Věra Fojtová - Tramín s příchutí krve

recenze

Tramín s příchutí krve (2011) / Hřibče

Detektivní příběh “Tramín s příchutí krve” je pilotní kniha z edice tzv. “vinařské krimi”, která čtenáře zavádí do kouzelného prostředí jižní Moravy, známého především jako kraj vína a lidových písniček. Bohužel ani tomuto mírumilovnému koutu světa se násilí nevyhýbá, o čemž se čtenář přesvědčí poměrně záhy a tak může začít vyšetřování vraždy, která se udála  nedaleko malebných jihomoravských sklípků plných vína.
 
Kapitán Otakar Kuba již řadu let vyšetřuje násilné trestné činy a je z toho popravdě značně unavený. Práce ho přestává naplňovat a cítí se frustrovaný ze zločinu, kterým je každý den obklopen. Poslední pomyslnou kapkou pro něj byl případ s pracovním názvem “Igeliťák”, ve kterém měl vyšetřovat vraždu sotva narozeného dítěte nalezeného bezdomovcem v popelnici.

Vražda nebohého novorozence se kapitánovi zdála natolik ohavná, že se na místě rozhodl všeho nechat a dopřát si zaslouženou dovolenou, na které by si promyslel, jak dál naložit se svým životem. Nastal již čas na odchod do zaslouženého důchodu, nebo se má ještě chvíli honit za vrahy? Otakar Kuba si vše potřebuje v klidu promyslet a kde jinde pro přemýšlení najít lepší místo, než ve svém rodném kraji na jižní Moravě?

Pobyt v rodné vísce Otakara přímo povznáší a cítí se jako vyměněný. Sice se vesnice během těch pár let, co ji nenavštěvoval, změnila a zmodernizovala, ale stále je to místo, kde se cítí bezpečně a kam se může vracet. 

Při procházce kolem vesnice Otakar natrefí na Vojtu, dávného kamaráda z mládí, který ho pozve na pohárek do svého vinného sklípku. Avšak jejich společné vzpomínání na časy dávno minulé naruší příchod krásné, ale neznámé dívky, která je deštěm promáčená téměř až na kost. Dívka se oběma mužům představí jako Lucie a poprosí je o přístřeší, než se déšť přežene. Všichni tři společně popíjejí tramín a snaží se spolu zlehka konverzovat. Lucie jim toho však o sobě mnoho neprozradí, naopak svým chováním tajemství kolem sebe ještě více prohloubí a po nějaké chvíli je, bez zodpovězených odpovědí, opustí a odejde kamsi do noci. 

Mohla by to být pro Otakara Kubu vcelku příjemná vzpomínka na jednu záhadnou a trochu koketní dívku, nebýt toho, že ji o necelou hodinu později s Vojtou našli mrtvou v příkopě u cesty. Celá vesnice je okamžitě na nohou a všichni jsou v šoku, vždyť mord se tu stal naposledy před mnoha desítkami let! Rozjíždí se kolotoč vyšetřování a je nutné položit si několik zásadních otázek. Kdo byla záhadná dívka, která se jim sice představila jako Lucie, ale bylo to opravdu její skutečné jméno? A co pohledávala v noci za vesnicí mezi sklípky? Skutečně ji nikdo v obci neznal a nikdo nikdy neviděl? 

Otakar Kuba ví, že má po dovolené, ale nijak toho nelituje, protože chce vraha vypátrat stůj co stůj. Vždyť mu dívku zabil téměř před nosem, a to jen nedaleko místa, kde s Vojtou v poklidu popíjeli! 

Od spisovatelky Věry Fojtové jsem jako první četla druhou knihu z vinařské edice “Ryzlink ostrý jako nůž”, a proto jsem byla zvědavá na první díl (Tramín), na který se v Ryzlinku často odkazovalo. Už po přečtení prvních pár stran příběhu jsem měla téměř radostný pocit, který bych přirovnala k tomu, jako když potkáte své staré přátele. Kapitán Otakar Kuba a poručík Lukáš Vrba mi byli již v předchozí knize velmi sympatičtí a tato kniha mé sympatie k nim ještě víc prohloubila. Jejich vzájemné slovní rýpance byly i tady velmi vtipné a detektivku příjemně okořenily.

Co však dělá detektivní příběh příběhem je vražda a následné odhalení vraha, což bylo v této knize alespoň do její poloviny poměrně složité. Vražda krásné Lucie se totiž odehraje až za první čtvrtinou knihy a opravdu do dobré poloviny příběhu o zavražděné čtenář společně s policií téměř nic neví. Autorka nechává čtenáře tápat a až postupně odhaluje možný motiv vraždy a pachatele. Čtenář má však dostatek času k tomu, aby mohl uhodnout vraha, což se mu při troše pozorného čtení jistě podaří.

Příběh je napsaný svižně a čtivě, zároveň však lehce a bez opakujících se výrazů. Jde vidět, že autorka psát umí a dokáže čtenáře zaujmout i bez krvavých a akčních scén, které v této detektivce opravdu nenajdete. A abych řekla pravdu, tak by mi ani k malebnému prostředí jižní Moravy žádné střílečky a podrobné líčení násilností příliš nešlo. Detektivka “Tramín s příchutí krve” je ideální čtení pro ty, co si chtějí u detektivky nejen zapřemýšlet, ale i odpočinout a pobavit se. Tyto tři věci vám kniha bez problému splní a navíc z vás možná udělá časem i znalce vína. :) 

Na knihu “Tramín s příchutí krve” spisovatelka Věra Fojtová navázala detektivkou “Ryzlink ostrý jako nůž”, která vyšla v nakladatelství MOBA v roce 2012. V současné době vinařskou krimi edici rozšířila třetí detektivka z prostředí krásné Pálavy, které Věra Fojtová věnovala poetický název “Nevěrné ženy pijí sauvignon”.

Ukázka:

Už na první pohled ležela v příkopu tentokrát rusalka Lucie a vypadala velice půvabně, jako by ji někdo s citem naaranžoval. Dlouhé vlasy rozhozené okolo hlavy prostírala sama voda, tváří odvrácenou od silnice kamsi do tmy, asi nechtěla, aby ji někdo v této poněkud choulostivé situaci a poloze viděl a poznal, dlouhé nohy mírně skrčené pod sebou. 
Vojta byl u nálezu první, zůstal stát na kraji silnice a tiše a ohromeně hvízdl. 
“Tady to dnes vypadá jako po veliké bitvě. Jako za Napoleona u Slavkova.”
Otakar se sklonil nad příkop a zeptal se: “Tohle ale není váš hýčkaný a ochraňovaný bezdomovec, že?”
“Ani tak nevypadá. Vždyť toho tolik nevypila, sotva tři skleničky tramínu. Že by ji to tak zmohlo? Nezdála se mi stříknutá, když přišla.”
Otakar doslova vklouzl po mokré trávě na dno příkopu, aby dívce pomohl vstát. Tentokrát Vojta neprotestoval.
Vsunul jí ruku pod hlavu a otočil ji opatrně tváří k sobě. Vypadala jako by spala. Jenom oči měla doširoka otevřené a nehybné, dívaly se mimo něj a vlastně nikam… kapitán Otakar Kuba ten pohled znal ze své dlouholeté praxe velice dobře. Ten pohled, před kterým utíkal.

Komentáře (3)

Přidat komentář

---