Jaromír Jech životopis

česká, 1918 - 1992

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Životopis

Jaromír Jech se narodil 27. 8. 1918 ve Václavicích na Benešovsku, zemřel 19. 9. 1992 v Praze. Významný český folklorista, etnograf, literární historik, germanista, spisovatel. Absolvoval gymnázium v Benešově, poté studoval na FF UK v Praze. Po druhé světové válce získal stipendium na universitě v Basileji. V roce 1946 se aproboval jako středoškolský profesor, po třech letech zakončil doktorandské studium.
Od roku 1954 pracoval v Ústavu pro etnografii a folkloristiku ČSAV, zastával mj. funkci vedoucího slovesně folkloristického oddělení a v roce 1964 se stal ředitelem celého Ústavu (po akademiku Jiřím Horákovi), předsedou celostátní oborové komise pro etnografii a folkloristiku a zároveň předsedou pro obhajoby kandidátských disertačních prací v oboru národopisu. Ještě před tím byl v Paříži v roce 1960 zvolen zakládajícím členem International Society for Folk-Narrative Research a členem celonárodopisné světové organizace International Society for Ethnology and Folklore.
V roce 1972 byl z postu ředitele Ústavu pro etnografii a folkloristiku z politických důvodů odvolán. Odešel do Ústavu pro českou a světovou literaturu ČSAV. Známá je také jeho dlouholetá spolupráce s Památníkem Zapadlých vlastenců v Pasekách nad Jizerou a s královéhradeckým nakladatelstvím Kruh aj.
Zpočátku se profiloval především jako jazykovědec (a zejména dialektolog) a jako literární vědec s důrazem na lidovou slovesnost, a to již během vysokoškolského studia (krátce po uzavření vysokých škol). Tehdy uveřejňuje první rozsáhlejší stať ve sborníku Podblanicko (Odkaz života kraje v krásném písemnictví).
Jako dialektolog se projevil při pozdějších terénních výzkumech. Pokouší se překlenout propast mezi dvěma základními přístupy dosavadní evropské folkloristiky: mezi přístupem filologickým a přístupem funkčním (biologickým, ekologickým). Zaměřuje se zejména na lidovou prózu v jejím historickém vývoji, ale i v současné době a na různých místech českého etnika u nás i u zahraničních českých menšin (kromě Kladska podniká studijní cesty také především do rumunského Banátu).
Významná je pro náš účel jeho publikační činnost v Českém lidu (od roku 1954 je členem redakce). Mezi jeho knižní publikace, kterými se budeme zabývat, patří např. Lidové povídky z Kladska, vydané v SNKLHU v Praze v roce 1959, tedy rok po vlastní edici třetího vydání Kubínových Kladských povídek, které k vydání sám připravil. Uveďme ještě soupis pohádek Tschechische Volksmärchen (Berlín, 1961).
Je ale také editorem souborného šestisvazkového díla J. Š. Kubína, které převádí do nové, tzv. čtenářské transkripce. Součástí edice je kvalitní srovnávací poznámkový aparát a obsáhlé, vyčerpávající a zasvěcené studie. Vůbec poprvé užil metody opětovných revizních výzkumů.
Výsledky své mnohaleté folkloristické činnosti zúročuje a popularizuje v pohádkových knížkách vycházejících v SNDK (Povídá babička poudačku, 1962, Moudrý rozsudek, 1962, Žerty s hastrmany a čerty, 1965 aj.).

Ocenění