To české v nás

recenze

Úkol pro šaška (2016) 4 z 5

/ herdekfilek

Pojetí dějin jako detektivní taškařice, která táhne čtenáře reáliemi našeho národa s umem, humorem a nadšením. To je kniha Úkol pro šaška od Pavla Hrdličky, který svůj spisovatelský talent objevil až v penzionovaném čase vlastního života. Nutno poznamenat – jaká škoda – kdyby Pavel Hrdlička začal psát a publikovat již ve svém mládí, mohli bychom s hrdostí zaplňovat knihovny kvalitní historickou literaturou už desítky let.

Pavel Hrdlička se knihou již počtvrté vrátil k fiktivnímu podrychtáři města pražského, k Václavovi od Černého koně. Počtvrté se vracíme do osidel jeho ryze českého pohledu na život, protentokrát do strastiplných časů našeho národa, do období, kdy nám byl Zikmundem ukraden král Václav IV., naše království bylo vypleněno a padlo do chaosu bezvládí a tahanic o moc konšely a šlechtici a měšťany a vojáky.

Pavel Hrdlička mistrně snoubí fiktivní s reálným. Na základě několika vymyšlených postav provede čtenáře zásadními zvraty našeho národa. Ukáže, kde tesař nechal díru, aby český král Václav IV. mohl uprchnout z věznění Zikmundova. Předvede Zikmundovu zlolajnost a mocichtivost. Dá dějinám život, skutečnou podstatu. Ukáže a ukazuje, že dějiny jsou hlavně příběh, příběh, na kterém vyrostla naše současnost. Příběh, který by měl být vepsán hluboko v nás. Protože jsou to naše dějiny, náš příběh. Pavel Hrdlička předvádí, že dějiny nejsou mrtvá čísla a nezáživné údaje a suchá fakta, ale schůdek k pochopení. Protože kdo nezná vlastní kořeny, nepochopí proč a kam by mělo směrovat větvoví. Protože nevidí a nemůže vidět jedinečnost, kterou nám naše dějiny předávají do přítomnosti. A tím i do budoucnosti.

Pavel Hrdlička zkrátka dokáže to, co málokterý učitel dějepisu. Dá čtenáři možnost znát a zamilovat si historii vlastního národa. A na tomto vědomí poté postavit svůj světonázor.

Protože i teď se dějí dějiny. A my jsme jejich součástí. Ale tak nějak je nám našeptáváno, že historie je mrtvá, že spočinula v hrobě společně s našimi předky, kteří se často mýlili, protože… pravdu mají ti druzí.

Člověk, který si není vědom své historické podstaty, jako kdyby nebyl. Stává se ocáskem za dějinnými pohyby ostatních.

A Pavel Hrdlička dokáže vystihnout ve svém psaní právě tu zdravou a pronikavou českou hrdost na vlastní národ. Tu chuť se za něj postavit a prostě jej svou existencí budovat a být jeho uvědomělou součástí. Být Čechem není jen státní příslušnost, ale převážně ta národní. Protože přesně takový je Václav od Černého koně. Hrdý a šťastný ve svém češství.

Velikost historie není odvislá od velikosti národa.

Nakonec jedno provolání – prodali jsme stát, neprodejme i národ.