Nostalgie, nostalgie a zase nostalgie

recenze

Ostrov strachu (2017) / Channach

„Les za Fear Street se táhne stovky akrů na východ od městečka Shadyside. Je nádherný, voňavý a tichý. Ale pouze hrstka obyvatel Shadyside se tam vydá na procházku či na piknik. Možná znají ten příběh o dvou dívkách, které v něm byly nalezeny – zcela vykostěné.“

Držte si klobouky, R. L. Stine uposlechl žádosti svých fanoušků na Twitteru a vrátil se do ulice Fear Street - začal svou novou odnož Stop hrůzy – Návrat do Fear Street (další knihu Nebuď dlouho vzhůru vydá nakladatelství Baronet v dubnu 2017). Psal Ostrov Strachu pro své fanoušky a přivedl zpátky všechno, co jsme milovali – Shadyside a střední školu společně s jejími barvami na sportovním oblečení, ulici Fear Street, les, jezero, rodinu Fearových a pořádnou dávku strachu. Od autora je pěkné, že si uvědomoval svou cílovou skupinu, a používal k přirovnáním filmové hvězdy 90. let, alespoň jsem věděla, o kom mluví a koho si mám představovat.

Velké dík patří překladatelce, která nechala v knize původní název Fear Street. Díky tomu jsem se vrátila do minulosti a dýchla na mě atmosféra známého a mnou milovaného cyklu Stopy hrůzy. Na základce jsme je milovali. Chodili jsme do knihovny, a když se někomu podařilo ukořistit pár sešitů, hned jsme si je po třídě půjčovali. Díly R. L. Stina jsme zbožňovali ze všech nejvíc. Když si vzpomenu na příběh s hrou na honěnou a Petem (nepamatuje si někdo, jak se tahle knížečka jmenovala?), ježí se mi chlupy v zátylku ještě teď. A když vyšla kniha Pověrčivý, podlehli jsme ve třídě téměř davové panice.

„Uviděla jsem jasně červenou vodu, jak se krev šířila ve vlnách a kolem mola. Žádná stopa po Randym… pouze Randyho krev stoupající z hlubin.“

Když jsem začala číst, přepadla mě masivní nostalgie (dokonce byla tak velká, abych přimhouřila obě oči a nepoukazovala na pár logických chyb). I když příběh nepatří mezi nezapomenutelné pecky, které si budete na vždy pamatovat, čtení jsem si užívala a šlo to zase až moc rychle.

Pro dospěláky: Pochopte, že se jedná o literaturu pro mládež – pro některé se jedná o první setkání s hororem. Vy to musíte brát jako širší epizodu z oblíbeného seriálu Stop hrůzy. Jako když si pustíte oblíbený béčkový film – nečeká vás žádná kritiky uznávaná kvalita, ale vy jej přesto máte rádi a dokážete si ho užít. Takto musíte přistupovat i ke knize Ostrov strachu.

Pokud jste měli Stopy hrůzy rádi, bude se vám kniha líbit. Pokud jste je nečetli, nevím, jestli budete nadšení, ale měli byste to aspoň zkusit, protože vám pod prsty utíká jeden fenomén. A pokud je vám –náct, budete nadšení. Jedná se o horor pro náctileté – R. L. Stine dokázal, že na to má, že své čtenáře zná a vidí jim do hlavy. Jenomže teď navíc používá slova jako Facebook a Twitter. :-)

Komentáře (2)

Přidat komentář

---