Špičkové dílo politologické literatury

recenze

Anarchie, stát a utopie (2015) / JanH

Tato mimořádně zajímavá kniha se nedá tématicky přesně zařadit. Jistě, můžeme ji označit za dílo sociologicko-politologické (nebo naopak), ale jde mi teď spíše o to, jaký literární styl zde autor volí. A tady dost váhám - je to čistě vědecký nebo naopak populárně-naučný pokus o vystihnutí povahy státu, resp. zodpovězení otázky, zda je stát přirozenou či uměle vytvořenou strukturou lidské společnosti? Můj názor tedy je nakonec zhruba takový, že kniha se dotýká obou zmiňovaných rovin - jde zajisté o složité téma, takže se nelze vyhnout odbornému, vědeckému jazyku, autor se ovšem současně při vší „vážnosti“ nerozpakuje tam, kde je to možné či nutné, použít vtip, nadsázku a odlehčení. A to je také jistě jeden z důvodů, proč se mi kniha tak dobře četla, resp. studovala.
Robert Nozick nezačíná tak, že by prostě postuloval stát jako neoddiskutovatelnou společenskou entitu. Všímá si naopak možnosti neexistence státu a situací, v nichž by se lidé za takovéhoto stavu věcí ocitali. Je anarchie vůbec myslitelná, resp. praktikovatelná? Jistě, už samotný pojem anarchie jakoby měl v sobě zakódováno cosi archaického či dokonce antihumánního, ačkoli ve skutečnosti je možné předpokládat různé variace anarchie a tudíž nevidět v ní automaticky onen Hobbesův pověstný „boj všech proti všem“. A právě tyto úvodní pasáže, v nichž se autor nevyhýbá názorovému střetu s některými teoretiky anarchismu, patří podle mě v knize k nejzajímavějším.
Je celkem logické, že libertinián Nozickova typu nakonec přes různé peripetie dospívá k přesvědčení o přirozené podstatě státu. Kdybychom si např. představili situaci, že žádný stát není, pak by si jej lidé postupně zase vytvořili. Zcela zákonitě by podle něj vznikl tzv. ultraminimalistický stát, neboť lidé by se sdružovali do skupin (autor pro ně užívá termín „ochranná sdružení“), primárně sloužících k zajištění bezpečnosti svých členů. Takto pojaté uspořádání společnosti by ovšem ještě nebylo státem (pojem ultraminimalistický stát je zde spíše lingvistickou pomůckou pro označení přechodné fáze mezi anarchií a státem), nýbrž vzájemným bojem oněch ochranných sdružení a tedy pouze jakousi skupinovou anarchií, nevýhodnou pro všechny. Nakonec by tudíž nezbytně došlo k tomu, že by problém bezpečnosti jedinců i skupin byl přenesen na jedinou instituci, tj. na stát, jehož hlavní předností by byla neutrálnost při řešení jakýchkoli společenských sporů.
Americký politolog tedy nechápe stát jako nějaké metafyzické dobro, spíše v něm vidí jakousi nutnost či nezbytnost, která má i mnohé nevýhody či dokonce může bránit lidem v řadě smysluplných aktivit. Je tudíž zastáncem a teoretikem tzv. minimalistického státu, který má pouze takové pravomoci, které jsou nezbytné pro jeho fungování, resp. pro účel, kvůli kterému vznikl.
Ke stejnému výsledku - tj. minimalistickému státu - dochází Robert Nozick i z jiné pozice, totiž z postulování vize utopické společnosti. Tato není primárně vnímána jako na výrobu a spotřebu orientovaná entita, její povaha může být např. i duchovní. Z těchto teoretických předpokladů pak dle autora ovšem znovu vychází vítězně minimalistický stát.
Kniha Roberta Nozicka je dle mého náhledu zajímavá a přínosná především tím, že její autor nevynáší kategorické soudy, ale ke svým závěrům přichází jaksi oklikou, tím, že ukáže na absurdnost alternativních řešení. Mnohé z otázek pak nastoluje bez toho, aby na ně hledal odpovědi, resp. tu jedinou správnou, když taková podle něj evidentně neexistuje. Nemalé čtenářovy sympatie si tento pronikavý a bystrý pozorovatel společenského života získává i tím, že ukazuje na složitost a v konečném důsledku neřešitelnost (tedy z hlediska práva či spravedlnosti) celé řady možných společenských situací, stejně jako častým „přiznáním“ vlastní nekompetentnosti ve vynášení konečného verdiktu.
Vydaná v roce 1974, má dnes kniha paradoxně ještě větší aktuálnost než v době svého vzniku. Tendence západních demokracií k tzv. sociálnímu státu, resp. masívní opouštění libertiniánských principů v samotné autorově vlasti především v posledních letech za prezidentování Baracka Obamy jsou varovným mementem, neboť každé sociální inženýrství je v přímém rozporu se zásadami svobody a lidských práv. Anarchie, stát a utopie, toto špičkové dílo politologické literatury, jehož autorem je „pravověrný“ liberál ze staré školy, si tudíž zasluhuje nejen pozornost, ale i důkladné studium.

Komentáře (2)

Přidat komentář

---