Noční cirkus – kouzelná pohádka pro dospělé

recenze

Noční cirkus (2012) 5 z 5

/ Minas

Cirkus přijede bez varování, a když se tak stane, přiváží sebou uchvacující podívanou.

Černobíle pruhované stany nabízejí fascinující zážitek. Pokocháte se vystoupením hadí ženy, navštívíte iluzionistické představení, kde jsou opravdová kouzla vydávána za pouhé triky, budete stát pod artisty, kteří nad vašimi hlavami létají bez jištění, necháte si vyložit budoucnost nebo narazíte na strom přání. To vše je však velmi malý výčet vystoupení, které Cirque des Reves nabízí. Síla cirkusu tryská z jeho tajuplnosti. Nádech nepoznaného je hnacím motorem. Cirkus se objevuje nečekaně, svůj příjezd bedlivě střeží a pak bez povšimnutí vyroste na místě, kde byste jej o den dříve vůbec nečekali. O to podivnější je, že otevírá od soumraku do úsvitu a má nepřeberné množství stanů. Každý z nich nabízí vlastní vystoupení a je jen na vás, zda se pokusíte projít všechny nebo se necháte pohltit jen jediným z nich.
Cirkus však nabízí ještě něco více, než jeho vlastní účinkující mohou tušit. Skrývá nebývalý souboj dvou rozličných kouzelníků. Celia a Marco, jsou již od dětství trénováni k souboji, aniž by sami tušili, kdo je jejich protivníkem, jaká jsou pravidla hry či jak se vlastně pozná vítěz. Cirkus se tak stává dějištěm jejich kouzelnických dovedností, imaginace a uhrane každého, kdo se zde rozhodne vstoupit.

„Ví, kdo jsi?“ zeptá se.
„Myslím, že ne,“ odpoví Marco.
„Znamená to, že cirkus je součástí výzvy?“ otáže se Isobel.
Marco přestane listovat stránkami a vzhlédne k ní. „Určitě,“ řekne a pak znovu začne pozornost věnovat knize. „Pravděpodobně proto mě poslali pracovat pro Chandreshe, tak abych už mohl být součástí hry. Cirkus je jejím
dějištěm.“
„Je to tak dobře?“ zeptá se Isobel, ale Marco, ztracený v záplavě papíru a inkoustu, neodpoví.

Přestože je děj nabitý magickými a hlavně nepředvídatelnými událostmi, čtenář by neměl očekávat akční zvraty, na jaké naráží v záplavě jiných knih. Příběh je zde až na druhém místě. To hlavní, co nám autorka nadělila, takříkajíc pod stromeček, je zprostředkování příběhu našimi smysly. Vyprávění je natolik barvité, a to doslova, že nemusíte ani zavírat oči, aby se před vámi zobrazil úžasný černobílý svět cirkusu, návštěvníků s červenými šátky či honosné půlnoční hostiny hýřící všemi možnými barvami. Není divu, když se autorka mimo psaní věnuje výtvarnictví. Zrak však není jediným smyslem, který nás má přenést do tohoto bájného světa, ač výrazně převažuje. Ostatní smysly si taky přijdou na své. Dojdete-li až k cirkusovým stanům, ucítíte závany karamelu skryté pod ostrou vůní podzimního listí, na jazyku vás pohladí příslib jemné čokolády a čekáte,
až uslyšíte měkké lupnutí rozsvěcujících se světel, abyste mohli rozhrnout
sametový závěs a vstoupit do tajů fantazie.

„Na dně láhve něco je, ale nedokáže říct, co by to mohlo být. Vůně, která vane z úzkého hrdla, je jasná a květinová. Růžový keř plný květů, z nichž
odkapává rosa, mechový závan zahradní zeminy. Bailey má pocit, jako by se procházel po zahradní cestě. Ozývá se bzukot včel a na stromech zpívají ptáci. Nadechne se víc zhluboka a vedle růží se objeví další květiny: lilie a kosatce, krokusy. Listy stromů šustí v mírném teplém vánku a nedaleko od Baileyho se ozývá zvuk kroků kohosi jiného. Pocit toho, že se mu o nohy otřela kočka, je tak nefalšovaný, že se podívá dolů a čeká, že ji spatří, ale na podlaze stanu není nic jiného než další sklenice a láhve. Bailey vloží zátku zpátky do láhve a vrátí ji na polici.“

Na příběhu je zcela jasně cítit, že autorka nejdříve stvořila cirkusová vystoupení a teprve tehdy až se sama nabažila soudržné cirkusové fantazie, dala vzniknout ústřednímu příběhu
Celie a Marca. Ač je právě jejich dějová linka kostrou příběhu, bez které by cirkus nemohl existovat, je znát, že jejich příběh je spíše upozaděn, aby mohla vyniknout celistvost Nočního cirkusu. Kompaktnost vystupuje do popředí o to víc, když sledujeme několik časově se prolínajících rovin a pohledy jednotlivých vypravěčů. Nenechte se proto zmýlit lákavou anotací o souboji a romanci Celie s Marcem, protože ostatní vypravěči jsou hodnotnými nositeli děje. Setkáte se se ctižádostivým ředitelem cirkusu Chandreshem, z něhož se stává oběť cirkusových kouzel, Fridrickem Thiessenem – hodinářem, který se stane vnějším pozorovatelem a obdivovatelem cirkusu, dvojčaty Panenkou a
Výlupkem, mající schopnosti hledět do budoucnosti i minulosti, či Baileym, hochem, který se odváží do cirkusu vloupat za denního světla.

Musím se zmínit samozřejmě i o netradiční formě příběhu. Děj je psán v přítomném čase a chvíli trvá, než si čtenář na tento styl vyprávění přivykne. Neobvyklou záležitostí jsou taky začátky kapitol, jelikož jsou popisovány jako by očima čtenáře a dávají tak
důraz na to, že jste to skutečně vy, kdo vchází do světa plného kouzel.
Noční cirkus je pohádkou pro dospělé, místem fantazie, která tryská do všech stran, láskou, jež není nikterak přeslazená. Nebojte se a račte vstoupit!

„S obzvlášť velkou chutí bych si přečetl ohlasy a pozorování každého jednotlivého člověka, který projde bránou Cirque des Reves, abych se dozvěděl, co vidí, slyší a cítí. Abych se dozvěděl, jak se jejich zkušenosti překrývají s mými vlastními a v čem se liší.“