Tato recenze byla smazána.

Země opuštěné bohem

recenze

Krvavé země: Evropa mezi Hitlerem a Stalinem (2013) 5 z 5 / Lector
Krvavé země: Evropa mezi Hitlerem a Stalinem

Každý „ismus“ má své světlé a stinné stránky. U některých ismů je světlé stránky třeba hledat lupou. Mezi ně patří německý nacionální socialismus a sovětský komunismus. Oba se zaštítily zájmy dělníků, aby záhy ukázaly, že jim jde především o moc, celosvětovou moc. Oba si nejdříve podaly ruce, aby se posléze utkaly na život a na smrt. Obojí se stalo ve východní Evropě – v zemích, které Timothy Snyder příznačně označil za „krvavé země“.
Za „krvavé země“ jsou považovány krajiny po obou stranách linie ustanovené paktem Ribbentrop – Molotov, především však Polsko, Bělorusko a Ukrajina. Obyvatelstvo těchto zemí bylo střídavě brutálně sužováno jedním či druhým režimem. Snyder popisuje relativně krátký časový úsek dějin této oblasti od počátku třicátých let dvacátého století až do konce druhé světové války, respektive krátce po ní. Časový úsek, během kterého padlo oběma režimům v uvedených zemích za oběť celkem přibližně čtrnáct miliónů obětí. Tento úsek je rozdělen do jedenácti kapitol podle hlavních událostí nebo spíše podle charakteru a vykonavatelů teroru. Samozřejmě nechybí úvod a souhrn.
Snyderova „stručná“ historie začíná stalinským hladomorem, kterým „počastoval“ ukrajinské rolníky ve snaze vyvézt veškerou zemědělskou úrodu z oblasti a tu na západě „směnit“ za stroje a zařízení pro sovětské továrny. Pokračuje popisem neméně brutálního zásahu proti polské národnostní menšině na západě SSSR v letech 1937 – 38, poté se věnuje událostem v pozdním létě a na podzim 1939 poté, kdy si Stalin s Hitlerem rozdělil tehdejší východní Polsko, Pobaltí a další území. Další pozornost je věnována osudům obyvatelstva „krvavých zemí“ po vypuknutí Druhé světové války. Poměrně podrobně jsou popisovány nacistické plány na využití zemí východní Evropy a likvidace jejího obyvatelstva. Události války jsou střídavě popisovány z pohledu německého a sovětského režimu.
Tečkou za hrůzami popisovaných patnácti let tvoří pohled na pokračující stalinské represe vůči Židům doma i v nově se vytvářejících sovětských satelitech.
Snyder provádí poměrně nezúčastněnou a nestrannou komparaci zvěrstev obou režimů a „odhaluje“, pro někoho nepříjemnou a nechtěnou pravdu, že mezi Hitlerem a Stalinem není zásadních rozdílů. Slovo „odhaluje“ jsem napsal v uvozovkách proto, že to není doslovné odhalení. I o stalinském teroru už bylo napsáno mnohé, ale Snyder přímou konfrontací dává událostem zvláštní perspektivu. Srovnatelné jsou důsledky počínání obou režimů, srovnatelné jsou nástroje (koncentrační tábory, hladovění, a masové vyvražďování). Knihou se míhají obrovská čísla počtů obětí.
Tomu, aby čtenář pod tíhou statistiky otupěl, brání Snyder usilovnou snahou představovat jednotlivé osudy a nepoukazovat pouze na statisíce či milióny bezejmenných lidí. Nevyčerpatelně se knihou prolínají osudy konkrétních rolníků, profesorů, vojáků, lékařů, odpůrců či přisluhovačů režimů (konec konců zejména Stalinovi bylo jedno kdo je kdo) a jejich rodin. Výjimkou nejsou osudy konkrétních rodin, v nichž jeden bratr zahynul německýma rukama a druhý pro změnu rukama NKVD. Sám autor na toto téma v úvodu uvádí: „Už celkový počet obětí může oslabit náš smysl pro individualitu každé z nich… Ve své práci budu připomínat hlasy samotných obětí i jejich přátel a rodin.“
Právě preciznost a práce s detailem dělá ze Snyderovy knihy pozoruhodné dílo. Jsou za ní tisíce hodin strávených v archivech. Pro ilustraci: kniha obsahuje přibližně sedmdesát stran odkazů.
Není třeba zdůrazňovat, že při čtení této knihy člověka mrazí. Svoji otevřeností a autentičností je Snyderovo dílo ilustrací temných dějin. Je však otázkou, zda není zároveň i ilustrací temné budoucnosti.
Kniha je zdařilá i z řemeslného hlediska. Každá z kapitol tragických dějin je symbolicky uvedena černou stranou s drobnějším bílým potiskem. Je to výmluvné. Škoda jen, že se nakladatel(é) neodhodlal(i) pro pevnou vazbu, která by této knize rozhodně slušela více.
Kdybych byl věřící a žil na Ukrajině, asi bych se nezbavil otázky: „Proč si nás, Bože, opustil?“ Bez Boha se situace zdá být jednodušší, ale rozhodně ne vysvětlitelná.

Komentáře (0)

Přidat komentář