Jiří Sovák životopis

česká, 1920 - 2000

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Životopis

Komik tělem i duší, bard Zlaté kapličky, pan herec národem milovaný - Jiří SOVÁK se narodil 27.12. 1920 v pražské rodině hospodského. Spolu s bratrem Láďou a mladší sestrou Zdenkou prožívali nádherné dětství v prvorepublikové Praze, Jiří se na otcovo přání učil v Kladně hoteliérskému povolání, ale už v raném mládí jej kromě sportu zlákala také herecká múza. Rozhodl se odejít k ochotníkům - otec nesouhlasil, podporovala jej o to více maminka.

Několik prvních let hostoval Jiří Sovák (původně Schmitzer) v Živém jevišti (dnešní Činoherní klub), kde spolu s ním začínali i Martin Růžek a Jarda Štercl. A v dnes už neexistujícím Divadle práce se potkal s naší poslední žijící prvorepublikovou hvězdou Zitou Kabátovou (která mimochodem nedávno oslavila 97. narozeniny) a také s Raoulem Schránilem a velmi rád na tyto noblesní velikány českého filmu vzpomínal...

Další jeho "sedmiletou štací" byla škola života u E.F. Buriana, kde "...ač ještě mlád, hrával jsem samé dědky...", nejznámější postavou byl dělník Fikejz z Party brusiče Karhana. 50. a 60. léta jsou spjata s Divadlem na Vinohradech (Dalskabáty, hříšná ves), od r. 1966 zůstal věren Národnímu divadlu. Bezesporu největší popularitu však J. Sovákovi přinesl hlavně film a televize - exceloval ve více než 140ti rolích - havíř Kuba v pohádce DAŘBUJÁN A PANDRHOLA (1959), USPOŘENÁ LIBRA (1963), montér ČKD a zároveň vládce tamánského souostroví ve filmu KRÁL KRÁLŮ (1963), napálený hostinský v nestárnoucí silvestrovské mikrokomedii BOHOUŠ (1968), humpolácký fasádník Skopec v nesmrtelných SVĚTÁCÍCH (1969), král Rosebud IV. v komedii PANE, VY JSTE VDOVA (1970).

Pracovně takříkajíc na roztrhání byl mistr Sovák právě v 70. letech, točil jednu komedii za druhou a svůj nezaměnitelný humor nám zanechal také v mnoha seriálech- herecký koncert s Miroslavem Horníčkem (Bouvard a Pécuchet) BYLI JEDNOU DVA PÍSAŘI (1972), nyní reprízovaný seriál BYL JEDNOU JEDEN DŮM (1974), nerudný revizor na penzi Evžen Huml v klasice - CHALUPÁŘI (1975), rytíř Brtník v pohádce AŤ ŽIJÍ DUCHOVÉ! (1976), mistr Kroupa v jedné z nejúspěšnějších českých komedií MAREČKU, PODEJTE MI PERO (1976).

V r. 1977 si stihl zahrát krále Dalimila v pohádce JAK SE BUDÍ PRINCEZNY a "střihl" si zlodějíčka Lišku - COŽ TAKHLE DÁT SI ŠPENÁT? a vysloužilého nacistického důstojníka ve sci-fi komedii ZÍTRA VSTANU A OPAŘÍM SE ČAJEM, o dva roky později se proměnil v kouzelníka Viga v pohádkovém seriálu ARABELA (1979), vykutálený Novák v úspěšném pokračování CO JE DOMA, TO SE POČÍTÁ, PÁNOVÉ (1980), následoval chápavý učitel Lamač v MY VŠICHNI ŠKOLU POVINNÍ (1983), profesor Langmajer v LÉTAJÍCÍM ČESTMÍROVI (1984), strýc Růžička ve Svěrákově oscarovém KOLJOVI (1996), posledním filmovým počinem byla role ve filmu NÁVRAT ZTRACENÉHO RÁJE (1999).

Jiří Sovák byl nejen obdivovám diváky, ale velmi oblíben i svými kolegy - on sám ve svých pamětech vyzdvihl živelné herectví barda Jaroslava Vojty, "věčně uremceného dědka" Jaroslava Marvana, spořivého Františka Filipovského, bojácného hypochondra Vlastimila Brodského, vzpomněl i výbornou kuchařku Jiřinu Šejbalovou, komiky v sukních v jeho očích představovaly Iva Janžurová, Stella Zázvorková a Jiřina Bohdalová. Přidal úsměvnou historku s Rudolfem Deylem st., který sepisoval své paměti v restauraci a "mladík" Sovák se ho zeptal: "Jak vám to jde, Mistře?" A Deyl: "No, musím to dodělat, než pojedu..." "A kam, Mistře? Do Bulharska?" "Ale kdepak, chlapče, na Volšana, na Volšana..."

Spoustu hereckých historek "předával" mladší generaci, často je na besedách dnes vypráví Jiří Štěpnička. Ovšem největší přátelství jej pojilo s celoživotním kamarádem Františkem Trefným, lékařem a zároveň klavíristou a bavičem a pochopitelně s lidovým vypravěčem Vladimírem Menšíkem - dodnes se tradují historky nejen z natáčení, ale i z několikadenních kamarádských výletů. Díky častým reprízám můžeme i dnes obdivovat herecké výkony těchto dvou velikánů českého filmu.

Jiří Sovák byl třikrát ženatý, z prvního manželství měl syna, taktéž herce Jiřího Schmitzera (1949), se kterým několikrát i hrál, ovšem jejich křehké příměří (syn se nikdy nevyrovnal s jeho odchodem od rodiny) přerušila tragická autonehoda, při níž Schmitzer pod vlivem alkoholu usmrtil chodce - otec Sovák syna zavrhnul. Teprve ve zralém věku a na potřetí potkal svou osudovou ženu, o mnoho let mladší učitelku Andulku, kdy podzim života věnoval hlavně cestování po Evropě - spolu navštívili Itálii, Řecko, bývalou Jugoslávii - známý herec miloval moře (momochodem poprvé si tuto svou touhu splnil v r. 1957 při natáčení filmu Ročník 21, kde mu společnost dělal tehdy mladinký začínající Luděk Munzar).

Koncem 80. let se stal vinou nezodpověného řidiče obětí těžké autonehody, s jejíž následky zápasil po zbytek života. Zážitky nejen z natáčení vměstnal do autobiografie DÍK ZA VÁŠ SMÍCH ANEB JÁ A MOJE TROSKY! Veliký úspěch této knížky, která jeho fanoušky pohladila na duši přiměl J.Sováka, aby se spisovatelkou Slávkou Kopeckou daly vzniknout dalším třem pokračováním.V březnu 2000 získal cenu Thálie za Celoživotní mistrovství, bohužel 6. září téhož roku zarmoutila celou veřejnost zpráva o jeho skonu. Davy lidí se přišly poklonit velkému Mistrovi, ostatky jsou uloženy na jeho milované ladovské chaloupce ve Stříbrné Skalici, kde s Andulkou prožíval poslední roky svého bohatého života. (zdroj životopisu: www.fdb.cz)

Ocenění