Strach - román, který děsí

recenze

Jožo Karský je vyhořelý třicátník, který si právě prochází nelehkou životní situací – přišel o práci, rozešla se s ním přítelkyně, – a tak se vrací do svého rodného města Ružomberku, aby přišel na jiné myšlenky. Ale ani tady nenachází klid – vrací se mu vzpomínky na dětství, které je poznamenané událostmi, jež se Jožo v sobě několik let snažil zadusit a které ho podvědomě z hloubi duše děsí, ač se sám sebe pokouší přesvědčit o opaku. Situace v Ružomberku se postupně začíná vyhrocovat, když se historie opakuje – venku panují tuhé mrazy a z okolí se záhadně ztrácejí děti. Stejně jako se před 27 lety mimo jiných dětí záhadně ztratila Jožova sestra Alice...

Již samotná obálka říká, že tato kniha je mysteriózním thrillerem, ale podle mého názoru stránky románu Strach nabízejí mnohem víc – osobně ho považuji za regulérní horor, kterému se víc než dobře daří čtenáře děsit – tak, jak by to člověk u správného hororu očekával. Na férovku přiznávám, že jsem se na konci knihy vskutku bála, a to se považuji za vcelku otrlou čtenářku. Jsem ohromena a před autorem tak skláním pomyslný klobouk, protože po Johnu Saulovi a jeho Nemilovaných je Jozef Karika teprve druhým autorem, kterému se podařilo mne opravdu vystrašit.

Také velmi vysoko hodnotím to, jak je celý román vystavěný – zpočátku jsou nám představeny hlavní postavy – Jožo a jeho přátelé z dětství, kteří byli svědky Alicina zmizení a stejně jako Jožo si z dětství nesou traumata spjatá s událostmi před 27 lety. Postupně jsme pak vtahováni do děje, který s blížícím se koncem graduje, a vy jen se zatajeným dechem sledujete, kam to celé spěje. A zatímco začátek je vcelku klidný, děj pak postupně přituhuje, postavy samotné se pod náporem vlastního strachu s každou další stránkou čím dál více emočně a psychicky rozkládají a na samotném konci je atmosféra tak hustá a intenzivní, že už jen čekáte, kdy něco děsivého odněkud z knihy vyskočí i na vás.

Co je na knize vlastně tak děsivé, je to, jak autor popisuje to „zlo“, které zde panuje. Nevíme, jak vypadá, kdy se objeví a kdy udeří znovu, kdo bude další obětí. Toto zlo je neurčité, nejasné, dlouhou dobu zůstává nepojmenované, bez jakékoliv formy, která by ho blíže určovala a ohraničovala. Stejným způsobem ho vnímají i hrdinové knihy a vy jen bezmocně sledujete, jak je jejich vlastní strach stravuje zevnitř. Karika to vykreslil tak perfektně, že to „sžírání strachem zevnitř“ se postupně přesouvá i na čtenáře samotné. Závěr knihy pak odpovídá sice jen na část otázek, které si člověk může klást, ale to vůbec nebrání tomu, aby vás kniha po dočtení nechala bezmocné s očima dokořán a lapající po dechu.

Román Strach rozhodně nabízí čtenářům velmi intenzivní zážitek a já jsem ráda, že jsem sáhla zrovna po této knize, když jsem si říkala, čím bych asi tak začala, abych se zkusila zakousnout do slovenské literatury a pomalu ji začala prozkoumávat. Dávám této knize samozřejmě 100 % a doporučuji každému, kdo se rád bojí a kdo by rád poznal něco ze současné slovenské literatury.

Komentáře (0)