Pojďte se bát.....

recenze

„Seržant vytáhl pohrabáč, přistoupil k němu, uchopil dutý roh,který o kousek vyklouzl,opatrně vsunul doruda rozžhavený pohrabáč do jeho konce, jako by si zastrkával meč do pochvy, pak ho vpravil a pevně a nemilosrdně zatlačil. Ozvalo se ostré zasyčení a bublání, jak se pálila měkká sliznice rekta, a zároveň bylo cítit sladký pach spáleného masa. „

Frannie, mladá svobodná archeoložka. Dívka, která se točí ve své práci a je na ni náležitě hrdá. Kamarádky ji požádá, zda by jí mohla vyzvednout kontrabas. Frannie souhlasí. Původně má jet taxikem, ale nechce se jí utrácet, tak se rozhodne jet dopravou. Kontrabas je sice neforemný, ale celkem lehký. Ve vlaku potká pohledného muže Olivera, který ji nabídne pomoc. Je s ním jeho syn Edward, oba ji zaujmou a svým způsobem okouzlí. Avšak nějakou hlubší debatu nezavedou a každý se rozchází svou cestou.

Její život jde dál. Celá napjatá jde k zubaři. Tam v čekárně při zvedání časopisu, z hromádky vyklouzne jiný a otevře se na straně s inzeráty. Ze záhadného popudu a zvědavosti ho začne pročítat… Celá ohromená kouká na inzerát, kde muž vyzývá ženu s kontrabasem, co byla na nádraží, zda by se mu ozvala.

Vztah těchto dvou může začít. Avšak je provázen nespočetným množstvím nehod, neštěstí, možná náhod. Zjistí, že se již viděli o několik let dříve. Frannie vše co se děje kolem nechápe. Neví, jestli nepřichází o rozum, avšak nedokáže najít souvislosti a důvody k tomu proč a co vlastně se to kolem ní děje.

Edward je velice zvláštní chlapec. Má tvář anděla, je milý a příjemný společník. Jenže upadá do prapodivných stavů mlčenlivosti a je schopen jakoby v transu mluvit latinsky. Frennie je z něj na rozpacích. Neví co si má z tohoto jeho chování a jejich změn vyvodit. Občas jí přepadne strach, že se dostala do nějakého kruhu, zlého, bojí se.

„Podívala se na Olivera a všimla si, že se mu na tváři objevil zvláštní poděšený výraz, když na syna pohlédl. Stín, který se mu mihl v očích, byl plný strachu. Otočila se k Edwardovi, ale jediné, co viděla, byl důvěřivý obličejík malého chlapečka, který našel novou kamarádku.“

Celá kniha je psaná velice čtivě, troufám si říct, že byla lepší než Srdíčko. Provází Vás tu napětí a děj graduje. V celém počátečním „chaosu je řád“. Nitky osudu se střetávají v jasný obraz.

Chvílemi mi evokovala sérii filmů Nezvratný osud. Byly zde pasáže, které by slabšímu jedinci mohli obrátit žaludek. Gradace děje dokázala chvílemi to, že Vám přeběhl mráz po zádech. Takže pokud se rádi bojíte a věříte, že mezi námi je i něco nadpřirozeného, tak Vás tato kniha velice ráda uvítá a ponese na vlně napjaté atmosféry a strašidelných situacích.

Celkově tedy rozhodně doporučuji, avšak s varováním – čtení před spaním může způsobit noční můry ;)


„Non omnis moriar. Já však docela nezemřu.“


Jitulisko.cz

Komentáře (0)