Předsmrtné křeče evropské civilizace nebo zbývá ještě nějaká naděje?!

recenze

Jak zabít civilizaci (2015) / JanH

Když se před lety konalo referendum o vstupu naší země do Evropské unie, hlasoval jsem proti. Důvodů k tomuto rozhodnutí jsem měl celou řadu a jistě není nutné je tady vyjmenovávat. Uvedu jen tolik, že k mému negativnímu postoji vůči EU významně přispěl jeden brilantní sociolog a politický komentátor, jehož články a knihy se těšily (a těší stále!) velkému zájmu všech těch, kdo nesdílí nadšení ze stále se prohlubující „integrace“ a směřování Evropské unie k „federalizaci“, tj. ke zničení národních států.
Benjamin Kuras je zkrátka člověkem, který dokáže složité věci sdělovat srozumitelným a logicky vyargumentovaným jazykem, oproštěným od frází a politicky-korektního mlžení, tak charakteristického pro mainstreamové pseudonovináře. Ke společenským problémům přistupuje vždy otevřeně, s nadhledem a se znalostí problematiky, které jeho oponenti nejsou schopni konkurovat. Pokud jej někdy výjimečně pozvou do televize, stává se postrachem redaktorů, protože ti podvědomě cítí, že mají co do činění s opravdovou osobností a nikoli se sluníčkářskými nýmandy, kteří jen papouškují povinnou eurounijní mantru. A stejně tak se to má i s každou nově vydanou Kurasovou knihou - napsal jich už opravdu hodně a prakticky každá se stala politologickým bestsellerem. Myslím, že tento „osud“ čeká i tu zatím poslední s názvem Jak zabít civilizaci.
Autor se v ní zamýšlí nad dnešním stavem západní civilizace a jeho pohled je nanejvýš pesimistický. A není to jen aktuální hrozba přímého konfliktu s islámem, pronikajícím do srdce Evropy s tzv. uprchlickou vlnou. Rozpad starého kontinentu začal již mnohem dřív, podle Kurase vlastně s pádem železné opony, kdy euforie z rozpadu Sovětského svazu a vyhlídka na Fukuyamův šťastný „konec dějin“, kterým mělo být celosvětové vítězství liberální demokracie, se ukázaly být pouze další z mnoha utopií, kterým Evropa v minulosti tak lehce podléhala.
Liberalismus, dovedený v západních demokraciích ad absurdum, tedy systém, v němž svobodě jedince není kladena žádná protiváha v podobě morálních povinností, má v sobě totiž zcela zákonitě zakódován sebezničující potenciál, který z toho, co se obvykle nazývá „evropskými hodnotami“, učinil sice vznešeně znějící, ale fakticky naprosto jalové pojmy. Tak svoboda projevu je obětována na oltáři politické korektnosti, tradiční rodina házena na smetiště ve jménu homosňatků a „alternativních forem soužití“ a pochod institucemi, který se zpožděním, ale o to nekompromisněji provádějí ultralevicoví osmašedesátníci, ničí i poslední zbytky toho, co bylo dosud v Evropě v oblasti lidských práv považováno za samozřejmé a nedotknutelné. To všechno a mnoho dalšího změnilo Evropu k nepoznání. Když k tomu připočteme faktickou kapitulaci a kolaboraci intelektuálních elit, pak se nelze divit, že se náš kontinent opět nachází na jedné ze svých křižovatek, přičemž ovšem žádná z nabízejících se cest bohužel nevede k záchraně. Můžeme si už jen vybrat, zda se necháme zničit agresivním islámem, bruselskými sociofanatiky či Amerikou, která je schopna nás pro své vojensko-ekonomické zájmy v rozhodující chvíli klidně nechat na holičkách.
Kniha je doslova nabita faktografickými údaji, které bychom v oficiálních médiích nikdy nenašli. Mám-li mluvit konkrétně, pak za nejotřesnější příklad toho, jak jsou dnes v Evropě pošlapávána lidská práva, považuji případ holandského politika Geerta Wilderse, o němž se Kuras dopodrobna rozepisuje a na němž s bravurou sobě vlastní demonstruje pokrytectví a zbabělost současného evropského establishmentu, úslužně vycházejícímu vstříc všem požadavkům radikálního islámu.
Benjamin Kuras ve své knize mluví zcela otevřeně a to, že jeho pohled na budoucnost Evropy je spíše pesimistický, není rozhodně jeho vinou, nýbrž vinou těch, kdo tento dnešní katastrofální stav způsobili. Je tedy vše ztraceno, nebo snad ještě někde svítí jiskřička naděje? Autor se přiklání spíše k první variantě. Já si mu v tomto dovolím maličko odporovat, k čemuž mě vedou některé nebývale pozitivní události několika posledních dnů, především tedy výsledky voleb v Polsku a Francii, které svědčí o tom, že tváří tvář smrtelnému nebezpečí islamizace kontinentu si řadoví Evropané na rozdíl od politických špiček zachovávají bdělost a zdravý rozum.
Kniha Jak zabít civilizaci dává čtenáři jedinečnou možnost, jak se nestát obětí mediálních manipulátorů a dokázat porozumět současnému vojensko-politickému vývoji, charakterizovanému skrytým i otevřeným bojem islámu o dosažení světovlády, v němž mu pomáhají a svou smutnou roli užitečných idiotů hrají politické špičky Západu. To, co většina lidí nejasně tuší, se ukazuje být bohužel pravdou - jsme svědky gigantického spiknutí, které má za cíl zabít civilizaci!

Komentáře (8)

Přidat komentář

---