Touha po svobodě

recenze

Celaena Sardothien, nájemná vražedkyně, které se celá země obávala, byla před rokem chycena a uvězněna v solných dolech Endovieru. Rok ale uplynul jako voda a Celaena je stále živá, i když spíše jen přežívá. V tom se ale najednou v tomto táboře pro otroky objeví mladý korunní princ, který jí nabídne svobodu výměnou za službu pro krále. Nejprve ale musí porazit svých třiadvacet soupeřů, a tím tak získat post králova bojovníka. Celaena nabídku přijme a odjede s královskou skupinou do adarlanského skleněného hradu. Postupem času ale všichni zjišťují, že se na hradě vyskytuje někdo, kdo bojovníky v noci zabíjí. Dokáže Celaena vyhrát v souboji a přitom uniknout zlu, které na ni ve spánku číhá?

Zkuste si představit knihu, ve které jsou smíchané dystopie Hunger Games, Divergence a Selekce, a i přesto si kniha uchovává svou originalitu a řadí se do žánru young-adult fantasy. Nejspíše si říkáte, že to bude pěkná blbost, ale sama musím uznat, že se to autorce povedlo hezky zkombinovat a všechno to spolu dohromady funguje.

Hned na začátku knihy naleznete mapu, která je báječným doplňkem k příběhu. Tato ilustrace se skvěle hodí pro orientaci v ději a líbí se mi, že mohu sledovat putování hrdinů takto na obrázku.

Největší kámen úrazu celé knihy je její předvídatelnost a naprostá průhlednost zápletky a zloducha. Příběh zní podle anotace velmi slibně a skvěle se také i čte, ale tím, že to všechno prokouknete už v první třetině knihy, vám zkazí celkový dojem z díla. Autorka má také tendenci spoustu situací dlouze opisovat, takže ve finále by kniha mohla být i daleko kratší.

Hlavní hrdinka Celaena Sardothien, jejíž jméno vždycky nějak zkomolím, je nejobávanější nájemná vražedkyně v celé zemi. Už jenom díky její pověsti jsem čekala zkaženější charakter prolezlý temnotou a utápěním v depresích. Toho se mi bohužel nedostalo. Představila se nám totiž ve všech ohledech dokonalá, mazaná osmnáctiletá holka s pořádně prořízlou pusou. Nechápejte mě špatně, celkem jsem si ji oblíbila, ale zkrátka jsem čekala někoho jiného.

Nejsem si jistá, jestli šlo autorce o to, aby vykradla co nejvíce literární děl, ale korunní princ Dorian Havilliard byl téměř dokonalou kopií Evžena Oněgina od Alexandra S. Puškina. Motiv zbytečného člověka se sice na Evženovi podepisuje a promítá mnohem více, ale i tak bych Doriana označila jako člověka, který je naprosto znuděný celým svým životem, nic ho už nebaví ani netěší a možná si připadá i trochu zbytečný.


Obálka:
Obálku Skleněného trůnu bych zařadila mezi průměrnější. Nic na ní výrazně neruší, ale ani nijak nezaujme. Velmi se mi ale líbí provedení názvu knihy vystouplým stříbrným písmem. V rámci vzhledu a designu bych se ještě chtěla zmínit o tom, že kniha je paperback s hodně stránkami, takže má tendenci se na hřbetu lámat.


Celkové hodnocení:
Skleněný trůn je příjemné čtivo, které mě velmi bavilo číst i přes svou předvídatelnost a další nedostatky. Knihu jsem přečetla jedním dechem a jsem zvědavá na další díl. Mrzí mě jenom, že Skleněný trůn má nevyužitý potenciál. Tuto young-adult knihu doporučuji spíše lidem, kterým nevadí jednodušší zápletka a ve vodách literatury pro mladé se nepohybují příliš dlouho.

---

Název - Skleněný trůn
Originální název - Throne of Glass
Autor - Sarah J. Maas
Překlad - Ivana Svobodová
Série, díl - Skleněný trůn #1
Počet stran - 392
Vazba - paperback
Nakladatel - CooBoo
Rok českého vydání - 2015

Komentáře (0)