‚‚Trable v žabkách‘‘
recenze
Jeden plus jedna (2016)
/ Aracely
K této knize jsem přistupovala s trochou nedůvěry. Od autorky jsem v minulosti přečetla jen jeden román a druhý viděla v kině. A nevěděla jsem, jestli další její knihu vůbec zvládnu a trochu jsem se bála... Byla jsem, ale mile překvapena. Nejdříve bych chtěla pochválit obálku, je opravdu nádherná a moc se povedla. Kniha patří do Edice Světového Bestselleru a já po přečtení už vím proč... Chápu, proč je Jojo Moyesová tak oblíbená, její parketou jsou především romantické příběhy, které se však vyhýbají tradičním žánrovým klišé a za nimiž se skrývá vážnější podtext... Žádná lehká, oddychová četba to opravdu není, ale stojí za to!
Hlavní hrdinka Jess Thomasová je samoživitelka a má dvě děti: Constanzu nebo-li Tanzie a nevlastního syna Nickyho, o kterého se také stará. Nicky už je v pubertě, ale šikanují ho ve škole a Tanzie, jež je matematický génius, má možnost přestoupit na matematickou školu svaté Anny, ale to si Jess nemůže dovolit... Ještě jsem zapomněla na jednoho člena rodiny a tím je pes jménem Norman.
Manžel ji opustil a neplatí na děti alimenty. Jess dělá co může... Má dvě zaměstnání, pracuje jako uklízečka a ještě si přivydělává na baru.
A takový je posraný život Jess Thomasové...
Jednoho dne se však stane něco nečekaného. V taxíku najde svazek bankovek a bezpečnostní propustku, které patří milionáři Edu Nichollsovi, u něhož doma Jess pracuje. Není to sice nijak velký obnos, pro něho jistě jen ,,pár drobných", ale pro ni by to znamenalo vyřešení jejího problému. Jindy zcela zásadová Jess se zbrkle rozhodne, že si ty peníze vezme a použije pro svou dceru. A je rozhodnutá, mu ty peníze splatit do posledního dolaru, to ale ještě neví, jak jim Ed následně změní život...
A ani Ed Nicholls není úplné neviňátko. Také on sám si to pěkně zavařil a je v pořádné kaši... Ačkoliv se ze začátku zdá, jako arogantní a necitelný milionář, tak zdání někdy klame...
,,Tak jo děti. Vezměte si bundy. Bundy? Proč? Protože odjíždíme. Do Skotska. Říkala to s naprostou samozřejmostí. Nicky nespustil oči z obrazovky. My odjíždíme do Skotska?
Jo. Pojedeme autem. Ale my přece auto nemáme. Vezmeme si rollse. Nicky pohlédl na Tanzie, potom zpátky na mámu. Vždyť
nemáš povinný ručení. Řídím už od svých dvanácti. A nikdy jsem neměla nehodu. Hele, pojedeme po okreskách a většinou přes noc. Pokud nás nikdo nezastaví, bude to v pohodě. Oba na ni zírali. Ale vždyť jsi říkala... Vím, co jsem říkala. Ale někdy účel světí prostředky. Máma rozhodila ruce. Nicky, existuje matematická soutěž, která nám může změnit život, a koná se ve Skotsku. Právě teď nemáme peníze na jízdenky. Taková je skutečnost. Vím, že není ideální řídit, a netvrdím, že je to správné, ale pokud vy dva nemáte nějaký lepší nápad, tak prostě nasedněte do auta a neřešte to. A nemáme si zabalit?
Všechno je v autě. Tanzie věděla, že Nicky si myslí totéž co ona - máma se definitivně zbláznila. Ale někde četla, že blázni jsou jako náměsíční - nejlepší je nevyrušovat je. Takže opravdu pomalu přikývla, jako by to všechno dávalo smysl.
Str ~ 83
Příběh je vyprávěn z pohledu čtyř osob: Eda, Jess, Tanzie a Nickyho.
Byla jsem tak vtažena do děje, že jsem četla v ,,jednom kuse"
a to i při jídle, v jednu chvíli jsem mrzla, protože jsem větrala a nebyla schopna jít to okno zavřít, jak to bylo čtivé a já se ani na pár vteřin nechtěla od knihy odtrhnout :-). Skončila jsem s očima červenýma jako králík a totálně vyčerpaná, ale spokojená. A tenhle stav pochopíte, až se také začtete...
Moc se mi to líbilo. A tím, že to bylo psáno z pohledu čtyř osob, tak to tomu dodalo na zajímavosti a dostaly se mi různé úhly pohledu, jak z pohledu dospělých, tak i z pohledu dětí...
Obdivuji hlavní hrdinku, jak byla stále optimistická a nenechala se ničím srazit na kolena. Jak to všechno zvládla a nesložila se z toho... Ano, udělala chybu, ale její jednání se v Té zoufalé situaci dalo pochopit. A jak už jsem se zmínila, tak ani Ed nebyl bez viny...
V příběhu figurují Edovi rodiče, jeho sestra Gemma a bývalý manžel Jess - Marty.
Kniha je chvílemi dost dramatická, občas smutná a o napětí a emoce zde není nouze, ale hlavně je plná víry a naděje, je romantická a dobrodružná, ze všeho nejvíc je ale o rodině a rodinných poutech. V těch nejvypjatějších okamžicích jsem měla v očích slzy, ale to je doménou téhle autorky, ta rozpláče i odolnější a statečné povahy :-).
Garantuji Vám, že na tuhle knihu jen tak nezapomenete!
Doporučuji k přečtení!!!
Komentáře (10)
Přidat komentář
Myslím, že tvá recenze vystihuje knihu do puntíku. :) Takže pevně doufám, že navnadí i ostatní čtenáře.
alzbeta4340: Děkuji :-). Jo na to jsem taky neměla nervy, ale tahle kniha vážně stojí za to. A bude se líbit :-). Pak mi dejte vědět;-).
Moc pěkná recenze. Četla jsem "Než jsem tě poznala" a zařekla jsem se, že od Moyesové už nic číst nebudu, protože na to nemám nervy. Dík recenzi jí možná ještě dám šanci....
Krásná recenze :), až budu mít dostatek duševních sil, ráda si ji přečtu. Dle recenze vypadá velmi slibně!!!
Aracely také napsala
,,Formulista a Elfka"
Rajcovní Dřevoblbec a Alenka v říši divů
Amor por españa
,,Princ a Slunečnice"
Ďábel s andělem v těle nebo je to naopak?
Veeria: Děkuji a také v to doufám :-).