Někdy se zlo drží zuby nehty

recenze

Můj vztah se Stephenem trvá už pěknou řádku let. Potkali jsme se náhodou u Pytle kostí, a i když jsem měla matnou představu, že nějaký King existuje, byl mi do té doby celkem ukradený. Jenže jsme si padli do noty a tak to spolu táhneme vesele dál a Štěpán je jediný chlap, u kterého nutně vyžaduji, aby mě pořádně děsil, lekal a poléval studenou sprchou.

Ale vraťme se v čase k jinému shledání. V roce 1977 se Stephen King poprvé střetl s pětiletým Dannym, malým klukem, který disponuje kromě neobyčejného nadání i opileckým otcem a ke své smůle je nucen žít v hotelu, kde by se stáhly svěrače i otrlému dospělému, kdyby viděl to, co Danny. Ano, ano, řeč je o Overlooku a světlo světa tehdá spatřilo Osvícení. Není nutné dodávat, že tato kniha se již dnes řadí mezi klasiky a že Steve nedal Dannymu nic zadarmo a nechal Overlook, ať si s chlapečkem a jeho rodiči pořádně pošpásuje. Jenže zlo se nedá vymýtit tak snadno.

Uplynula už spousta let a já osobně jsem si myslela, že ten pětiletý dětský zázrak si někde vesele žije svůj tvrdě vydobytý život. Koneckonců si ho přece zasloužil. Jenže… U pana Kinga jednoho dne zaklepal na dveře chlapík jménem Dan. Vypadá to, že Overlook ještě nemá dost. A příběh pokračuje.

V momentě, kdy jsem se dozvěděla, že se „Mistr hororu“ odhodlal napsat pokračování k jednomu ze svých nejlepších děsivých příběhů, řekla jsem si: „Sakra, ten má ale odvahu!“. Osvícení je výborná kniha, u které jsem se prostě a jednoduše klepala strachy, že jsem se chvílemi i bála o své spodní prádlo. A co Doktor Spánek? Zapomeňte na malého Dannyho, dospělák Dan Torrance chlastá jako duha, i když se svatosvatě zapřísahal, že se flašky ani nedotkne. Člověk míní, život mění a tak se s naším starým známým hrdinou setkáváme ve chvíli, kdy se řádně plácá v lihovém pekle a vyvádí věci, za které by si za střízliva minimálně vrazil facku. Jenže střízlivost není jeho dobrá kamarádka. Že pan SK ovládá dokonalé vykreslení psychologie postav, to je známá věc a není tedy divu, že jeho popis alkoholismu a působení nadměrné konzumace lihovin, je propracovaný do nejmenšího detailu. Na okamžik jsem vlastně netušila, kam se poděly moje sympatie k Danovi. Ale díkybohu, stejně jako v Osvícení, i tady našemu chlapíkovi pomůže jeho kamarád z dětství. Vzpomínáte na Tomyho? Tak tenhle človíček vybere svému dospělému parťákovi místo k zakotvení v hospicu Helen Rivingtonové ve městečku Frazier a sešle mu do cesty přátele, jež mu pomůžou s bojem proti žíznivému démonu. A jako pokání za své dřívější ne úplně košer chování, pomáhá pan Torrance za asistence kocoura Azreela, přecházet umírajícím rezidentům hospicu na druhou stranu. Doktor Spánek je na světě.

Podle slov Dicka Halloranna, každý učitel si najde svého žáka. Nesmíme zapomínat, že Dan není na světě jediný, kdo září. Vítej, Abro Stoneová. Abřino osvícení je totiž mnohem silnější než to Danovo, a že Danny rozhodně není žádné ořezávátko. Je nad slunce jasné, že tihle dva osvícenci se hledali, až se našli. A jak známe Stephena, rozhodně jim ten jejich dar dá řádně vychutnat. A protože Overlook srovnal se zemí, místo něj umístil zlo na kola karavanů a nechal ho křižovat napříč Amerikou jako Pravý rod. Kdybyste je někde potkali, prostě je minete. Jen další z řádky mírně potrhlých, ale milých lidí z karavanového národa, kteří jsou doma skoro všude a vlastně nikde. Jen byste se možná podivili nad jistou částí jejich stravy. Říkají tomu pára. A způsob, jakým ji získávají… No, to už není nic moc pro slabé povahy. Svou živinu si totiž berou od mučených a umírajících dětí. Ale ne od ledajakých dětí. Od dětí s osvícením. Co si budeme povídat, že by si nevšimli zářící Abry, která je jako maják uprostřed mdlých světélek, je vysoce nepravděpodobné. Velevážení, jízda právě začíná!

Přestože Doktor Spánek navazuje na Osvícení, jeho atmosféra je diametrálně odlišná a v podstatě méně duchařská. I když někdy se příjemně připomene, například ve scéně, kdy Dick Hallorann promlouvá z onoho světa ústy mrtvé ženy k Danovi v hospicu. Jo, tady mě hezky mrazilo, zvláště když k tomu autor doplní takové detaily, jako otevírající se dveře koupelny (dobrý den, paní Masseyová z pokoje 217). Co mě na začátku knihy poněkud překvapilo, byla vysoká koncentrace závorek v textu, postupně se však jejich frekvence snížila, až nakonec zmizely. Nemůžu si pomoct, ale nějak mi tam prostě vadily. Úvod je jinak správně strašidelný a mohlo by se zdát, že se zbytek příběhu ponese v podobném duchu, ale není tomu tak. Neříkám ovšem, že by to bylo na škodu. Pan King rozehrál další svou hru a přišel zase s něčím novým, připomněl něco z minulosti aneb zase ten Jerusalem´s Lot a zakomponoval do příběhu i odkazy na jiné knihy jako Stmívání, Hru o trůny nebo Hunger Games. Je vidět, že stále neztrácí přehled a díky tomu Abra působí jako skutečná třináctiletá slečna.

Ve finále je Doktor Spánek dobře napsanou knihou, i když jsem přeci jen postrádala právě to „podnebí Overlooku“ a sem tam bych přidala víc akce a méně nahánění a stopovaní napříč Státy. Ale co, Stephen se rozhodl dovyprávět jeden ze svých kultovních příběhů a popral se s tím více než statečně. Ten chlap je snad nevyčerpatelná studnice nápadů. Nebo mu jen nedají spát duše lidí a tvorů, které stvořil…

Komentáře (0)