Alexandr Isajevič Solženicyn

ruská, 1918 - 2008

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Populární knihy

/ všech 25 knih
Jeden den Ivana Děnisoviče
Jeden den Ivana Děnisoviče
Souostroví Gulag: 1918–1956
Souostroví Gulag: 1918–1956
Souostroví Gulag - 1. díl
Souostroví Gulag - 1. díl
Rusko v troskách
Rusko v troskách

Nové komentáře u autorových knih

Souostroví Gulag - 1. díl Souostroví Gulag - 1. díl

„Autor sám gulagem prošel, takže má vše z první ruky. První díl se věnuje všemu, co předcházelo vlastnímu pobytu v gulagu. Dozvíme se, jak probíhalo zatýkání, transporty, výslechy, pobyt ve vězení, vlastní procesy, na základě, kterých zákonů docházelo k odsouzení... Knížka je rozkročena opravdu velmi široce, Solženicyn uvádí řadu osudů konkrétních lidí, mnohé z nich sám potkal. Neváhá se ponořit i do minulosti a srovnává vězenství za cara a za vlády komunistů (včetně uvedení počtů popravených/odsouzených). Do vyprávění připojuje i své úvahy (sám k sobě je nebývale kritický) a nevyhýbá se ani ironii. Díky tomu mi přišla knížka trošku nesourodá, bojuje na hodně frontách zároveň (proto dávám čtyři hvězdy, v porovnání s jeho knížkou V kruhu prvním se mi to četlo hůře). Hlavní síla knížky tkví v tom, že si člověk udělá perfektní představu o zrůdnosti vykonstruovaných procesů a obvinění. To jsou absurdní situace, kdy zatknou ženu malého dítěte a vůbec je nezajímá, že to dítě zůstalo doma samo. Jiná žena to jde nahlásit, oni mrknou na kvóty, zjistí, že ještě nemají dostatečný počet podezřelých (=odsouzených), tak ji rovnou také zavřou (hlavní bylo naplnit určené kvóty, nějaká vina či nevina vůbec nikoho nezajímala, přiznání už z nich při výslechu dostali). Celkově bych hodnotil 85 %, koho zajímají gulagy, tak těžko najde lepší knížku (je to opravdu rozebrané z mnoha různých pohledů).“... celý text
— xulij01

Souostroví Gulag - 1. díl Souostroví Gulag - 1. díl

„58-я статья состояла из четырнадцати пунктов. Pamatujete si na paragraf 58? Vždy, když se řekne GULAG, tak si na to vzpomenu. Že lidé vymysleli alibi pro své zločinné chování a aby jejich alibi bylo neprůstřelné, dali mu čtrnáct bodů. A na základě toho, že se něco zaneslo do trestního práva již nabyli dojmu, že jsou pány nad lidskými osudy... A vypadalo to, že i jsou. Jedno razítko a člověk byl na Kolymě. Tedy, pokud vůbec přežil vyšetřovací vazbu a transport v dobytčích vagónech plus závěrečnou cestu parníkem..pak už jen deset, patnáct let v -50 v promočených válenkách buď někde v dolech, nebo při stavbě železnice...anebo s krumpáčem (pro kopání v permafrostu), pokud jste žena. Ale to bylo jen zdánlivé vítězství těchto komunistických mučitelů a vrahů. Pak totiž přišla jejich vlastní smrt a nikdo mi nenamluví, že za její branou jim na jejich paragraf byl někdo zvědavý. Nevěřím tomu, že se jim umíralo snadno. Jevgenije Ginzburgová (Strmá stezka) psala, že se v Magadanu setkala jako vězeňkyně, když pracovala v kuchyni, se svým vyšetřovatelem z Moskvy, který ji několik dní během výslechů mučil hladem, zatímco si před ní pochutnával na obložených chlebíčcích...za pár let ho zabásli (věděl až příliš mnoho, byl nepohodlný) a teď tu ležel polomrtvý před ní a prosil o kousíček suchého chleba... Copak to nehovoří samo za sebe?!“... celý text
— Achillesaželva

Jeden den Ivana Děnisoviče Jeden den Ivana Děnisoviče

„Poněkud mrazivé svědectví o pobytu v lágru... na druhou stranu, já osobně jsem zamyslil, jak je krásné radovati se z maličkostí. Odkazuji na radost, jenž prožívá Ivan Děnisovič po tom, co mu Cézar věnoval svůj podíl chleba a teplou šlichtu.“... celý text
— shnilaspageta

Souostroví Gulag - 1. díl Souostroví Gulag - 1. díl

„Zvlaštní. Někdo tu psal o nepochopitelnosti toho, jak někdo může obhajovat takto zrůdný režim jaký je popsán v této knize. Já ovšem především nedokážu pochopit jak je možné, že nikoho nenapadne jak neskutečně jsme (jako lidé) podobní lidem popisovaných v této knize. Jak si spokojeně necháváme brát svá práva, a odevzdaně čekáme až si pro nás přijdou. Jak nikomu nezáleží na bezpráví páchaném na kolegovy u vedlejšího stolu, či sousedovi. Jak jsme se vzdali a slepě následujeme autority, které již ani nepředstírají, že námi nepohrdaji. Ale co, vždyť zatím nás přece nikdo neodvádí pryč na souostroví gulag a máme se dobře. ...jen je mi trochu líto mých dětí, které ta cesta do dálky už asi nemine.“... celý text
— daniellXmD

Jeden den Ivana Děnisoviče Jeden den Ivana Děnisoviče

„Věcný popis strastí a nelidských podmínek v táboře nucených prací mě nechal zvážit 200, pak 300 gramů chleba na den. Myslím si, že je má představa o gulagu zcela povrchní, neměla jsem sílu domýšlet všechny detaily. Vůbec si nedokážu představit, že bych tam zvládla pár dní fungovat. Ještě teď mi mrazí, zážitek je silnější o vědomí, že Solženicyn popsal své zkušenosti.“... celý text
— Ema22

Přejít na knížky autora