Páža1 profil
Martin Carvan
1977 · muž · Středočeský kraj · statistiky
Body:4
Palce za komentáře: 8 · 23 ostatním
Hodnocení v bazaru: 9/0
Nové knihy v seznamech
Kdo jsem
Řekl bych, že věkově patřím do tzv. střední generace, avšak někdy cítím, že bych spíše než do současné doby zapadal do konce 18. století, resp. do přelomu 18. a 19. století, možná i vzhledem k tomu, že toto období mám dosti rád a dost možná bych se tak vyhnul dnešní uspěchané době. Zdá se mi, že v dané době lidé tak nějak měli k sobě mnohem více blíže než je tomu právě dnes. I proto nemám rád faleš a přetvářky. A nesnáším lež a sobectví. Jsem zastáncem demokratického systému, uznávám práva a svobody osob, které si však člověk nesmí plésti s anarchismem, a dá se říci, že jsem docela zásadový člověk. K četbě knih mě přivedla moje babička, která ráda četla a jako malému klukovi předškolního věku, zvláště ve večerních hodinách, nebo v době mé nemoci mi předčítala pohádky Z mechu a kapradí (Křemílka a Vochomůrku), Rumcajse a Cipíska. Od pohádek, přes Honzíkovu cestu a slavného Robinsona Crusoe od Daniela Defoea, kterého mi pro změnu v době mých častých nemocí v raném dětství, předčítal děda, což byl pro něj téměř nadlidský výkon, neboť kromě novin, narozdíl od mé babičky téměř nečetl, a nikdy tedy na jeho tento výkon nezapomenu, jsem se dostal až k mému oblíbenému francouzskému spisovateli, kterého zná snad každý čtenář. Ano, Jules Verne. V knihovně mé babičky jsem nalezl spoustu zajímavých knih, kterým jsem jako předškolák neřekl jinak, než knihy pro dospěláky. Mezi těmito knihami jsem v knihovně mé babičky nalezl mimo jiné Dva roky prázdnin a první a druhý díl knih Matyáš Sandorf - Nový hrabě Monte Christo. V té době byli tyto knihy pro mne doslova poklady nade vše. Dodnes vidím svoji babičku, která doslova hltala první díl knihy Matyáš Sandorf - Nový hrabě Monte Christo. Jakmile jsem se naučil číst, tak jsem právě tuto knihu přečetl mezi svými prvními knihami a je pravdou, že jsem ji skutečně doslova rovněž hltal právě tak, jako moje babička. Tato kniha mě dá se říci uchvátila. Od dané chvíle na tohoto báječného spisovatele, který jistojistě předčil svoji dobu, nedám dopustit. Mezi další mé oblíbené knihy od daného autora patří Patnáctiletý kapitán, Podivuhodné dobrodružství výpravy Barsacovy, Závěť výstředníkova, Cesta kolem světa za 80 dní, či Tajuplný ostrov, který jsem přečetl teprve před několika dny. V dětství jsem od daného autora přečetl cca 13 knížek, v současné době se k danému autorovi po letech vracím a mám od něj přečteno 22 knih, kdy nyní mám rozečtenou neméně slavnou knihu 20 000 mil pod mořem. I prostřednictvím tohoto báječného bazaru se snažím dokupovat knihy, které mi od Vernea v knihovně doposud chybí. Touto cestou bych chtěl poděkovat Vám všem, kteří jste mi dali možnost, si některou z Verneovek zakoupit, a že jich je. Po základní škole jsem se díky svým kamarádům dostal ke špionážním knihám od Jacka Higginse a dále ke knihám Fredericka Forsytha. Mezi mé nejoblíbenější dárky pod stromečkem vždy patřila a bude patřit kniha. Kromě shora uvedených autorů, mezi mé největší současné oblíbence patří floridský spisovatel James Patterson a jeho thrillery, zvláště pak série s detektivem Alexem Crossem, dále mezi oblíbené knihy řadím detektivky od V.P. Borovičky, nebo klasiku od Agáthy Christie. Mezi jednu z nejlepších knih, co jsem přečetl řadím i knihu Zodiac, kterou napsal Robert Graysmith. Nadále v mé knihovně