Ve stínu černých ptáků

recenze

První světová válka zuří na plné obrátky, stejně tak španělská chřipka, která nemilosrdně kosí muže, ženy i děti. Mary Shelley Blacková, hrdinka tohoto románu, je mladá dívka, která přijíždí do San Diega za svou tetou Evou – poté, co Maryin otec byl zatčen a ona neměla nikoho, kdo by se o ni staral. Její teta – stejně jako další lidé ve městě – se v zoufalství chodí nechat vyfotit k Juliu Embersovi, mladému fotografovi, který tvrdí, že umí zachytit duše zemřelých. Mary z toho není nijak nadšená a o to víc ji dráždí, když ji Julius chce využít jako silné médium. Pro Mary nastává velmi těžké období, když zjišťuje, že její chlapec Stephen – náhodou Juliův bratr – zemřel ve válce. Poté, co sama zemře na zásah blesku a zase se vrátí zpět do svého těla, na sobě pozoruje významnou změnu – má pocit, jako by potkávala ducha zemřelého Stephena. Je to možné? A co od ní Stephen chce? A zemřel vůbec ve válce?

Trochu jsem se bála a zároveň jsem byla zvědavá, jak autorka pojme fenomén paranormálních jevů a setkávání se s duchy a dá to do souvislosti s válečnými událostmi, ale musím říct, že jsem byla mile překvapena, jak moc dobře se jí to povedlo. Tahle kniha je totiž naprostá pecka! Ve stínu černých ptáků je jako román vskutku originální, napínavý od začátku do konce, úžasně čtivý a tak moc se vám dostane pod kůži, že když zrovna nečtete, musíte na knihu alespoň myslet. Mary Shelley je zároveň zajímavě napsaná, sympatická postava, takže si ji čtenář podle mě dřív nebo později prostě oblíbí. Je zdravě sebevědomá a nenechá si jen tak něco líbit a oblbnout se.

Kniha nám zároveň nabízí další úhel pohledu na dobu první světové války, jak ji lidé prožívali v zázemí a jak se lidé vyrovnávali s tím, že jejich přátelé a rodinní příslušníci umírali (ať už na bojišti nebo na chřipku), což beletrii zobrazující dobu první světové války rozšiřuje o nový způsob pojetí a dává tomuto tématu nový rozměr. Navíc zde autorka skvěle vykresluje fenomén „duchařských“ fotografií a spiritismu, který byl za doby první světové války v Americe rozšířený a velmi oblíbený. Pro mne osobně byl tento fakt novinkou a zajímavým zjištěním.

Román rozhodně doporučuji všem, koho zajímá téma války nebo duchařiny – oba fenomény se zde skvěle prolínají. Wintersová tuto tématiku zpracovala naprosto famózně a vytvořila tím napínavý příběh se skvěle vygradovaným závěrem, který vás zcela pohltí a nenechá vás na pokoji, dokud se nedostanete na konec. Vůbec nevadí, pokud nevěříte na duchy a nadpřirozeno. Autorka toto téma zvládla podat velmi střízlivě, věrohodně, propracovaně do nejmenších detailů, ale přitom „nepřepálila“ množství popisů, které by zde podle mne byly zcela zbytečné. Navíc je to tak napínavě napsané, že vás to nutí číst dál a dál, abyste zjistili, jak to teda se Stephenem vlastně bylo.

Dalším plusem je ta úžasná intenzivní atmosféra, kterou Wintersová v knize vytvořila zcela přesvědčivě, věrohodně a reálně. Střídají se tu scény smutné (válka, zranění, mrtví, Maryiny vzpomínky na otce), tajemné až strašidelné (spiritistická sezení a otázka, jak to teda s tím Stephenem je) se scénami napínavými (samotné pátrání, co se Stephenovi stalo). Autorka rozhodně umí udržet čtenářovu pozornost a neustále podněcovat jeho fantazii.

Já jsem s touto knihou rozhodně spokojena. S politováním tak zjišťuji, že od Wintersové u nás už nic dalšího nevyšlo, přestože podle Goodreads toho napsala víc než jen Ve stínu černých ptáků. Což je jistě škoda, protože zrovna od Wintersové bych si chtěla přečíst ještě něco dalšího, protože tímto románem na mne rozhodně udělala dojem. Jednoznačně doporučuji a dávám 100 %.

Komentáře (0)