Podivuhodné cesty Julese Verna – Úvod a zastávka první - Pět neděl v balónu

recenze

Podivuhodné cesty Julese Verna – Úvod

S verneovkami jsem nezačínal tak mladý jako mnozí ostatní. Tuším, že první (Děti kapitána Granta) jsem četl někdy v době, kdy mi mohlo být asi čtrnáct. Na první pohled jsem se zamiloval a v dalších letech pročítal ty nejklasičtější kousky typu Pět neděl v balónu, Dvacet tisíc mil pod mořem či Tajuplný ostrov. Díky své sběratelské vášni jsem i nadále v antikvariátech nakupoval další více či méně známé knihy a každý rok na své čtenářské konto několik dalších verneovek přidal. S přibývajícím věkem se měnil i můj pohled na některé z knih, ve kterých jsem krom někdy už trochu šablonovitého děje začal objevovat i další zajímavé podněty k zamyšlení. Těmi byl samozřejmě údiv nad Vernovou předvídavostí, co se vývoje vědy a techniky týče, začal jsem více oceňovat krásné zeměpisné pasáže, kterými jsou jeho knihy protkané, a nakonec jsem byl zaujat i tím, jak se Verne slovy svých hrdinů jen tak mimoděk vyjadřuje i k různým historickým i aktuálním společenským či vědeckým tématům. Vrcholem mého zaujetí pak byly karikaturní romány typu Ze Země na Měsíc či Zmatek nad zmatek.

Zastávám názor, že i přes škatulkování Verna coby autora pro mládež může tento spisovatel přinést velmi mnoho i čtenáři dospělému. Rozhodl jsem se proto, že v následujících letech si postupně projdu celou jeho klasickou i méně známou tvorbu, tak jak byla psána, tedy včetně knih, které jsem v minulosti již četl. Coby klíč, jak postupovat, jsem zvolil chronologicky řazený seznam děl náležejících do cyklu Podivuhodné cesty, po jehož dokončení (přečtení) se teprve podívám na díla, která do cyklu zařazena nebyla. Mým cílem je nejen číst, ale také zhodnotit každou z knih z různých hledisek, která jsem naznačil výše. Nebude se však jednat o maximalistické pojetí či klasické recenzování knihy, nebudu obvykle ani rozebírat a uvádět do kontextu jednotlivé vědeckotechnické vymoženosti, které Verne předjímá (nebude-li k tomu zvláštní důvod). Jsem si totiž jist, že podobné texty se dají snadno dohledat. Spíše chci vypíchnout ty aspekty jednotlivých knih, které mě nějakým způsobem zaujaly. Jednotlivé texty proto budou především jakýmisi rozšířenými komentáři, které si nedělají nárok na úplnost či neomylnost. Budou mít možná někdy i trochu heslovitý charakter, který bude odrážet výběr pasáží a citátů, které mě v té které knize zaujaly. Tak uvidíme, zda se mi podaří držet plán jedné knihy měsíčně.

29. června 2016

Seznam knih vydaných v rámci podivuhodných cest (kdyby byl chybný nebo neúplný, budu rád za každé upozornění): https://cs.wikipedia.org/wiki/Podivuhodn%C3%A9_cesty



Podivuhodné cesty, zastávka první - Pět neděl v balónu

Vydání: Albatros, 1987; překlad Václav Netušil

Hlavní postavy:
Samuel Fergusson – dobrodruh, vynálezce, člověk znalý vědy, historie i zeměpisu
Richard (Dick) Kennedy – nejprve pochybovač, pak hrdý člen výpravy, milovník zbraní a lovu
Joe Willson – původně sluha doktora Fergussona, typická dobrá duše, šašek, naivka, ale pro dobro výpravy by se bez váhání obětoval.