nechybí několik knih od Colina Falconera, Johna le Carrého, nebo od J. M. Simmela. Dále velmi rád vyhledávám knihy se sportovní tématikou např. s Devatenáctkou do Bernu - z hokejového prostředí, nebo známá Bassova Klapzubova jedenáctka, dále Když chytal plánička, Martina Sáblíková apod. Zvláště pak mezi mé oblíbence největšího kalibru řadím knihy zachycují atmosféru Letních i Zimních Olympijských her, či knihy zachycujících atmosféru a statistiky evropských nebo světových šampionátů, zvláště pak těch ve fotbale a v hokeji. Nadále mám rád knihy o objevech různých částí a koutů světa, např. Nový svět - kniha o objevování amerického kontinentu, přes kolonizaci až po občanskou válku Severu proti Jihu. Mezi mé oblíbené knihy patří i různé cestopisy - např. Tatra kolem světa, a naučné knihy a atlasy. Rád si však přečtu i politologickou knihu - např. Labyrintem Íránu od Břetislava Turečka. Přiznám se, že moc nevyhledávám současné sci-fi, nebo fantasy (Verne je trochu něco jiného). Přesto teto žánr nezavrhuji. I možná proto jsem se prokousal k přečtení Magického prazdroje od Terryho Pratchetta, který je oblíbeným autorem mého jednoho z kamarádů, a musím konstatovat, že to nebylo špatné čtení. Pro jistotu mám v knihovně ještě Soudné sestry. Jsem zvědav, kdy se k nim dopracuji. Po smrti mé babičky jsem, bohužel, po dobu několika let pod stromečkem žádnou knihu nenalezl, ačkoli z mé strany snaha byla. Ale asi ji Ježíšek už neunesl, anebo jsem zkrátka a dobře hledal špatně, nebo na nesprávných místech. Před čtyřmi lety jsem však po letech k mému údivu od své matky (možná od Ježíška, který začal posilovat, aby unesl pro mě tak nepostradatelné dárky v podobě knihy - poznámka ze strany autora, haha) pod stromečkem objevil knihu od Johna Flanagana pod názvem Hraničářův učeň. Řekl jsem si, aha, fantasy. Ale zaplať pánbůh, vlastně Ježíšku, za ty dary. Měl jsem obavy až strach z toho, že mě tento dárek dostatečně nezaujme. Avšak naštěstí jsem se mýlil. Nu, mýliti se je lidské. Alespoň se to říká. Tuto knihu mohu doporučit. Zaujala mě natolik, že jsem si v krátkém čase zakoupil ostatních dalších jedenáct dílů, přičemž jsem nedávno rozečetl díl poslední dvanáctý, který jsem musel na čas odložit, neboť mi přišlo líto, že bych celou sérii dočetl a neměl z této série nadále co číst. Tato série měla býti i údajně zfilmována, avšak film jsem doposud nespatřil. Pokud by se scénáře ujal někdo opravdu dobrý a režie např. Peter Jackson, mohl by se film rovnat např. i s Pánem prstenů. Ale to jsem odbočil. Nu, jak vidím, dost jsem se rozepsal, přestože jsem to zpočátku neměl v úmyslu, a zřejmě již Vás těmito "pár slovy o sobě" nudím. Takže v nejlepším přestat? Ano, v nejlepším přestat. Vlastně už jsem téměř vše, co jsem chtěl o sobě uvést, vyčerpal, haha. Takže nyní mi nezbývá nic jiného, než Vám popřát mnoho zdaru a mnoho krásných chvil strávených s jakoukoli knihou. A přeci ještě jedno musím dodat. Nevím, jak Vy ostatní, ale já vůbec nemusím elektronické knihy. Ty klasické, ve kterých můžeš pročítat stránku po stránce, obracet list po listu a prohlížet přitom krásné obrázky nebo fotografie, a po dočtení knihu, odpusťte mi, prosím, ten výraz - zaklapnout, tedy zavřít a opětovně se k ní v případě touhy vrátit, jsou jaksi oním kouzlem, které snad, pokud budou mezi námi tací lidé, jako jsme my, nikdy nezmizí. Kouzlem, které se nikdy nevytratí. A chce se mi proto zvolat do všech koutů světa: "Kniha žije!" Ať je tomu i nadále.