Zabitý potenciál zajímavých příběhů

recenze

.
Na tuto dvouknihu jsem narazil dost náhodou a okamžitě jsem byl nadšený. Mám rád nakladatelství Pejdlova Rosička a navíc, oba příběhy mě zaujaly. Atraktivní divadelní prostředí z prvního příběhu a pátrání po vzácném pokladu z příběhu druhého. Oba příběhy založené na skutečnosti, autorkou dofabulované. Zdálo se mi to prostě jako skvělý námět.
Tak proč knihu hodnotím jednou hvězdičkou z pěti?
Od začátku jsem měl pocit, že tu něco není v pořádku. Zmatečné vyprávění, zvláštní sazba a hlavně, knize chybí jazyková úroveň. Autorka Eva Štolbová prostě neumí psát tak, aby mě to bavilo číst. Šroubované dialogy, zbytečně patetické popisy. S tím jsem se setkával prakticky na každé stránce. Prvnímu příběhu nemohu upřít, že tam jsou některé hodně zajímavé postavy, jejichž příběh mě zaujal. Ale nepatřily k postavám hlavním a vlastně jen zachraňovaly tu ostatní bídu.
Doufal jsem, že druhý příběh bude lepší, ale změna nepřišla. Opět - zmatečné vyprávění, nemohl jsem se soustředit na text a tak jsem posledních dvacet stránek, kdy jsem se už skutečně trápil, vzal rychločtením, abych to měl za sebou.
Nejzajímavější na knize je nakonec doslov, který napsal Dan Hrubý. Shrnuje známá fakta z obou příběhů a de facto tak znovu vypráví oba příběhy. Čtivě, poutavě. Jaký kontrast proti předchozím 245 stranám. Z doslovu se mimo jiné dočtete, že příběh z knihy Vražda v Národním už jednou Eva Štolbová vydala pod názvem Saténový hlas.
Možná bych tuto glosu ("review") psát neměl, protože jak jsem zmínil, nakladatelství mám rád a jsem vděčný za to, co dělají (Pražské příběhy, které Pejdlova Rosička vydala je fantastická kniha). Ale zase vím, že chci varovat před touto "detektivkou z doby nedávné". Bez obalu totiž musím říct, že pro mě bylo utrpení to číst.
Hodnocení: 10%

Komentáře (0)