Pět neděl v balónu je prvním příběhem vydaným v rámci Podivuhodných cest a je zároveň knihou předznamenávající celé další směřování Vernova díla - ať se už se jedná o jeho typické postavy, tak o dobrodružství plné neznámých krajů, doplněné spoustou místopisných, historických i přírodopisných informací. Není divu, že „Pět neděl“ se stalo jedním z nejznámějších a nejčtenějších románů Julese Verna. Sledujeme úchvatné dobrodružství několika cestovatelů, kteří se rozhodnou v balónu přeletět africký kontinent. Cestou samozřejmě narážejí na spousty překážek, které často překonají doslova v poslední vteřině. Ale to není zdaleka vše. Jedním z hlavních aspektů románu, který dnes už tolik nevynikne, je jeho dobová aktuálnost a využívání reálných pramenů, které knize dodávají na autentičnosti. Autor v příběhu v zásadě navazuje na cestovatele, kteří se před nedávnem vrátili, popřípadě ještě ani nevrátili z průzkumu Afriky. Takový přístup čtenáři dodává nebo v době vydání jistě dodával pocit, že hrdinové příběhu jsou opravdu součástí právě probíhajícího objevitelského snažení. Sami hlavní hrdinové navíc učiní několik objevů, které byly v následujících letech skutečně potvrzeny (nalezení pramenů Nilu). Typické pro Vernovy romány a i z dnešního pohledu stále zajímavou charakteristikou je schopnost postav využívat nejnovější technické vymoženosti, jejichž funkci jsou schopni čtenáři poměrně srozumitelně vysvětlit. Samozřejmě nesmí chybět elektřina a elektrické světlo, kterým byl Verne již v té době zcela uchvácen. Právě kombinace dobrodružného románu proloženého poměrně velkým, ale nikoli přílišným množstvím populárně naučných pasáží koketujících se zeměpisem, historií objevů a nejrůznějšími postřehy z fyziky, chemie i biologie je asi tou nejlepší vlastností mnoha Vernových děl a Pět neděl v balónu je jedním z nejlepších příkladů.

Za pozornost stojí nicméně i to, jak se Verne prostřednictvím dialogů svých postav vyjadřuje k různým společenským otázkám. Vybírám dva příklady z „Pěti neděl“, které mi utkvěly v paměti.
1) Trest smrti (str. 106): Na své cestě spatří strom, jehož kmen je doslova obsypaný čerstvě uřezanými hlavami, patrně zločinců. Následně se baví i o dalších způsobech popravování divochy v Africe i Americe. Na to navazuje rozhovor hlavních hrdinů: „Není to o nic krutější, než šibenice,“ řekl Skot. „Je to jen špinavější a to je vše.“
2) Hrůzy války a úvahy o snadnosti zabíjet, pokud nevidím následky svých činů (str. 108): Dobrodruzi pozorují z balónu velmi brutální bitvu a s odporem ji komentují, následně jeden z nich pronáší: „Kdyby velcí vojevůdci mohli takto přehlížet jeviště svých bitev, ztratili by nakonec chuť ke krveprolévání i k výbojům.“

Román je pozoruhodný také z čistě historického hlediska, tedy vypozorování toho, co bylo v dané době zcela přirozené a co by si v dnešní ultrakorektní době ne každý dovolil. Jedním z příkladů, který může současného čtenáře zarazit (jak jsem vypozoroval z komentářů), je například popis lovu slona a dalších zvířat. Ale nutno uznat, že doktor Fergusson v románu nakonec odsuzuje zabíjení zvířat pouze pro pouhý lovecký požitek (tedy když nemáme možnost alespoň využít jeho maso). Zajímavé jsou i představy autora o obyvatelích černého kontinentu. Afričané jsou ponejvíce popisování jako nemilosrdní lidožrouti. Na druhou stranu Verne považuje Afriku za možné budoucí hlavní centrum civilizace, protože předpokládá, že obyvatelé Evropy i Ameriky přírodu na svých kontinentech v budoucnu vydrancují takovým způsobem, že se tyto oblasti změní v poušť, kterou dnes známe z Blízkého východu, kolébky prvních velkých civilizací. Jednou ze zajímavých pasáží, která by dnes vyvolala přinejmenším pohoršení, je následující doslova černohumorný dialog (na straně 70):

„To byl útok!“ řekl Joe.
„My jsme mysleli, že tě obléhají domorodci.“
„Naštěstí to byly jen opice,“ odpověděl doktor.
„Z dálky není rozdíl příliš velký, Samueli.“
„Ani z blízka ne,“ řekl Joe.

Celkově je Pět neděl v balonu pozoruhodným dílem, které má co nabídnout jak dětskému, tak dospělému čtenáři. Ať už se jedná o úchvatný, i když typicky romantický příběh, tak o nesmírnou vzdělávací hodnotu románu, která je dodnes přínosná pro obě skupiny čtenářů. Je pravda, že staršího čtenáře budou při čtení napadat asi i další problematické aspekty podniknuté cesty (pití z říček – paraziti; jak se do toho na obrázcích docela malého koše vešla tři visutá lůžka, přístroje, kuchyňský koutek a velké množství potravin a hlavně vody?), ale to už je okolnost spíše zábavná.

Heslovitě pár zajímavostí: Rozklad vody (Bunsenův článek); Bunsenův kahan; malárie – zahnívající močály.

Červen 2016

Příště: Dobrodružství kapitána Hatterase

Komentáře (0)