Sáhla jsem po příjemně tlusté knize a...druhý den byla dočtená

recenze

Jedenáctiletá Katy miluje dobrodružství a pro strach má uděláno.Ve škole kamarádí s kluky,jezdí na prkně a ze všeho nejraději organizuje výpravy do sousední opuštěné zahrady.
Jednoho dne se Katy z trucu vydá do zahrady sama a sestrojí si malou houpačku.Stačí se zhoupnout...a letět,tak jako to dělávala s mámou,která ji jako malého caparta houpala.
Jenže místo následuje pád.
Mladá Katy je náhle vržena do světa,který předtím jen nezaujatě pozorovala,do světa,kde vaše tělo končí pasem.
Bude vůbec ještě někdy mít chuť létat,smát se,žít?

Knihu jsem vzala do ruky o letních prázdninách.Všechny její předchůdkyně jsem v létě rychle zhltla a tak jsem se rozhodla sáhnout po těžším kalibru.Přes tři sta stránek hm,to by mělo stačit,říkala jsem si.Jak šeredně jsem se však spletla.
Kniha mne nepustila od první do poslední stránky.Plakala jsem a smála se s Katy,bála jsem se,cítila část její frustrace.
Příběh je vyprávěn jednoduše a sviženě,přesto nelze mluvit o nekvalitě.Celou dobu jsem měla pocit,že jsem se inkarnovala do Katy a její trable prožívám s ní.
K postavám:zamilujete si je.V každé z nich umíte objevit dobrotu a lidskost,i když se to třeba na poprvé nezdá.
A časem u nich naleznete i jejich slabé stránky.

Kniha ve mne zanechala opravdu výjimečný dojem.Už dlouho mne nic tak nezasáhlo a nedonutilo se zajímat o problematiku zdraví.Myslím,že Katy se dostalo nejvyššího ocenění,jaké se knize může dostat:změní čtenáře.Přečtení této knížky vás povznáší.A nechat se povznést touhle knihou je výsada.

Komentáře (0)