Uvězněn mezi životem a smrtí

17. května v 21:36, autor: honeybee, přečteno 61x

Kniha snů

Recenze knihy: Kniha snů

„Říkal jsem už, že jsem synnie-idiot. Vnímám svět jinak než ostatní. Vidím zvuky, hlasy a hudbu barevně. Londýnské metro zní šedomodře jako sedlová taška plná nožů. Hlas mé matky je fialový a měkký, jemný závoj na zamrzlém jezeře. Můj hlas je momentálně nijaký. Když se bojím, je světle žlutý, když mluvím, bleděmodrý jako dětské dupačky.Láme se. Nejraději bych mlčel, dokud to nepřejde.“

Sedím u počítače a koukám na prázdnou stránku a přemýšlím, jak začít. Jak začít, aby moje slova nevyzněla do prázdna, abych vás opravdu přesvědčila, že tohle je jedna z těch knih, které byste si měli přečíst. Ano, opravdu, věřte mi. Takhle kniha vás chytne za srdce. Přiměje vás přemýšlet nad životem, vážit si toho, co máte, uvědomit si, jak málo stačí a váš život, či život někoho blízkého, se může kdykoliv nenávratně změnit.

Kniha začíná záchranou tonoucí holčičky, která přepadla přes zábradlí výletní lodi do londýnské řeky Temže. Z bývalého válečného reportéra Henriho, který ji zachrání, je rázem hrdina, ale své hrdinství si dlouho neužívá. Zamotá se a najednou je to on, kdo bojuje o svůj život. A to se v tento den měl konečně setkat se svým jediným synem Samem. Na schůzku už nedorazí. Jeho nehoda změní nejen jeho život, ale i Samův a také život Eddie, jeho dřívější lásky. Henri upadne do kómatu. Podaří se ho přivést zpět do našeho světa? Kdo je dvanáctiletá Medelyn? Budou Henri a Eddie opět spolu? To už si přečtěte sami.

„Pečovat o člověka v kómatu je jako uzavřít manželství s někým, kdo vám nikdy neřekne, že vás miluje,“ prohlásí doktor Saul klidněji. „Přesto mu musíte dát veškerou náklonnost a sílu, kterou máte. Všechnu lásku, pokud ji k němu cítíte. Bez šťastného konce. Strávíte velkou část svého života s někým, kdo nebude přítomný.“

Tato kniha vás zasáhne. Autorka vám dá nahlédnout do hlavy člověka v kómatu. Na co myslí, zdají se mu sny, co vnímá, co prožívá? Je to kniha plná krásných myšlenek, emocí a snahy pomoci.

Henriho třináctiletý syn je výjimečný, nejenže má vysoké IQ, ale má vzácnou poruchu, je synetik, vidí zvuky a hudbu barevně, dokáže velmi silně vnímat pocity lidí.

„To je magie literatury. Přečteme příběh a něco se změní. Nevíme co, proč, ani jakou větu. Přesto se svět změnil a my už nikdy nebudeme stejní jako dřív.“

Je to nejen příběh o tom, co člověk prožívá v kómatu, ale i příběh lásky. Autorka si pohraje s vašimi city a emocemi. Budete přemýšlet, zda se stane zázrak a podaří se Henriho navrátit. A poté, co se na scéně objeví Medelyn, nebudete mít klid, dokud knihu nedočtete.

Do stavu, v němž se Henri nachází, se může dostat kdokoliv z nás. Stačí okamžik a život se může otočit naruby. Henri má můj obdiv, neváhal ani minutu a vrhl se za záchranou dítěte a osud se mu za to nemile odvděčil.

„Jak rychle může život skončit! Jak zvláštní jsou cesty, které vedou ke smrti nebo životu! Souhrn nepatrných rozhodnutí, jen malých pohybů a hned život vypadá jinak, než ještě před hodinou nebo včera.“

Autorka vše vykresluje citlivě a uvěřitelně. Nestačím se divit, kde získala takové medicínské znalosti, aby příběh byl opravdu přesvědčivý a dotažený do konce.

Vše se odehrává během čtyřiceti šesti dnů, po kterých leží Henri v nemocnici. Ve vyprávění se náhodně střídají Sam a Eddie spolu s prožíváním a vzpomínkami Henriho. Kniha se čte svižně a budete ji neradi odkládat. A to nejen kvůli příběhu, ale i na dotek příjemné sametové obálce. Proč je obálka modrá a jsou na ní racci, se dozvíte, až poznáte Madelyn.

„Nejsilnějším voláním v poušti putujících duší je vůně. Říká se, že pachy vnikají i na úroveň komatózních pacientů. Všechny smyslové vjemy musí projít před zpracováním kolem thalamu, brány k lidskému já. Je-li poškozený, nemohou nás lidé v kómatu slyšet ani cítit naše doteky. Vůně však jdou oklikou přímo do limbického systému. A to spojuje vůně s pocity. Jsou začátkem vzpomínek na identitu.“

Tento příběh velké odvahy, vytrvalosti, lásky a touhy pomoci doporučuji všem citlivým duším. Těm, co si rádi přečtou knihu, která je přiměje přemýšlet o životě, a nebrat ho jako samozřejmost. Těm, co mají rádi, když v nich kniha vyvolá velké emoce, a zanechá v nich silný pocit, že takhle to nemělo být.

Moje hodnocení je 100 %.

Za možnost si tuto knihu přečíst vděčím nakladatelství MOBA. Jsem moc ráda, že jsem tuto autorku díky vám poznala a už teď vím, že si nutně musím přečíst i její dvě předchozí knihy - Levandulový pokoj a Přístav naděje.

A nedá mi to, abych na závěr neuvedla ještě jednu autorčinu myšlenku, kterou objevíte ve spisovatelčině poděkování.

„Knihy jsou jediná umělecká díla, která skutečně vzniknou až tím, když je někdo čte, v jeho hlavě a duši.“

Komentáře (0)