soukromé stránky. Jsem moc ráda, že se ke mě knížka dostala :-) .“... celý text
— vodovodnice

Přejít na knížky autora