Tíha vesmíru

recenze

„Předpokládám, že je to máma, protože jaká by se u nás doma vzala jiná ženská – teda pokud se táta nerozhodl, že si sem přivede Monicu Chapmanovou. Tohle je Máma s rozpuštěnýma vlasama.“

Tíha vesmíru je můj první přečtený úlovek ze Světa knihy 2017. 400 stran přečtených za méně než dva dny. S výběrem jsem spokojená, příběh je moc pěkně napsaný, originální a silný. Navíc jsem po knížce sáhla ve správný čas, taky si zrovna dávám Supernatural rewatch. :-) Akorát ještě čekám, až se ukáže Castiel.

Jak jsem psala, příběh byl velice originální, o prosopagnosii jsem slyšela poprvé. Podle recenzí a přijetí na českém trhu jsem ovšem čekala trochu větší pecku. Nemůžu, říct, že bych byla nějak zklamaná, jen jsem čekala, až přijde to… něco. Neměla jsem sebemenší problém se začíst, střídání úhlu pohledu s novou kapitolou mi nevadilo. Dialogy byly živé a psané hovornou češtinou. Tak já nevím, v čem byl problém. Možná jsem měla přílišná očekávání.

„Uvědomuješ si, žes mi v jedný větě oznámila, že půjdeš za školu, a ještě sis řekla o peníze? Uvědomuješ si, že jsem nejlepší táta na světě?“

Libby jako hrdinka byla úžasná. S dárkovou mašlí za uchem, fialovými bikinami, nezměrnou odvahou a teniskami popsanými citáty z knih. Je to typ člověka, ke kterému bych na střední určitě vzhlížela. Jen mi přišla taková moc dospělá a vyrovnaná, na to, čím si v životě musela projít. Její táta je taky báječný člověk. Vlastně se mi líbila většina postav a jejich vykreslení. Studie Jackovy mysli byla skvělá. I jeho úhel pohledu mě moc bavil. Stejně tak jeho handicap. Byla jsem jak u vytržení, kdy to oznámí rodině a nakonec byla ta scéna docela odbytá, což mě mrzelo. Zamilovala jsem si Dustyho s kabelkou a jestli se k němu bude někdo chovat „hnusně“ osobně si to s ním vyřídím.

Slovo, které mě napadá pro zhodnocení práce v nakladatelství, je: nevyvážená. Některé části jsou propracovanější než jiné. Něco je psáno velmi originální a pěknou češtinou, například „pecka čenichovka“ byla úžasná a naprosto mě dostala. A pak přišly výrazy jako „most vedoucí na cestu domů“ a minimálně šestkrát jsem zaznamenala (a na to jsem alergická) „jeden každý“ (například člověk). Au, moje oči. Schválně mi řekněte, kdo tak mluví? A pokud tento anglikanismus opravdu někdo používá, měl by ihned přestat.

Určitě ale doporučuji Tíhu vesmíru k přečtení, protože kniha v člověku přece jen něco pěkného zanechá. Příběh je osudový, protknutý narážkami na seriály a hlavně knihy a moc se mi líbil vnitřní svět, představivost a humor obou hrdinů.

Komentáře (0)