Přišla si pro ni

recenze

Dům smrti (2017) 5 z 5 / Jack333
Dům smrti

Měl jsem celou dobu při čtení husí kůži. Autor totiž využíval podprahově vyvolaný strach, který postupně nabíral na intenzitě. Čím hlouběji jsme se dostávali, tím to bylo napínavější a konec – ten mě překvapil.

Ačkoliv jsem věděl, že se od autora v únoru dočkáme nové knihy s touto tématikou, bylo mi jasné, že i bez hlavní hrdinky by to nějak udělat šlo. I když právě ona je tou nejsilnější postavou. Blumová z pohřební služby navenek nemá duši, ale uvnitř skrývá neskonale trpící osobu. Je to charakter, který má velký potenciál, a během díla se opravdu určitým směrem vyvíjí.

Ani na chvilku mi nepřišlo, že by tam něco překáželo. Kapitoly byly příjemně krátké a odsýpaly opravdu rychle. Bernard Aichner vás dokáže udržet v napětí, přitom k tomu nevyužívá moc věcí. Stačí mu popsat prostředí, trochu do toho přidat emoce hlavní hrdinky a proložit to přímou řečí, která to posune na jiný level.

Mnohonásobně lepší než první díl, který jen lehce navazuje na předešlou knihu Přítelkyně smrti. Kdy se poštěstí i té, která párkrát někoho odstranila z cesty, aby teď někdo zatoužil potom, odstranit ji na věky z pozemského světa. Stačí k tomu odhalení hrobů, prázdný hotel, upravený exponát sedící na zebře, ale i bláznivost jedné rodiny.

*
Sliby, chyby. Nedává už na ni pozor, neochraňuje ji, nesvírá ji v objetí. Ani děti. Je tu jen ona sama, její náruč a láska, nikoli jeho. Blumová a Ingmar, jinak nikdo. Mark ji opustil, zanechal ji ve zlém snu, z něhož se stále ještě neprobudila. Stíhá ji jedna katastrofa za druhou. A pořád ten strach, že není konec, že se ještě něco stane. Že jí někdo znovu vezme to, co teď drží. Strach, protože je to moc dobrý pocit, protože si přeje, aby to tak zůstalo navždy. Dvě děti, které ji daroval. Vidí Markův obličej, nos a ústa, když se podívá na Nelu. Uma má jeho husté vlasy. Mark je u ní. Úplně blízko.
*


Nikdo neprohloupí, když si knihu koupí. Bude ho bavit. Pozor ale na ty temné momenty, kterých je tam bezpočet, můžou vás přivést k vlastním špatným vzpomínkám a uvést do letargie. Obrňte se proto silnou vůlí a zkuste být na nějako tu chvíli paní Blumovou – obyčejnou ženou, matkou, ale i osamělou funebračkou – kterou čekají jenom problémy. Troufnete si?

Komentáře (0)

Přidat komentář