Anthony Burgess

anglická, 1917 - 1993

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Související novinky

Závod s časem, Trnová královna a další knižní novinky (9. týden)

Závod s časem, Trnová královna a další knižní novinky (9. týden)
Vítáme vás u nového článku připravovaných knižních novinek. Tentokrát jsme si pro vás vybrali 70 zajímavých titulů, které vyjdou od 26. února do 3. března. ... celý text

Populární knihy

1985
1985
Mechanický pomeranč
Mechanický pomeranč
Všechno, jen slunce ne
Všechno, jen slunce ne

Nové komentáře u autorových knih

Mechanický pomeranč Mechanický pomeranč

„Mechanický pomeranč je jednou z knih, kterou musíte ocenit pro její práci s jazykem. Co se obsahu týče, je dílo jakýmsi zrcadlem společnosti. Lidé jsou surové a násilné bestie a vlastně jenom čteme o vraždách, znásilněních nebo válkách, které probíhají v zahraničí nebo kousek za rohem. Má ono násilí a krutost nějaký smysl? A jak se s ním vypořádat? Burgess se těchto myšlenek chopil zdatně, ale osobně fanda knihy příliš nejsem.“... celý text
— ArkAngel

1985 1985

„První část těžká, ale dobrá - Brugess to měl v hlavě srovnané (aspoň sám pro sebe), je tam hodně se k čemu vracet, co nechat podstoupit kritiku a dialog - líbí se mi to. Jako pojetí a vysvětlení Něčeho a Někoho skvostné. Se samotnou částí 1985 mám problém - jednak s ní duševně nesouhlasím, a vlastně už v esejích bych musel proti Burgessovi vystoupit - se mi to kecá 40 let od vydání. Druhak tak nějak podprahově cítím, že Burgess chtěl své eseje zhmotnit za každou cenu, až inspiraci našel u sebe sama o pár strach dřív (či naopak) a děj tak doslova nalinkoval mezi ´nařezaný salám´. Výsledkem je strojový, až technokratický, příběh, na jehož konci člověk necítí vůbec nic a vůbec má pocit, že na tohle čekal už posledních sto stran jak na smilování. Jako celek zde pak 4*, coby průměr 5 a 3, ale hodnocení je irelevantní.“... celý text
— _jukL

Mechanický pomeranč Mechanický pomeranč

„Velmi čtivá a pohlcující próza. Kdo váhá, nechť se do toho pustí. Nebude litovat - pokud není přecitlivělý na násilí a krutost...kterých se nám dostává požehnaně. Násilí je samoúčelné v konání hlavních hrdinů, nikoli z hlediska knihy samotné.“... celý text
— Luque17

Mechanický pomeranč Mechanický pomeranč

„Tato kniha mi dala zabrat i film. Zlo je silné tam, kde dobro mlčí, jak řekl J.P.Sartre“
— Eva_H1970

Mechanický pomeranč Mechanický pomeranč

„Mechanický pomeranč jsem přečetl několikrát a stále se k němu vracím. Jsem fascinovaný jeho pravdivým svědectvím o zlu, které se nachází okolo nás. Stejně tak si uvědomuji, že Pomeranč je třeba číst jinak. Jestliže totiž loupáme cibuli tradičního příběhu postupně a odhalujeme vrstvu za vrstvou, tak, jak zvyk poroučí, nebudeme úspěšní. Pomeranč takhle oloupat nelze - pokud se chceme k jeho jádru dostat tímto způsobem, nejenže ho zdestruujeme natolik, že nic z jeho jádra nevyčteme, ale především, pomeranč jádro nemá - nikam se nedostaneme. Při loupání pomeranče je nutné postupovat jinak. Nejdříve začněme slupkou - musíme zkousnout explicitní hrubost celého díla. Burgess si dal záležet na tom, aby vnitřek Pomeranče nebylo jednoduché získat. Slupka je pevná a drsná. Zde nesouhlasím s některými kritiky, kteří se domnívají, že právě ona hrubost a jazyk činí z Pomeranče něco, co je přitažilivé i pro současné generace. Pokud se nám podaří slupku sejmout, dostaneme se k dužině. Jsem toho názoru, že to, co z knihy činí (i v současnosti) atraktivní artikl není hrubá slupka, nýbrž akt jejího sejmutí, tj. překonání bariéry nestravitelného. To se nepodaří každému čtenáři. Dužina. Dužinu musíme vychutnávat pomalu, kousek po kousku. Jiný způsob může způsobit udušení či kyselou pachuť. Jistě, kousky Pomeranče jsou trpké a kyselé, ale po spolknutí v nás zanechají dochuť, takovou, kterou již nezapomeneme. Moje dochuť je sladká, leč prý každý pozná po dočtení dochuť jinou a specifickou. Poznání, jež tato dochuť přináší, dozajista za tu námahu stojí - je odměnou za naše utrpení při loupání Pomeranče. Soudíte správně, pokud z mého loupání odhadujete, že preferuji britské vydání knihy. Narozdíl od autora totiž věřím, že dobro je v každém z nás. Každý má naději na záchranu. Každý může dospět. Ovšem každý má taky na výběr - buď bude v naše dobro věřit, nebo ne – a potáže se zlem. Knihu se neodvažuji srovnat s ničím, co je mi známé. Jsem si vědom inspirace autora v antiutopistické literatuře, nicméně Pomeranč je dílem zcela unikátním a odlišným, tragikomickou epopejí, jež se vymyká všem zavedeným standardům. Přesto příběh svým leitmotivem uhodil „hřebík přesně na hlavičku. Proč se ke knize vracet? Pomeranč se v čase mění. Mění se pro vás - je to jeho výhoda. Tak jako když jednou za čas nakupujeme pomeranč v obchodě - vždy jiný, jinak trpký, kyselý a sladký, ale - a to je hlavní - pořád je to Pomeranč. Pokaždé když jsem knihu přečetl, tak jsem se na ní díval jinak. Její specialitou je jazyk, narozdíl od jiných, a kniha k vám skutečně svým jazykem mluví. Vždy jinak a vždy až ke kořenům vaší duše. Přemýšlet nad jejím poselstvím je proto nejen nutné, ale také velmi důležité. Zlo v našem světě bylo vždy. A stále platí, že pánem zla je člověk.“... celý text
— alexanderhSfH

Přejít na knížky autora