Marie Pospíšilová

(1952), Česká republika

Autor

Životopis

Knihy

Ocenění

Web

Životopis

Od narození malovala a měla ráda knihy – v rodině, kde matka, pocházející ze zámožné obchodnické rodiny, původně studovala grafickou školu, než nabyla přesvědčení, že potřebuje spíš vědu a začala se zabývat astronomií. Otec naopak pocházel z velmi chudých poměrů a vyučil se optikem a až při zaměstnání maturoval a poté absolvoval právnickou fakultu UK. Ještě za svobodna začal pracovat u policie a zajímal se o kriminalistiku, na níž se pilně připravoval, avšak po událostech v r. 1968 – při prověrkách v r. 1971 řekl, že nesouhlasí se současnou státní politikou a od policie musel odejít, což mělo pak velký dopad zejména na dceru v dalších letech, kdy po maturitě nesměla být přijata na žádnou vysokou školu v republice a musela napřed být zaměstnaná, což zároveň s přípravou na studia a poté s počátečním externím studiem znamenalo velkou zátěž, která přispěla k zhoršování zdravotního stavu. Otec byl rovněž obrovským znalcem klasické detektivní literatury, kterou neustále četl a dceři od raného dětství při každé příležitosti vyprávěl a vzbudil tak její zájem o typ klasické detektivní literatury.
Již od nejranějšího dětství byla přesvědčená, že bude malovat obrazy a psát knihy – a to že bude ono, co tady po ní zůstane, co bude jejím životním přínosem.
Zprvu hlavně neustále malovala, napřed ji učila matka, která vedla i výtvarný kroužek u ní ve škole, zatímco u bratra vedla astronomický, a poté navštěvovala různé kurzy (prof.Čech, František Nedvěd), Lidovou akademii – prof.Koukolský, hodně se věnovala i jiným uměním – deset let navštěvovala kurzy hry na klavír, dále výuku zpěvu a rovněž i balet, který vyučovala její prateta, kdysi slavná baletka.
Výtvarné umění však bylo hlavním zájmem, jemuž se chtěla dále věnovat. Vzhledem k vynikajícím studijním výsledkům ve škole však rodičům připadalo škoda, nezaměřit další studium spíš k vědě – což zejména matka dle sebe usuzovala, že by později rovněž jako ona pociťovala, že samotné umění ji nebude naplňovat, tak se pak začali zaměřovat na možnost studia dějin umění na FFUK, což se jim zdálo být nejvhodnější a přitom vědečtější využití jednoznačné orientace na výtvarné umění. V tomto se nechala vést názorem rodičů a i po studiích se pak převážně zabývala dějinami umění a tvůrčí práci tak nechala stranou. Po studiu byla na studijním pobytu v Ústavu teorie a dějin umění ČSAV, kde působila již i před studiem a během studia na různých pozicích. Věnovala se hlavně problematice historismu a napsala průvodce na řadě romantických zámků, kde se leckdy podílela i na vzniku nové autentické instalace interiérů. Avšak v r. 1982 nastoupil nový ředitel, který jí oznámil, že z kádrových důvodů není žádoucí její další setrvání v ústavu Akademie a že jí domluvil místo na Pražském hradě, kde nepotřebují kádrovou rezervu, nýbrž odborníka na obrazy. Zabývala se tam zejména sbírkou obrazů, shromaždovanou dcerou TGM – Alicí Masarykovou, k čemuž napsala řadu článků a přednesla příspěvků na sympoziích. Avšak každodenní dojíždění na Pražský hrad prudce zhoršilo zdravotní stav, s četnými hospitalizacemi a zejména proto po sametové revoluci využila možnosti odejít ze zaměstnání a začít se živit samostatně, což bylo od počátku roku 1991. Začala se zabývat hlavně soudně znaleckou praxí, s hlavní orientací na průzkum obrazů a vypracovávání znaleckých posudků. Z akademického ústavního prostředí se ocitla v dravém světě obchodníků s uměním, které do té doby vůbec neznala s něčím takovým nepočítala, což přineslo množství dramatických zážitků a událostí, rovněž i s hmotným poškozením a řešením nelehkých situací, což vše vyvrcholilo v prosinci 1999 smrtí obou rodičů, pak s rychlým zhoršováním zdravotního stavu, četnými operacemi a hospitalizacemi a zároveň se setkáním se zločinci, chtějícími využít dané situace. To vše vedlo jednak k plné trvalé invaliditě a nevratné vážné nemocnosti a zároveň k odklonu od teoretické práce s návratem zpět k tvůrčí práci. Ačkoliv neustále jsou od ní požadovány konzultace k obrazům a znalecké posudky na obrazy, žadatelům vyhoví, ale sama teoretickou práci užívá již pouze jako zdroj k využití ve vlastní tvůrčí práci – což je nejen malba obrazů, ale především právě psaní beletrie. Orientovala se hlavně na detektivní povídky, v nichž sama v pozici umělecké historičky, malířky a spisovatelky je hlavní hrdinkou – jako autobiografická Rosemarie Macešková v nekonečném cyklu detektivních povídek, které se vesměs odehrávají kolem obrazů a do nichž autorka vložila množství svých skutečných osobních zážitků – s celkovým názvem ZLOČINY MEZI OBRAZY.
První soubor těchto povídek, psaných do r. 2007, vyšel v únoru 2011 v nakladatelství NAVA, doplněný čtyřmi autorčinými ilustracemi. Další povídky, psané od r. 2008 jsou již orientované do středočeské vesnice Řitka, jihozápadně od Prahy, kam hlavní hrdinka přesídlila do domu ROSEMARIE, což ve skutečnosti je dům PANSYMARIE, kam se autorka bude moct stěhovat až v r. 2012. Pansymarie je umělecký pseudonym, kterým podepisuje zejména své obrazy. Přesídlením do Řitky je v povídkách pojednávána i tato lokalita, zejména v povídkách, orientovaných do minulosti postavou Sherlocka Holmese, je v povídkách nastíněna skutečně historická situace a dané reálie. Vedle toho však autorka zpracovává i jiná témata – spíš k literatuře faktu lze zařadit nyní zpracovávané zážitky umělecké historičky v době sametové revoluce a těsně po ní – s pracovním názvem: \"Jak jsem stát málem připravila o dva Cranachy\". Více na stránkách autorky, kde jsou texty hesel, otištěných v různých biografických slovnících.

Zdroj životopisu: Psala sama autorka a http://www.mariepospisilova.com